První listopadová sobota se už 32 let nese ve znamení frýdecko-místeckého silničního běhu Hornická desítka. A my na něm posledních pár let máme četné zastoupení.
Pro některé z nás běžecký kolotoč začíná už ranními závody mládeže. V kategorii rodičů s dětmi vidíme Bereniku Kolibovou, která běží sama, maminka povzbuzuje vedle trati a brácha v kočárku čeká v cíli. 🙂
V první samostatné kategorii dívek (ročník narození 2012-2013) se představuje Emma Izvorská, ale jak je vidět, Emmča není závoďák, dobíhá v poslední vlně se slzami v očích: „Já jsem nechtěla běžet! Ale když jste mě přihlásili, tak co jsem asi měla dělat?!“ Konejším ji a slibuji, že už se to nebude opakovat a že se příště domluvíme.
To už stojí na svém startu Stella Izvorská a další dívky narozené v roce 2010-2011.
Stellča přepálí začátek a za zatáčkou už nemůže, nicméně bojuje a dobíhá zhruba v polovině. Na rozdíl od ségry se nechá ochotně vyfotit s medailí a taštičkou s dobrotkami.
Běh ji docela baví, zvlášť s doprovodem rodičů, a tak souhlasí s tím, že si odpoledne zaběhneme i kilometrový Běh zdraví. Ten s námi absolvuje i Easyho kolega Pavel se synem Danem, a všichni si ho užíváme. Stellča to dává s přehledem, a Emmča vlastně taky – na Easyho ramenou… 🙂
Pak už se začíná scházet naše desítková parta: Zuzka, Jana, Březouš, Izváci a tajný trumf Honza Hazucha. Ten je ráno povolán místo zmíněného kolegy Pavla, který „nemá natrénováno“, a tak to nechce hrotit. No a než by mělo startovné propadnout… 🙂
Plán (ty mi jdou! :)) je takový, že Easy s Honzou dovedou Zuzku k osobnímu rekordu. A já s Janou to budeme jistit zezadu (cokoliv pod hodinu bude úspěch). Proč tak nízká laťka, když to umíme i za padesát? Protože letošní běžecká je prostě… JINÁ. Jana se starostmi o domácnost, děti, ale i tělo, duši atd. netrénuje tak jak by chtěla, resp. skoro vůbec. A já jsem prostě MARNÁ, navíc tréninku jsem taky letos nedala tolik, kolik bych potřebovala. Po Čupku jsem už Hornickou ani běžet nechtěla. Ale nakonec jsem to pojala jako „restart“. 🙂
Ve 14.30 je odstartováno. Držím se Jany a chci se jí držet celý závod. Ale na obrátce (cca 2 km) se cítím skvěle a při předbíhání několika lidí se dostanu před Janu, lehce zrychluju a věřím, že je za mnou. Ale na konci prvního kola při krátké občerstvovačce (a puse dětem) zjišťuju, že není. Promiň, Jani, nechtěla jsem ti zdrhnout. Ale čekat nebudu, třeba později „umřu“ a ty mě doběhneš, vůbec bych se nedivila. Před obrátkou dobíhám kráčejícího Martina Kunze. „Co je, Martine? Bolí tě něco?“ „Ty vole, které máš kolo?“ „Druhé, klídek, já to jistím zezadu.“ „Aha, já jsem si tě spletl se Zuzkou. Za tou jsem chvíli běžel. Ale nešlo to. Sakra, loni jsem měl lepší formu!“ „O tom mi povídej!“ A tak jako dva „ztroskotanci“ běžíme do konce druhého kola spolu. Tam zase piju a pusuju děti, a Martin mi zdrhá. Poslední kolo je těm předchozím podobné. Za obrátkou zrychluju, ale na nějaký extra finiš už nemám síly. Navíc holky ke mně natahují ruce, tak do cíle dobíhám s nimi za ruku – něco pro fotografa… 🙂
Čas 55:10, naprostá spokojenost. Prodírám se davem a hledám muže a ostatní rychlíky. Zuza potvrdila formu časem 47:10, Honza se zbláznil a předvedl svou nejrychlejší desítku 42:40, Březouš máknul standardně za 45:13 a Easy se nakonec protrápil k 48:36 (v posledním kole mu došlo…) Jana byla kousek za mnou a dala pěkných 56:42.
Podrobné výsledky včetně mládeže či mílařského závodu najdete na stránkách Atletika FM.
Mně nezbývá než uzavřít letošní marnou sezonu a slíbit Vám (a především sama sobě), že v zimě máknu a příští rok bude líp! 🙂 Vždyť už v pondělí se otevírá registrace na NoMen Run 2018! 🙂
Pro sdh-metylovice.info Denisa Izvorská
Gratuluji k hezkým časům. Nálada byla výborná a počasí vyšlo. Těším se na příští závod.
Taky se těšíme, běžecký guru HONZO !!!