Rozhovor – Ruda Mališ

Další předávkou ve štafetě rozhovorů je vydatné povídaní mezi Michalem a Rudou.

Oproti zvyklostem kluci dělali rozhovor sami (většinou jsem u toho já nebo Easy jako „nahrávající“). K přepisování jsem tedy přistoupila „neposkvrněná“ a mimo to, že jsem měla celou dobu ťukání do klávesnice pusu od ucha k uchu a někdy jsem propukla v nezvladatelný záchvat smíchu, jsem uprostřed jejich klábosení objevila i vzkaz pro mě – kluci si přáli moji úpravu vidět, ještě než půjde na web, eventuálně ji promazat. Hoši, sorry, ale to jsem vám nemohla splnit. Za prvé by to bylo nefér vůči předchozím zpovídaným, kteří toto právo taky neměli a za druhé byste tím čtenáře jistě ochudili o spoustu zajímavých informací. A celkový dojem by se vám stejně spravit nepodařilo. 🙂 Takže tady je naše společné dílo – lehce „redakčně“ upravené, nikoli cenzurované.

M: Pane, budeme si povídat?
R: Ano, budeme si hrát.
M: Na autobus?
R: Ano.
M: A jak se na to hraje? Já budu autobus a ty budeš lidi? Tak jedem. Obvyklá otázka – jak ses k hasičině dostal? Myslím tím obecně a do našeho týmu vůbec.
R: Tys mě oslovil, jestli bych si to nechtěl zkusit. A když jsi mi to řekl asi šestkrát, tak jsem přišel a cítil jsem se mezi váma strašně trapně. Ale nakonec to nějak šlo.
M: Nakonec jsi byl taková z nouze ctnost. 🙂 Ale ty jsi vlastně jediný skutečný hasič od nás. Cítíš tak větší zodpovědnost? Za ten tým, že jsi vlastně vystudovaný a jediný odborný hasič…
R: No jasně. Cítím. 🙂 Ty vole… Ne, necítím žádnou zodpovědnost.
M: Ruda je zcela nezodpovědný ve všech ostatních oblastech, takže se necítí zodpovědný ani v tom, že je vlastně jediný vystudovaný… Ty znáš ten pochodový řád, že? Že musíme chodit po jedné straně hadice…
R: Jo, ale už nevím, po které. 🙂 Já to umím všechno teoreticky, v praxi umím perfektně otevírat závoru. 🙂
M: Líbí se ti písnička Vrátnej od Wohnoutů a zpíváš si ji někdy v práci, když máš delší chvíli?
R: K téhle písničce mám určitý vztah, protože tu práci někdy dělám. Stejně jako ty máš rád písničku od Tří sester Homosexuál. 🙂 Každý máme učitý vztah k nějaké svojí písničce…
M: Teď máš konečně svůj prostor, který jsi vždycky chtěl. Tak nám vysvětli tu svou teorii, proč je pravý proud těžší, než levý.
R: Tak to přece každý od nás ví…
M: Každý od nás už to ví, ale obecně to všichni neví.
R: Už start je těžší.
M: A v čem? V tom, že slyšíš výstřel později než ostatní?
R: Jo! Pak je těžší doběh k základně, spoj je těžší, výběh ze základny je těžší, běh je těžší, protože fouká protivítr…
M: A levému fouká do zad…
R: Horší trať má pravý proud…
M: Má vyšší trávu, já vím… A ještě sklon vždycky zmiňuješ.
R: Pravý proud vždycky běží do kopce. A samozřejmě má nastavený těžší terč.
M: Jak zvládáš stresy před startem?
R: Stres před startem zvládám velmi těžce, protože se mi vždycky klepou ruce.
M: Není to tím, že jsi takový pijan?
R: Ne, to ne. Já většinou před startem nepiju – kromě Turzovky, kdy jsem si dal půl malé štamprle.
M: A myslíš si, že požární sport je to nejlepší pro naší nervovou pohodu? Nemáš z toho nějaké nervové následky?
R: Ne, nervové následky nemám. Jestli narážíš na moje klepání v noze, tak to není z požárního sportu. 🙂 Ale jinak jak říkáš ty – asi by pro nás bylo pohodovější brát drogy.
M: Co se ti honí hlavou, když na základně zacvakáš spoje nebo když stříkáš a terč se stále nerozsvěcuje?
R: V tu chvíli se ti snad nehoní v hlavě nic. Jenom to dát. A u prostřiku se strašně vleče čas.
M: A nemáš takové to, že ti proběhne hlavou celý život? Jak jsi sjel na trojkolce do příkopy, jak jsi byl otloukánek ve školce, jak se ti smáli ve škole atd.?
R: (smích) Já jsem otloukánek nebyl a do příkopy jsem sjel jednou, to si nepamatuju, to si pamatuje Jirka Ryška. 🙂 Ne, nepromítá se mi nic takového hlavou. 🙂
M: Letos máme takovou gentlemanskou sázku – o pivo za lepší sražený terč na soutěži. Rozmyslel sis to dobře, když jsi tu sázku přijímal? Byl jsi zcela při vědomí? Uvědomuješ si, o kolik peněz ještě letos přijdeš?
R: Já?!? 🙂
M: Kdo tady kupuje vesměs všechny piva?
R: No ty. 🙂 Já si myslím, že o moc peněz nepřijdu. Zatím je to docela fifty fifty a zbytek sezony budeš platit ty.
M: Ale pak je tu ještě jedna obdobná sázka mezi mnou a Easym, stran termínu jedné veselky. Tušíš kdo bude jejím vítězem? Easy říká 2009, já říkám 2011.
R: Michal vyhraje.
M: Takže Easy už kupuje velkou zelenou?
R: Ty říkáš 2011, to jsou tři roky…
M: Zlom je někdy září 2010. Easy je před ním, já jsem po něm.
R: Teď je 2008. Takže já myslím, že Easy kupuje.
M: Správné pití je u Rudy velká zelená, takže proto jsme rozhodli investovat do tohoto, ne do něčeho dražšího… Další otázka: V jednom školním vánočním představení jsi procítěně hrál krále Heroda. Ovlivnilo to nějak tvůj vztah k dětem? Já to mám doma na videu a byl jsi úplně úžasný.
R: Já už si to moc nepamatuju. Ale já myslím, že mám dobrý vztah k dětem. Vlastním zatím ne…
M: Takže jsi ještě nevyvraždil všechy děti do dvou let?
R: Ne. Sice když mám někdy neteře, tak to trošku hrozí…
M: Docela dlouho jsi hrál volejbal. Byl jsi takový univerzál. Sice nevím jestli to bylo tím, že jsi byl tak skvělý a hodil ses na všechno nebo trenér nevěděl, kam tě dát. Ale to je poznámka pod čarou… Co ti to pro hasič dalo? A spojuje tě ještě dneska něco s volejbalem, mimo občasné mejdany, ze kterých je ti špatně a nejsi pak schopný běžet na soutěži? 🙂
R: Ty mejdany, to mě s nima spojuje, to se účastním snad každé akce. A asi jednou za dva měsíce zajdu i na trénink.
M: A dalo ti to něco pro hasič? Můžeš to doporučit jako doplňkový sport pro požární útočníky?
R: Je to sport, takže něco mi to asi dalo. Ale jinak to moc společného nemá.
M: A prý jsi znamenitý tanečník. Dokonce jsi jednu dobu takřka profesionálně působil v souboru Beseda. Jak tě to bavilo?
R: (smích) To mě trochu zaskočilo tahle otázka. 🙂 To mě fakt nebavilo, proto jsem s tím rychle skončil.
M: To je škoda, Rudovi to velmi šlo, byl fakt nadaný a promarnil svůj talent. Kroj mu moc slušel…
R: To je možné, že jsem promarnil svůj talent, ale po několika vystoupeních, kdy jsem se cítil fakt strašně, jsem s tím seknul. Všichni byli nešťastní, to je to samé jako bych se vykašlal na požární sport v Metylovicích. To by taky byli všichni nešťastní, tak samo byli v Besedě i ve volejbalu. Ale nijak mě to nechytlo, i když jsem byl dobrý. Jako ve všem. 🙂
M: Ano, Rudovi jde úplně všechno.
R: Dobře mi jde třeba i simulování fotbalistů… (Ruda na jednom tréninku tak náruživě předváděl, jací jsou fotbalisti simulanti, až si z toho přivodil zranění kolene. – pozn.aut.)
M: To tady sice nemám, ale dobře – vložená otázka: Co cítíš u srdce a v kolenou, když se řekne slovo fotbal?
R: To jsou strašní simulanti, ti fotbalisti. (smích) To se nedá popsat, jací to jsou simulanti, to byste museli vidět. 🙂
M: Ruda hraje fotbal velmi dobře, on je 88 minut z těch 90 v ofsajdu a další 2 minuty se válí, protože se zranil. 🙂 Teď k našemu chovatelství – já mám džungarského křečka, ty máš asi obdobně velkého psa. Můžeš nám říct, co je to za rasu?
R: To je vlastně dobrman, ale nevyrostl. 🙂 Je to nějaký srnčí pinč. Nemá to průkaz původu, ale mělo by to být čistokrevné.
M: Máte na brance „Pozor, pes!“? Ať vám ho někdo nezašlápne… Aniž bych ti chtěl nějak lichotit, tak bych řekl, že jsi po Strýčku Jedličkovi druhý nejlepší imitátor zvuků zvířat. Co všechno umíš? (viz. Hvězdy víkendu 25. – 27. 7.)
R: Možná bude rychlejší, když řeknu, co neumím. 🙂
M: Ne, řekni, co umíš. Já ti budu říkat: několik druhů krav, souhlasí?
R: Ano.
M: Kravička, co trpí, kravička, co netrpí, ještě nějaká kravička? Kravička, co slastně bučí?
R: Ne, kravička, co slastně bučí, za devět stovek, tu neumím, tu jsem ještě neslyšel. 🙂 Pak umím další, opičku, páva…
M: A umíš ovečku nebo kozičku?
R: Umím ovečku i kozičku.
M: A slepičku?
R: Slepičku umím taky, ale náš společný kamarád Hábo ji umí perfektně. Ten ji umí nejlíp ze všech lidí, co znám.
M: On vedle ukrajinštiny a polštiny studoval ve volném čase i slepici.
R: Studoval slepičtinu.
M: Jsi velkým obdivovatelem přístavního města Gdaňsk v severním Polsku. Co se ti na něm líbí? Nebo co se ti vybaví, když se řekne Gdaňsk?
R: Stověžatý Gdaňsk, to je srdce Evropy.
M: Říká se: Vidět Gdaňsk a zemřít.
R: Právě proto se taky někdy chystám…
M: … umřít v Gdaňsku?
R: Podívat určitě, umřít se zatím nechystám. Prostě něco jak je pro muslima pouť do Mekky, tak já se snad někdy podívám do Gdaňska. Ale autem samozřejmě, nepůjdu pěšky.
M: Ještě jsi zapomněl říct, že je to perla východu, západu, severu i jihu.
R: Já myslím, že tam bude brzo i mezinárodní soud.
M: Karadžič bude souzen v Gdaňsku… 🙂
R: Nebude to dlouho trvat, než se tohle vůbec pohne, přesune se to do Gdaňsku. 🙂
M: A kdy tam zajedem? Okoupat se v moři, co má i v létě deset stupňů…
R: Určitě tam zajet chci, ale letos mi to asi nevyjde.
M: Ale v Polsku bys nebyl na dovolené poprvé. Už jednou jste se vypravili s naším kamarádem Hábem pěšky někam do Tater. Jaké to bylo?
R: To nebyla dovolená, to bylo spíš menší utrpení. Nakoupili jsme si plno jídla, že si budem pěkně užívat, vařit si. Měli jsme na to čtyři dny, abysme ušli asi 200 km a vůbec nám nedošlo, že to asi nepůjde – nějaké vaření. Takže jsme každý večer sežrali jednu čokoládu, trochu müsli, namazali jsme si nohy alpou a šli jsme spát. Nakonec jsme došli do Zakopaného a odtud jeli domů.
M: Takže doporučuješ padesát kiláků denně, za čtyři dny do Zakopaného?
R: Doporučuju padesát denně, se stanem, se spacákem…
M: Vím, že jsi pak běžel v Kojkách na soutěži a mě z toho trochu rosilo, že máš tuhle štreku v nohách…
R: Jo, to si pamatuju, ale už nevím, jak jsme tam dopadli nebo jak jsem to zaběh.
M: Říkal jsi, že jediné, co je podstatné, je dát spoje a pak už to bude v pohodě.
R: Jo, a pak jsem spadl na hubu.
M: Pak jsi jim tam pogumoval asfalt a vysekl příkopu. 🙂 A letos se vypravíš na Ukrajinu, že jo? Co tam budeš podnikat? A co si odtud, krom pohlavních nemocí, přivezeš nebo co si chceš přivézt?
R: No plno krásných zážitků z této krásné země, vodku…
M: Lenku si chceš taky přivézt zpátky?
R: Snad i Lenku si přivezu zpátky, pokud někde nezůstane. Já myslím, že to bude skvělé.
M: Hábo ti udělal nějaký program?
R: Hábo to nijak neřeší. On se rozhodne, až tam budem… Podle počasí a tak.
M: Myslíš si, že z tohoto rozhovoru nevyjdem jako idioti? Snažil jsem se tě vylíčit v tom nejlepším světle, ale přece jen – nebudem vypadat jako idioti?
R: Já se obávám, že z toho trochu jako idiot vyjdu.
M: Ruda má totiž dvě piva stejně jako já a místní komentátor (rozhovor se natáčel v Turzovce – pozn.aut.) říkal: „Kupte si pivo, slunce (slunce s malým „s“ – pozn.aut. :)) vám zaplatí další dvě.“ Takže slunce nám zaplatilo další čtyři piva.
R: Já bych nemohl být žádná celebrita, protože jsem byl strašně nervozní, i když mi otázky pokládal takový člověk jako je Michal.
M: Ruda je celerbryta, protože během těch 18 minut ani jednou nezaklepal nohou – ani jednou!
R: Ale pořád si tady hraju se šiškama, že. 🙂
M: Mě určitě ještě později nebo zítra něco napadne, ale rozhovor končí tím, že se mě můžeš na něco zeptat. Ale já ti to omezím, protože jestli se mě zeptáš na něco hnusného, tak ti rozbiju hubu.
R: Třeba něco ohledně tvojí svatby?
M: Ne, to sem nepatří.
R: Já jsem absolutně nepřipravený, vůbec jsem netušil, že ten rozhovor bude dneska, takže nevím, na co duchaplného bych se zeptal.
M: Můžeš klidně něco bezduchaplného.
R: Hoří hovno?
M: Já myslím, že kupříkladu velbloudí ano. To je pravda, velbloudí ano. To je pravda, ale ty dostaneš mikroskop na konci školního roku. A koho si vybereš na svůj rozhovor a proč?
R: Já si vezmu Jana Hanze Čaru. Protože on je teď takový zajímavý objekt na rozhovor, očekává radostnou událost, takže budeme mít možnost bavit se o malinkých botičkách, dupačkách atd.

To mluví za vše, takže příště se můžete těšit na béčkovského béčkaře Hanze.