Olomouc, 24.6.2017 - Ještě než začne to pravé šílenství kolem naší domácí soutěže, přicházím s ohlédnutím za sobotním olomouckým půlmaratonem a dvěma famózními běžeckými výkony.

0_partyja.JPG

Když jsme si Olomouc zaběhly se Zuzou napůl loni, ona a Easy byli natolik nadšeni místní atmosférou, že si slíbili, že si těch jednadvacet kiláků střihnou napřesrok každý sám. Já jsem jim s úlevou (město, tvrdý povrch a hafo lidí nepatří mezi mé oblíbené běžecké koktejly) slíbila, že je doprovodím, podpořím a budu pro změnu dělat podržtašku.

Rok se s rokem sešel a nám v sobotu nezbylo nic jiného, než svým loňským slibům dostát. Po našich nezvedených svinovských pokusech nasedáme do auta k řidiči a našemu běžeckému guru Honzovi Hazuchovi a jeho ženě, skvělé běžkyni, ale ten den „pouze“ nejhlasitější fanynce Radce, a v této silné sestavě vyrážíme směr hanácká metropole.

Cestou omíláme jediné téma, a tím je běh, resp. plány na večerní štreku. Ty jsou zpočátku poměrně střízlivé, Zuza by chtěla doběhnout pod dvě hodiny, Easy vzhledem k nedávné nemoci kolem hodiny padesát minut. (Moc do toho nezasahuju, ale myslím si své: Easy bude rád, když vůbec po těch antibioticích doběhne, vždyť takovou vzdálenost nikdy neběžel! Ani bych se nedivila, kdyby ho Zuzka předběhla, je v laufu a má natrénováno, navíc její milovaná Olomouc… SORRY EASY! :)) Honza je nekompromisní, okamžitě jejich představy rozmetá, stanoví jim cíl 1:45 a ať běží (a hlavně vybíhají z koridoru) spolu! Svou představu podpoří pádnými argumenty, a jelikož už má několik půlmaratonů i maratonů za sebou, Easyho a dokonce ani Zuzku ani nenapadne se s ním přít a oba přijímají jeho teorii. :)

V Olomouci nacháváme vůz v jakési snobské čtvrti (přesně jako loni), dojíždíme na Floru tramvají, běžci se jsou zaregistrovat, Honza s Radkou omrknout stánky a nakoupit Easymu cukr, a já čekám u vchodu, pozoruju mumraj a jsem TAK ráda, že dnes jsem jenom fanoušek! :)

Pak máme spoustu času a taky trochu hlad, tak pro naše předzávodní soustředění volíme nedalekou ověřenou hospodu Svijanský šenk. Běžci pijou kofolu a k jídlu vybírají těstoviny, neběžci se nalívají pivem a k tomu přikusují topinku, resp. chroupou zeleninový salát s kuřecím masem (hádejte, co jsem si dala já :D). Nad mapkou trasy vymýšlíme meeting pointy a strategii přesunu z místa na místo. Na závěr nezbytnou kávičku v různých podobách, převlíct a ustrojit (pouze běžci) a hurá na místo činu.

Na náměstí už to žije, Honza potkává tisíc známých, mně se z tolika lidí začíná motat hlava (jsem TAK ráda, že nemusím běžet! :)), naši běžci odevzdávají věci do úschovny, řadí se do svého startovního koridoru C, poslední pusa, plácnutí, plivnutí a odcházíme na první meeting point (3. a 6. km). Tam vybalujeme transparenty a vyhlížíme první rychlíky. Dvě vedoucí černošské skupinky jsou tu co by dup, po chvíli náš známý Marcel („Ten běží tak na 1:30.“), vodiči 1:40 … vodiči 1:45 a … „Tam je Easy! Čáááu! Makéééj! Jééé, Zuzka je tam taky, běží spolu, supééér!“ Rychlý přesun a tak pořád dokola. Dohromady šestkrát. :) Easy si vždycky plácne, usměje se, něco prohodí (třeba „zatím je to božííí“), Zuzka nemluví, nesměje se, maximálně lehce mávne. Nijak mě to nepřekvapuje, ona když rube, tak není moc komunikativní. Hlavně že běží, a jak! :) Na 11. km registrujeme mírné zpomalení, už neběží za vodiči 1:45, ale za 1:50, ale FURT BĚŽÍ SPOLU. Na 17. km se mi chce na všechny volat, že už je to jen kousek, ale pak si uvědomím, že je to vlastně ještě k…a velký kus! Tak jen povzbuzuju a fandím a řvu, až mám mžitky před očima. :) Zuza a Easy standardně bok po boku kousek za vodiči 1:50. Na cílové rovince nám zůstává rozum stát nad tím, jak někteří borci a borkyně vypadají zmoženě a neběžecky, a přitom dobíhají v tak luxusních časech. A už je tu Marcel a jeho výsledných 1:34:52! „Marcééééél!“ Za chvíli vodiči 1:45 … 1:50 … Neumřeli! Jsou tady! „Jóóóóó! Zuzko! Easy! Jste nejlepšííííí!“ 1:53:02! Jsem na ně neskutečně pyšná.

Valíme do cíle, ale než se střetneme a obejmeme a popusujeme, nejčerstvější emoce opadnou. I tak u mě převládá obrovská hrdost na mého muže a mou nejlepší kamarádku. Ze Zuzky padají slova jako: „Vůbec jsem si to neužila. Byla jsem mimo. Jenom BĚŽET – HOUBIČKA – CUKR – NAPÍT – BĚŽET.“ A podobně. Věřím jí to, ale vypadá výborně, a ten čas za to stojí! A Easy, to je reklama na čirou radost z běhu! :)

Víc to nemá cenu rozebírat, ať Vám něco připíšou do komentářů sami účastníci zájezdu! :)

Několik fotek z Radčina ajfounu:

1_start.JPG 2_transparenty.JPG 3_easy.JPG 4_zuza.JPG

5_cil.JPG 6_zuza-v-cili.JPG 7_dojmy.JPG 8_winners.JPG

Výsledky našeho borce a naší borkyně:

EASY:

Cílový čas: 1:53:02
Čas čipový: 1:52:05
Tempo: 5:21 min/km
Celkové umístění: 1422
Umístění dle pohlaví: 1269
Umístění v povolání: 90
Umístění dle věku: 711

ZUZA:

Cílový čas: 1:53:02
Čas čipový: 1:52:04
Tempo: 5:21 min/km
Celkové umístění: 1421
Umístění dle pohlaví: 153
Umístění dle věku: 74

PS: Abyste si udělali obrázek o fyzických možnostech mého muže, den na to od 14 do 19 hodin pobíhal po squashovém kurtu při fotbálku zvaném POWER GOAL GAME, aby se už pošesté za sebou stal králem sezony v této sportovní disciplíně!

Pro sdh-metylovice.info Denisa Izvorská

Odpovědi k “24.6. PŮLMARATON OLOMOUC”

  1. Zuza řekl:

    Velký DÍK patří Deny, Radce a Honzovi na neskutečnou podporu, rady, transparenty. Nebylo to pro mě jednoduché, ale jen díky EASYMU jsem doběhla do cíle, pro mě v nepředstavitelném čase :) Jsi borec!

  2. Radka řekl:

    Tyto závody mají úžasnou atmosféru a strhnou snad každého … A když v tom mumraji máte někoho “svého”, vyřvete si plíce, nachodíte 10 km a ani o tom nevíte a všem okolo byste nejraději sdělovali: ” To jsou naši, to jsou borci, co?” A TAKY ŽE JSOU !!!

  3. Honza řekl:

    Poprvé z pozice diváka, přesto jsem si to náramně užil. Atmosféra byla báječná, hlasivky vyřvané, dlaně uplácané a tep jako bych běžel. Ještě jednou gratuluji oběma borcům k jejich výkonům. Vzhledem k vyšším teplotám se dalo + 7 minut očekávat. Příště to vidím na 1:42 min. Takže trénovat…

Zanechej komentář