V letošním roce se konal tolik oblíbený hasičský zájezd.

Tentokráte autobusem, hlavním cílem bylo posezení u dobrého vína v Hustopečích. Jelikož nejezdíme do sklípku „na otočku“, tradičně nás čekalo pár zastavení u nějaké té pamětihodnosti či přírodního úkazu.

Vedoucí zájezdu, Jana Juřicová, měla vše pečlivě připravené. Ani opomenutí iontových nápojů v hasičárně, pro které jsme se museli od Čihadla vracet, nenabouralo dokonalý časový harmonogram.

První naši zastávkou bylo muzeum. A to ne ledajaké, bylo to muzeum Olomouckých tvarůžků v Lošticích. Věděli jste, že výroba Olomouckých tvarůžků, jako druh selského sýru, je v zeměpisné oblasti Haná doložena již na přelomu 15. a 16. století? Muzeum je nově otevřeno od roku 2014 a za sebe doporučuji jeho návštěvu. K tomu jako bonus přidávám cukrárnu, kde prodávají různé tvarůžkové moučníky. Kdo neochutná, prohloupí. Pokud tedy není zapřísáhlý ANTI tvarůžkář. :)

Druhou zastávkou byly Javořičské jeskyně, tyto se nacházejí v oblasti zvané Javoříčský kras na severu Drahanské vrchoviny. Plocha Javoříčského krasu je 6 kilometrů čtverečních a je tvořena ostrůvky devonských vápenců. Přestože jsem byl v různých jeskyních již několikrát, určit který z krápníků je stalagnát, stalagmit či stalaktit mi dělá problém. I když vždy poctivě hltám každé slovo (zejména krásné) průvodkyně.

Na oběd jsme si zajeli do Hanáckých Benátek. Že toto město neznáte? Je to město Litovel. Městem Litovlí protéká řeka Morava a jedno z jejích ramen – Nečíz – vede přímo pod náměstím a radniční věží. Voda ve městě vytváří půvabná zákoutí, pro něž si Litovel vysloužila označení Hanácké Benátky.

Poté následoval přejezd do konečné stanice pro tento den, kterým se stalo městečko Hustopeče. Vinařství rodiny Košuličovy nám zpříjemnilo večer, jak to chodí ve sklípku nemusím dále rozepisovat. Upozornil bych ovšem na jednu (pro mne) novinku. A tou je fortifikované víno. Nikdy jsem o tomto neslyšel, nepil ho, až zde. Ve zkratce – je to víno, které je dolihováváno, čili má větší obsah alkoholu. Je velmi sladké! Proto jsem se po koštu s pár vyvolenými vydal „spravit chuť“ jedním zrzavým do nedalekého pohostinství. Jediným mínusem byl harmonikář! Není se čemu divit, byl „dohozen“ místními = nezařizovala ho naše skvělá Jana. Pár jedinců bylo tak odvážných, že tančilo i na jeho, řekněme písně, ale jen „aby nebyl trapas“. Nicméně, když už to nešlo vydržet, vyprosil si akordeón Peťa Uhlář a bylo vymalováno. Parket praskal ve švech a nálada opětovně sto procent. Na tomto místě bych ještě vyzdvihl Alenku Uhrovou. Sedíce naproti jsem s úžasem poslouchal její zpěv! Nádhera, kdyby Ali byla v Superstar, smsky by lítaly jak splašené, tipuji to na výpadek dvou mobilních operátorů ze tří.

Druhý den jsme navštívili Mikulov. Většina výpravy se vydala na barokní zámek, někteří do nějaké té hospůdky, pár odvážlivců prošlo Křížovou cestu, která vede na Svatý kopeček a je jednou z nejstarších křížových cest v českých zemích.

Poslední zastávkou bylo opět muzem, tentokráte Muzem Veteránů ve Slatinicích. Krásné kousky jsou zde k vidění, dokonce se dají některé i pronajmout. Například na pět hodin za pět tisíc.

Na našich hasičských zájezdech mne baví ta ucelenost, ten řád, program, který nemusím vymýšlet. A když by se mi kamkoliv nechtělo jít tam nemusím. Nádherný příklad demokracie. Já ovšem jdu všude, protože vím, že si s tím dal někdo práci, někdo to nalajnoval, někdo mi chce říct, tady a tam je to pěkné. A ten NĚKDO, jak jsem již psal, je Jana Juřicová, které chci za všechny hasiče ještě jednou poděkovat a ujistit ji, že už se těšíme na ten další HASIČSKÝ ZÁJEZD.

Pro sdh-metylovice.info Jan Izvorský.

Zanechej komentář