V sobotu v Ludgeřovicích jsme se na pár otázek zeptali jistebnického savičáře a trenéra Romana Konečného.
– Letos jste obhájili v MSL 4. místo? Jak hodnotíš sezónu? Měli jste větší ambice?
Měli jsme větší ambice, chtěli jsme nějakou medaili. Ale bohužel opět mladická nerozvážnost rozhodla, že zase je to brambora. Ale už bodový rozdíl snižujeme, loni to bylo asi o 11 bodů, letos o 7 bodů, doufám, že příští rok se alespoň do první trojice vlezeme.
– Tým Jistebnických mužů se vrátil do MSL v roce 2016 po sedmi letech. Proč trvala pauza tak dlouho?
Ostatní kluci, kteří běhali se mnou, byli podstatně mladší, ale všichni skončili. Zůstal jsem sám s kluky, které jsem trénoval v žácích. A přetáhl jsem si je do mužů. Od jejich 14, 15 let už začali běhat za muže. Většina z nynější sestavy jsou naší odchovanci. Akorát třeba Dominik Vajbar jezdil od malička s Břeťou na závody (Břetislav Vajbar, dřívější petřvaldický košař). A moje žena hlídala Pepíčka, Dominika a pak i Matyáše. A pak se to přeneslo, že když jsme neměli dost starších žáků, spojili jsme se s Petřvaldíkem a pak někteří přešli k nám do mužů.
– Z původní Jistebnické sestavy jsi zůstal jen ty? Jak se ti daří kočírovat mladý ambiciózní tým?
Někdy je to strašné, nevybouřené mladí. Občas mi zůstává rozum stát, co jsou schopní vymyslet. Musím mít pevnou ruku. Já jsem mírumilovný, ale pokud už to přesáhne hranice, jsem i zlý, zvýším hlas, umím nadávat. Ale zatím poslouchají, to musím zaklepat.
– A jaký je pocit běhat v týmu se svým synem?
Já jsem vždy říkal, že bych chtěl si zaběhnout se svým synem a skončit. Už říkám několik letos, kluci jsem starý, končím. Ale oni říkají tréňo ne, bez tebe to nejde.
– Máte stabilní sestavu nebo jste provedli nějaké změny?
Letos jsme to měli složitější. Strojník si zlomil dva prsty, do dneška se tím léčí. Z béčkaře Jardy jsme udělali strojníka. Mates měl být náhradní béčkař, ale zhostil se toho úplně perfektně. A ještě si Patrik z pravého proudu na fotbale zranil nohu. Měsíc jsme to lepili s klukem z Lukavce. Ale je už to něco jiného. Sice výborný kluk, ale neklape to, jako když je stabilní sestava.
– Letos jste získali po 10 letech pořadatelství kola MSL. Jak je to pro vás náročné či zavazující do dalších ročníků?
Je to náročné i zavazují. Ale nebylo to špatné a doufám, že příští rok pořadatelství znovu dostaneme. A naše domácí vítězství byla třešnička na dortu. Kluci mají doma tabulku – Závěr patří mistrům. Konec sezóny se nám vyvedl výborně.
– Z minulosti máš veteránský titul se Svinovem a Prchalovem. Ale letos jsi běžel jen jednou za Svinov 35+ v Bartovicích. Nedostal jsi další nabídky nebo ty jsi neměl zájem?
Měl jsem zájem běhat. Ale Prchalov 35+ skončil. Já jsem říkal, že kdykoliv komukoliv pomůžu.
– Vaší starší žáci a dorostenci běhají Moravskoslezskou ligu mladých hasičů. I tam se stíháš angažovat nebo je vede už někdo jiný?
Trénuji je. Mám ještě k sobě 2 kluky. Ale většinu závodu stihám s nimi objet. Letos jsme měli méně dětí a věkově přecházely mezi kategoriemi. Takže ve starších žácích teď máme na proudu devítiletého kluka, který zaběhl letos 13,9 s. Šikovný, rychlý.
– Jsou tam i nějaké naděje, které máte v plánu zapojit do vašeho mužského týmu?
Ideální by bylo, kdyby dorostenci i s Eliškou vytvořili béčko. Ale spíše asi postupně doplní náš tým. Máme tam šikovné, rychlé kluky na proud i dobrého rozdělovače.
– U fotbalového hřiště je od loňského roku postavena nová hasičská trať a zázemí? Jak funguje součinnost s fotbalovým klubem, popř. s obcí?
Obec nám postavila trať. I když chtěl jsem dlažbu na celý náběh, tak bývalý starosta nám to neschválil, že je to moc peněz. Doufám, že přes nové vedení prosadím dodělání 5 metrů, aby to bylo kompletní. Ale jinak se Sokolem vycházíme úplně výborně. Kdysi to bylo složitější. Měli ve vedení starší chlapy a ti viděli všechno od hasičů špatně. Teď tam jsou mladí kluci a vycházíme spolu skvěle, navzájem si pomáháme.
– Někteří kluci z týmu hrají fotbal. Nemáš strach, že se zraní?
Samozřejmě, že mám. Už kdysi se zranil Pepa, letos Patrik. Ale nemůžu jim nic říkat. Já jsem sám hrál fotbal do 25 let a dělal k tomu hasič. Musím si hlavně hlídat a korigovat, aby se stíhaly soutěže i zápasy. Je to složité, ale tak to je.
– V All Stars jste získali cenu černý kůň. Jaké máte cíle pro příští rok?
Ty nejvyšší. Ale říkal jsem, že ten černý kůň je zakletý. Až přijedeme domů, hodím to do peca a spálím to 🙂 Pokud by se to dalo skloubit, kluci by chtěli objet i Novojičínskou ligu a Moravskoslezský pohár. Určitě ne všechna kola, MSL je priorita. A v budoucnu by kluci chtěli zajet alespoň sezónu Extraligu.
– Když slyším, kolik aktivit během hasičské sezóny stíháš, napadá mě už jen jedna otázka. Co na to říká tvoje manželka? 🙂
Po skončení sezóny se ji to snažím vynahradit, nějaký wellness, divadla, koncerty. Ze začátku to bylo trošku těžší. Ale teď už běhá i Pepík. Říkám ji „mamko, jdeme na první trénink“. A ona nám odpoví „jo papa, uvidíme se na podzim“ 🙂 Já mám zlatou ženu, tolerantní, úžasná.
Pro sdh-metylovice info Zuzana Bílková.