Rok se s rokem sešel a zástupci hasičů z Metylovic se již po čtvrté vydali do Olomouce, pokořit pětikilometrovou trať (AVON BĚH) jednoho ze závodu série NN NIGHT RUN.
A jako vždy v tomto překrásném městě, zažili jsme zde nějaké to POPRVÉ. Již to jsou tři roky a nechce se tomu věřit, kdy jsem já startoval na běžeckém závodě. Důkazem buď tento článek.
V roce 2015 běžela poprvé Adélka Štandlová.
Před rokem své běžecké poprvé zažila má sestřenka Lucka, neb jsem ji daroval startovné na tomto závodě, když slavila své krásné xté narozeniny.
A stejnou fintu jsem použil i na kamaráda, sportovce tělem i duší, horolezce, krasavce, obdivovatele ženského poprsí všech velikostí, hasiče, jednoho z nejrychlejších košařů, průměrného veteránského proudaře :), pana mistra Pavla Kahánka z Vlčovic u Mníšího. Sestavu pěti vyvolených pro tento rok doplňují Deny, Zuzka a Michal.
Cesta do Olomouce probíhá v pohodě, na minutu přesně dle plánu. Ze svého oblíbeného nákupního centra se jdeme zaregistrovat, tentokráte z různých důvodů ale pouze dvojice Zuzka a Kahy. Já, Michal a Deny jsme se rozhodli startovat „na černo“, prostě každá pětistovka, která zůstane doma je dobrá. Moc jsem se na tento závod těšil, měl jsem v plánu běžet na pohodu s Pavlem, abych se prostě nezpotil. 🙂 Ne že by měl být nějak pomalý, to jsem tu nenapsal, ale již delší dobu má pro Vás všechny, nespecifikované zranění. Michal pořád vymýšlí, že bych měl běžet se Zuzkou a zkusit ji popohnat na nějaký ten stupínek na bedně. Kontruji, že asi těžko mohu pomoci, protože Zuzka je přece jenom běžecky o dvě třídy výše, trénuje a dokonce má i běžeckou figuru. Já netrénuji, prostě běžím a nějak to dopadne.
Těsně po rozcvičce ale poslechnu a jsem připraven běžet se Zuzkou. Doufám, že Deny a Michal se o mého Kahyho postarají, že ho uvidím i v cíli.
Tři dva jedna, START, světelný had vybíhá na trať. My schovaní asi sto metrů za startem se připojíme jako vodiči, aby ty naše hvězdy doběhly co nejlépe. Zuzka začíná po úvodních zatáčkách na rovince zrychlovat, předbíhá vše, co ji brání v cestě, kličkuje zleva doprava. Kouknu na hodinky a říkám si, ty bláho, je to jasné, Zuzka chce vyhrát. Začínám mít trochu obavy nejen o sebe, jestli toto tempo vydržím, ale hlavně o Zuzku, ať to nepřepálí. Proto se ptám, „4:23 opravdu to tak chceš běžet?“ Za chvíli 4:12 Zuzko, je to OK? Zuzka kývne, že zatím je to v pohodě. Běží opravdu skvěle, radost být u toho. Vydávám ze sebe maximum, abych ani trochu Zuzku nebrzdil. Po čtyrech kilometrech a něco vydávám příkaz – ZUZKO JDI – a zůstávám tak pět metrů vlát za Zuzkou. Kontroluji zda-li se zezadu neřítí nějaká krutá finišWomenka, abych když tak Zuzu upozornil. Tak se nestalo a Zuzka protíná cíl v čase 22:24, já cca 22:28. Objímáme se v cíli a navzájem si děkujeme. Dovolím si prozradit, že tím že jsem drze zamířil do cíle i bez startovního čísla, obdržel jsem účastnickou medaili a moc se mi líbí. 🙂
Pomalu vyhlížíme hlavní hvězdu večera a už tu je. Probíhá cílem a míří do parku s tím, že nechce s nikým mluvit. To mi ovšem nedá, připraven s ionťákem pronásleduji Kahyho až na betonový plácek, kde usedá, aby se vydýchal. Žádá ještě vodu, rozkaz plním. Ten ďábel, ačkoli tvrdil, že to dá tak za 40 minut, proběhl cílem v čase 27:17. Exkluzivní výkon na svůj první běžecký závod. To by mě zajímalo, za kolik by to dal, kdyby nebyl zraněný! Musím podotknout, že si Kahy pochvaloval výkon obou dvou vodičů, Deny i Michala.
Dodám ještě pár čísel, co se výsledků týče. Zuzka doběhla nakonec na pátém místě ve své kategorii, celkově 44 z 638. Pavel, reprezentující SDH METYLOVICE, pak 168, v kategorii na krásném SEDMNÁCTÉM místě.
Detailní výsledky zde.
Deny neměla odvahu proběhnout cílem, Michal si rovněž jako já drze doběhl pro medaili.
Po závodě jsme si zašli na slavnostní večeři a poté odjeli domů. Už teď se těším na podobně skvělé zážitky.
Pro sdh-metylovice.info Jan Izvorský.
PS: Trochu jsem Pavla vyzpovídal.
Jak se ti běželo?
Vzhledem k mým zdravotním peripetiím, co mě sužují, jsem vůbec nevěděl, co mám od toho čekat, jestli doběhnu. (zvlášť když jsem poslouchal jakým tempem poběžíme , to jsem přemýšlel jestli si ze mě někdo nědělá prdel 🙂 ) Ale v hlavě jsem měl pouze jednu myšlenku – že to nevzdám, za žádnou cenu. Ale nakonec se mi běželo náramně, zvlášť když jsem měl k ruce dva super vodiče, čímž bych chtěl Michalovi a Deny moc poděkovat.
Dostal jsi někdy podobný dárek?
Marně přemýšlím, že bych někdy dostal dárek, z kterého bych byl tak fyzicky unavený, jako z tohoto. Ale jsem rád, že jsem ho dostal, byl to super zážitek. Užil jsem si ho se vším všudy. 🙂 Takže děkuji Easy.
Je šance , že ještě někdy poběžíš jiný závod?
Pokud bude sloužit zdraví, pokud bude čas alespoň trošku potrénovat, tak bych asi do toho šel asi znova.
Chci jen doplnit, že mou motivací nebylo absolvovat běžecký závod, ale vyzkoušet si, jak nam fyzicky jsem. Přece jen poslední pětku jsem absolvoval před rokem a půl v rámci Night Runu v Ostravě. A taky se to ideálně dalo spojit s rolí Kahyho pacemakera. Tím, že jsem neměl ambici pokořovat nějaké osobní rekordy nebo limity, nesnažil jsem se ani držet žádných rychlejších běžců (spíš běžkyň) a snad poprvé jsem dobíhal do cíle bez toho, že by na mě šly mdloby. když trochu potrénujeme, tak do TOP10 kategorie muži 40+ by to na jaře v Ostravě nebo za rok v Olomouci mohlo klapnout.