6. 9. Ostravský maraton

Běh je velmi populární sport. A čím dál tím více i v Metylovicích, konkrétně v našem sboru dobrovolných hasičů.

Snad kromě Deny, Zuzky a manželů Kolibových, kteří běhají více, jsme velmi amatérští rekreační běžci. Hned vysvětlím. S myšlenkou, že bychom absolvovali štafetu na Ostravském maratonu přišla Deny. 25. června mi od ní přišel mail – „Mám celodenní směnu, tak vymýšlím „hovadiny“ … Co takhle poskládat štafetu (8x5km) SDH Metylovice pro Ostravský maraton (6.9.)“
Má odpověď zněla ANO a za dvacetčtyři hodin byl tým s konkrétními jmény na světě. No a hádejte kolikrát byli jednotliví členové za dva a půl měsíce trénovat? Já přesně dvakrát, Jirka jednou, Bára dvakrát, Michal jednou. 🙂 Proto amatérští rekreační běžci. 🙂

Co čert nechtěl, Zuzka, největší opora, poběží za jiný tým! Ještě než vůbec vznikl nápad složit naši štafetu byla oslovena týmem Metelesku blesku, nabídku přijala a naše šance na úspěch rázem klesla. Nedá se nic dělat, ještě stále zbývá dost jmen. Přece jenom nejdeme to vyhrát, ale zúčastnit se. Ale pozor, kecal bych. Dost dobře jsme si spočítali časy, které bychom byli schopni uběhnout a ejhle, vloni by to stačilo na vítězství. To mi připadá divné, v tom musí být háček. A taky že ano, trať byla o něco málo delší než přesných pět kilometrů, proto ty časy, které by se nám líbily.

Na poslední chvíli vypadává z naší bandy muž s největšími lýtky na Severní Moravě, ano, Ruda Mališ. Ovšem nahrazuje ho mnohem hezčí, půvabná, mladá paní, Radka Hazuchová. Tímto ji ještě jednou moc děkujeme, že nás nenechala ve štychu, že jsme mohli běžet v osmi lidech, že jsme splnili kritérium, které jsme si sami nastavili, a to že musí být všichni ze sboru. Naši štafetu tedy tvořili a do závodu v tomto pořadí odstartovali: Jan Izvorský, Denisa Izvorská, Jiří Židek, Barbora Šigutová, Michal Bílek, Jana Kolibová, Radka Hazuchová a Martin Koliba. Pěkně na půl, po čtyrech zástupcích z obou pohlaví.

A teď již k samotnému závodu. Na mě připadlo to nejtěžší, závod nějak rozběhnout. V ruce štafetový kolík, tři dva jedna a už společně se závodníky běžící samostatně 5 km a 10 km, ukrajujeme první metry tratě. Od krásně opraveného Trojhalí míříme na Černou louku, poté směr Masarykovo náměstí, dále k mostu Pionýrů, přes něj, a poté po „čtyřproudovce“ zpět směr „Fukušima“. Mě osobně se běželo docela dobře, akorát bych si pokaždé nemusel říkat, že teď už to balím, že už nemůžu, že bych mohl simulovat zranění, prostě hlava vymýšlí blbosti. Co mě překvapilo, že jsem výborný rozrážeč vzduchu. To jsem do tohoto závodu nevěděl. Pověsil se mi „na prdel“ jeden desítkář a furt za mnou. Zkusím udělat fintu, jako nesmyslný úskok do strany a on zase za mnou. Takhle se povozil asi dva kilometry, poté vybočil a zmizel. Nikdy jsem se s tím na těch pár závodech, co jsem už běžel, nesetkal. Dobíhám do cíle, kde už mě povzbuzuje zbytek štafety, a jsem moc rád, že už to mám za sebou.

Teď pár technických dat, které, jak jinak, připravil Michal.

– okruh měřil dle pořadatelů 5,274 km = celkově tedy 8 okruhů je maraton 42,195 km
– 58 štafet dokončilo

– Easy 22:36, průběžně jsme byli 6.
– Deny 26:58, průběžně jsme byli 10.
– Jiřina 23:09, průběžně jsme byli 7.
– Bára 32:11, průběžně jsme byli 11.
– Michal 25:18, průběžně jsme byli 8.
– Jana 27:29, průběžně jsme byli 8.
– Radka 27:42, průběžně jsme byli 10.
– Martin 21:57, celkově jsme skončili 8.

– Martin zaběhl 25. nejlepší čas (ze všech 464 úseků), Easy 39., Jirka 54.

– ze štafet před námi pouze Projekt Studio a Amazing Team měli v sestavě jednu ženu, jinak vše muži

– Zuzka běžela 3. a 4. úsek za tým Meteleskublesku (čas 27:08 a 27:30 při tempu na desetikilometrové trati)
– skončili 37., ale byli čtyřčlenná štafeta ve složení 2 ženy a 2 muži, každý běžel dva po sobě jdoucí úseky (pouze jedna štafeta ve složení 2+2 byla lepší)

Pár myšlenek na závěr. Nemusel jsem slibovat, když jsme byli jedenáctí, že když skončíme v desítce, oholím si hrudník. 🙂 Nicméně po vzoru Kapitána s nohou ohlou v koleni jsem to dal. Nechápu dnešní mladé muže, že toto je jejich standardem. Taky jsem chtěl napsat, že obdivuji Adama Hazuchu, který měl se svou maminkou uběhnout pár metrů na povzbuzení. Dal celou trať, s bundou v ruce, a ani se nezadýchal. Poděkovat můžu Zuzce a Luďovi, že nám přišli zafandit. Vždycky přemýšlím, kdo všechno z mého okolí by mohl taky běžet. Kdo na to má, ale neběží. Vlastně na to ani nemusíš mít, stačí vyběhnout a jsi vítěz. Porazil jsi všechny, co raději nepřišli.

OSMÉ MÍSTO je pro nás luxusní výsledek.
Nikdy bych neřekl, že je rozdíl, běžet sám za sebe nebo takto ve štafetě.
Možná ty čísla ani nejsou důležitá, hlavní je, že jsme to společně dokázali, uběhli jsme maraton, tentokráte ten náš, Ostravský maraton. Za rok se stoprocentně vrátíme a budeme silnější! Potrénujeme, však na to máme rok … 🙂

Pro sdh-metylovice.info Jan Izvorský.