Na otázky Slávka a Jany odpověděl pan Silvestr Pavlásek.
Víme, že jsi členem sboru už víc jak 50 roků. Co bylo hlavním důvodem, že jsi se stal hasičem? Byli to kamarádi nebo jsi je viděl v akci? Nebo co tě k tomu přimělo?
Tato otázka je stará přes 50 let. Inspiraci jsem dostal roku 1955, když naše děcka vyhrály v Brně mistrovství republiky. Tak jsem tady před Obecním na ně čekal jak blbec tři hodiny, než přijeli. Možná že se stavili kdesi na pivo po cestě.
Slávek: My jsme se zdrželi ve Starém Jičíně, protože jela kolona Moravskoslezský kraj a starší žáci ze Starého Jičína tam zůstávali, oni se bohužel nijak neumístili, tak tam proběhlo rozloučení na náměstí. Takže to asi byla ta příčina toho zdržení.
Jsi strojník. Jak se cítíš, když máš dělat jiné číslo nebo jinou odbornost? Mám na mysli jiný post – savicu, rozdělovač nebo něco jiného.
V minulosti jsem většinou dělal čtverku – košík. Jednou jsem dělal i rozdělovač, to bylo v Kopřivnici, kde jsem to zdrbal…
A kdyby ti teď někdo navrhnul, že máš dělat třeba druhý rozdělovač na Pstruží, co bys mu řekl?
Tak bych ho poslal do prdele. (všeobecný smích…) Kdyby to bylo po rovině, snad možná…
Slávek: Teď na Pstruží! V Dubině, to by možná ještě šlo…
Silva: Ale z kopečka se tež špatně letí…
Hasičině věnuješ spoustu času. Proč ses nestal hasičem z povolání?
Kvůli zaměstnání. Protože – abych tak řekl – v té době moje zaměstnání bylo více honorované než zaměstnání hasiče.
Víš kolikrát jsi zasahoval u požáru? A který zásah nebo požár se ti jeví jako nejhorší v podmínkách i v následcích?
To si vůbec nepamatuju, kolik jich bylo. Fakt nevím. Ale nejhorší byl samozřejmě požár Sokolské chaty na Ostravici, kde bylo asi 60 děcek nebo kolik.
Slávek: To je fakt, kdo tam byl, tak ví. Nakonec tam bylo myslím 8 mrtvých.
Silva: To bylo otřesné, jak to chlapi (Jenda Boháč, Pepa Šigut) nosili v ubrusách. Bez nohy, od kolena to nemělo nohu… Ježimariá.
Slávek: Já jsem taky chtěl jednoho potáhnout a kůže z tváře mi zůstala v ruce. To nevadilo, ten den to nevadilo, ale potom za týden…
Silva: Však Pepa měl marodku se mi zdá 14 dní.
Určitě máš kamarády v okolních sborech. Kdyby sis měl vybrat jednoho nebo celou jednotku z dědiny, s kým by sis chtěl zasoutežit v jednom družstvu?
Já jsem vždycky fandil kozlovskému strojníkovi. Bývalému samozřejmě. Ferda, dělal v Kopřivnici. Tomu jsme jednou na souteži na Bečvách půjčili stříkačku, tehdy ještě osmičku. A do dneška se potkáváme na soutěži v Kozlovicích, kamarádíme se, takže s ním.
Když jsme u těch strojníků, vypadá to, že jsi jeden z nejstarších činných strojníků, který ještě soutěží. Bohudík, že jsi ochoten se ještě tak angažovat. Ale jsi taky tím, kdo má z našeho sboru nejvíce odježděno s děckama. Co je hlavním důvodem, že jsi ochoten a schopen tyto děcka vozit a dělat jim strojníka?
Jedna z příčin je ta, že každý na ně s…, ne! Že se řidiči vymlouvají, že nemají čas. Já se jim na jednu stranu nedivím – v sobotu mají tři soutěže a v neděli už se jim nechce s děckama. Nebo nechce, mají toho prostě moc. Z tohotu důvodu jsem přistoupil na to, když mě Denisa přesvedčovala, ať s nima jezdím já. A druhá věc je, že ty děcka měly v minulosti pokaždé jiného strojníka. Tak aby si teď zvykli na jednoho, na jeden způsob.
Víme, že v minulosti a ještě teď ve zbrojnici trávíš spoustu času. Máš kromě hasičiny a pití piva ještě nějaké zájmy?
Pití piva??? Na to jsem zvyklý od svých učňovských let, protože jinak se ve válcovnách nedalo dělat. I když ze začátku jsem pil čaj…
Slávek: Ale já ti to nevyčítám. Jen mě zajímá, jestli máš na něco jiného ještě čas.
Silva: Teď už se o žádné aktivity moc nezajímám. Kdysi to byl motorismus, letectví…
Slávek: Ty jsi měl dokonce cosi odlítané na plachťáku v Místku…
Silva: Něco jsem měl odlítané… To bylo ještě před vojnou. Televizi nepotřebuju vůbec, tam sleduju jenom zprávy v 18 hodin a v sobotu film pro pamětníky. To si lehnu a když neusnu… Spánku se vlastně docela věnuju – každý den po obědě.
A co bys popřál místnímu sboru do dalších let?
Teď jak dobře fungujou, družstva žen, mužů i děcek, aby se umísťovali na předních místech. Aby prostě dobře zúročili tu práci, které se věnují dvakrát týdně nebo i více.
Deny: Teď se můžete zeptat vy něco pana Slávka nebo paní Jany.
Silva: Já nevím, Janě můžu akorát poděkovat, že dělá dobré zájezdy. I když třeba takové ty kopce u těch jeskyní už pro mě nejsou… 🙂
Jana: No nic, vozíky koupíme… 🙂
Silva: Jinak pan starosta ať to pořád tak dobře vede jak doteď.