Rozhovor s Denisou Izvorskou

10 Pro

Třetí slibovaný rozhovor byl asi nejtěžší pro mě, jako dotazovatele, protože jsem jej uskutečnil s naší rozdělovačkou, běžeckou a TFA závodnicí, vedoucí metylovských mladých hasičů a kapitánkou ženského družstva Denisou Izvorskou.

S Deny se známe od nepaměti, a tak nebylo lehké ptát se na něco nového. Nicméně rozhovor by měl být přínosný především pro naše čtenáře, do kterých jsem se tedy snažil vcítit.

– Úvod bude „Cesta do pravěku“ a budu se ptát, jako bych tě neznal. Jak jsi přišla k hasičině a jaké zázemí jsi měla v tomto u své rodiny?
Klasika – hasič dělali naši i brácha se ségrou, takže jsem už jako malá chodila na tréninky a jezdila s nimi na soutěže. Jenže pak všichni z různých důvodů přestali (naši dělali v hospodě, brácha se ségrou na prahu dospělosti upřednostnili jiné zájmy a aktivity). Asi dva tři roky na to vznikalo nové družstvo mladých hasičů pod vedením Radky Juřicové (teď už Hazuchové). Na první trénink jsem ještě nešla (nějak se mi nechtělo, ačkoli mě tam taťka posílal), ale na druhý už mě zlanařila moje tehdejší a vlastně i nynější sousedka Renča. No a od té doby trávím 90% středečních a pátečních odpoledni kolem hasky. 🙂

Ještě k první otázce doplním, že jsi poprvé na soutěži dospělých startovala 14. srpna 1999 ve Staré Vsi, až za měsíc ti bylo třináct a startovala jsi v mužském béčku! na béčkách, tvůj taťka na koši.
– Ze sedmi obvyklých postů v požárním útoku jsi na soutěži vyzkoušela rovnou pět (300x rozdělovač, 65x koš, 21x savice, 10x béčka, 6x pravý proud). Schválně jestli si vzpomeneš na svůj vývoj a který z těch postů ti nejvíc vyhovuje nebo tě nejvíc baví?
Kdybych věděla, že to bude zkoušení z dějepisu, líp bych se připravila. 😀 Nicméně na tohle si snad ještě vzpomenu. Začínala jsem na béčkách. Hned další sezónu mě váš taťka chtěl šoupnout na proud, ale na to jsem se necítila. Tak jsem se vymluvila na astma a šla na koš. Ten mě strašně bavil, a baví příležitostně do teď. Trosku si na něj dělám zálusk do budoucna, ale přes tvou ženu se asi neprostřílím 😀 Po třech letech jsem převekslovala na rozdělovač, a to je můj miláček! Snad to spolu ještě pár let vydržíme 😉 S nalívkou jsem laškovala mezi těhotenstvími, ale k srdci mi moc nepřirostla. A těch pár startů na proudu bylo z nouze! 🙂

– Holky tě nazývají manažerkou vašeho týmu. Možná je to jen zkreslený pohled z mužské perspektivy, ale přijde mi, že se dokážete tak dvakrát za sezónu slušně pohádat a přesto fungovat dál a dál. Co tedy tvá pozice v týmu obnáší?
Jenom dvakrát? 😀 Tohle zase nebudu umět popsat stručně… Ukočírovat jakýkoliv ženský kolektiv je téměř mission impossible. Chtěly jsme trenéra chlapa, ale když už jsme se na jednom jménu shodly, on to odmítl. Asi udělal dobře. Jenže anarchie a přílišná liberalita taky nefunguje. Tak jsem se té vůdčí role ujala. Nejsem žádný diktátor, o všem se vždycky s někým radím, na ožehavá témata máme Radu starších 🙂 A třeba angažování „náhradnic“ dělá hlavně Denča, případně Adél a Markét. Já jen prostě v některých situacích musím rozhodnout za někoho, kdo to sám „neumí“, nebo rozseknout nějaké dilema. Mám pocit, že to docela funguje. No a kromě tohoto organizuju různá předsezonní, sezonní a posezonní posezení. 😀 Jo, a občas samozřejmě žehlím a uhlazuju případné rozepře. 😀

– Náš ženský tým má poměrně široký kádr. Letos se v družstvu žen a žen 35+ objevilo devatenáct kmenových závodnic a osm hostujících. Jak probíhá tvorba vaší sestavy?
Na tohle jsem docela hrdá. Že je nás dost, a že je i při personální krizi kam sáhnout. Za posledních pár sezon vykrystalizovala sestava tak, že jsme si letos na jaře mohly dovolit rozdělit se neformálně na „jedničky“ a „dvojky“. Jedničky to žerou, chodí na 90% tréninků, většinu soutěží (třeba jen fandit), v zimě do tunelu a hasič mají na prvním místě žebříčku koníčků. Dvojky jsou plnohodnotnými náhradnicemi, které to ale z různých důvodů tak nežerou, mají více zájmů, aktivit, male děti atd. Nebo čekají na příležitost. Jedničky by primárně měly jezdit ligu, a o zbytek se s dvojkami podělit. Ale můžou se samozřejmě střídat i na lize jako já s Bárou.
U žen 35+ je to trochu „jednodušší“ – tam běží prostě ty, které zrovna můžou. 😀

– Zkus čtenářům přiblížit vaše tréninky. Letos to bylo pořád o volbě mezi silnější Modrou mašinou a slabší Červenou. Jak jste tedy vylaďovaly taktiku?
Co se týče taktiky, ta je s Červenou docela jednoduchá – strojnice dává vodu hned jak ji má. S Modrou se musí víc soustředit, koukat dopředu, podle někoho nebo něčeho se řídit. Ale Modrá dožene případnou ztrátu vzniklou na koši nebo nalívce. Sezónu jsme začaly s Červenou, protože jsme se chtěly vyhnout nepříjemným diskuzím s některými našimi muži, kteří byli proti tomu, abychom jezdily s Modrou. Dle jejich názoru jsme to nepotřebovaly. Jenže v průběhu června se zase nahlas začali ozývat ti, kteří si mysleli, že bychom mely běhat s Modrou. To byly jak některé holky, tak i někteří chlapi. Nakonec upravili názor i ti, kteří byli proti Modré. Tak jsme 10 soutěží ligy odběhaly s Modrou. Někdy to byla správná volba, někdy to bylo diskutabilní. Když se v srpnu vrátila po zranění proudařka Barča, a mírná nejistota na ni i na strojnici Denči byla znát, otevřela se diskuze Modrá versus Červená znovu. Ta diskuze trvala skoro měsíc, než jsme se definitivně rozhodly pro Červenou. V Jistebníku s ní Barča sestříkla za 16,3! Takže teď už snad není co řešit, a už několikrát jsme si svatosvatě slíbily příští rok s Červenou. 😀

Já myslím, že to pevné rozhodnutí vydrží tak do poloviny června a diskuze se otevřou znovu 🙂
– Jak se z tvého pohledu vyvíjela letošní stříbrná cesta? Podle mě to byly klasické fáze antického dramatu.
Naprosto souhlasím. Nic tomu nechybělo, KOLIZE Modrá versus Červená, KRIZE v podobě srpnového hledání a drobných rozepří, KATARZE v Jistebníku. Komu chyběl happy end, tak na toto téma jsme zrovna včera vtipkovaly se Zuzou: to be continued next year 😀 Ale teď vážně. Na rozdíl od předchozích sezon jsme letos předváděly docela stabilní výkony. Skoro na každém kole jsme bodovaly. To nás furt drželo na prvním druhém místě. A v Jistebníku jsme to měly zcela ve svých rukou. Ten útok byl rozběhnutý učebnicově. A pak se stalo to, co se stalo. Nejlepší proudařce ligy, která by si ten titul zasloužila asi nejvíc z nás všech. Já jsem třeba nebyla ani tak zklamaná, jen mi Adel bylo STRAŠNĚ MOC LÍTO. Ale jsem si jistá, že se to prostě z nějakého důvodu stát mělo. Třeba abychom nezpychly a makaly dál. Tak jsme druhé, no a cooo? 😀

Pro letošek to dopadlo právě přesně podle antického dramatu, protože ty happy endy nemívají.
– Jak vidíš budoucnost vašeho týmu? A jaké máš nápady s kategorií 35+?
Já věřím, že po zimní pauze navážeme tam, kde jsme skončily. Pokud je mi známo, žádný výrazný kolotoč v podobě změn v sestavě, třeba z důvodu těhotenství se nechystá. To se samozřejmě ještě může změnit, proto předsezonní brífink plánuju až na březen. Abychom sečetly aktuální stavy, a mohly si tak jako loni stanovit nějaký reálný cíl. 😉
O mém nápadu s kategorií 35+ už víš. Láká mě představa, že by tato kategorie vznikla v rámci MSL. Takže lehce sonduju, jestli by byl zájem i jinde než u nás a v Oprechticích. Zatím to bohužel moc nevypadá, zralých žen je prý málo. 😀 Proto prosím všechny, kteří tento rozhovor čtou a jakkoli se jich toto téma týká, ozvěte se mi! 😉

– Zhruba s tvým koncem v kategorii starších žáků jsi mládežníky začala i vést. Jak se tvá pozice vedoucí vyvíjí a jak tě to baví?
Mam pocit, že ta pozice se až tak nevyvíjí ani nemění, od začátku to máme se Zuzou rozdělené tak, že já mám na starost náplň a program tréninků i mimosoutěžních akcí a komunikaci s rodiči; ona praktické záležitosti jako přihlašování na soutěže, registraci nových členů, občasné nákupy a v neposlední řadě dotace. Ty svou zásadní měrou zasahuješ do všeho 🙂 A sestavy řešíme vždycky spolu. Co se s lety mění, to jsou některé moje přístupy. A samozřejmě děti. Začínaly jsme s těmi, se kterými teď běháme za ženy, a teď už vedeme vlastní děti. 🙂 A baví mě to pořád. Protože s dětmi jsou všechny zážitky tak nějak intenzivnější 🙂

– Také bychom neměli zapomenout na běžecké závody a TFA. Jejich množství ti v posledních dvou sezónách trochu ubylo, ale jak vypadá tvá příprava? A co nejbližší cíle?
Nejde dělat naplno úplně všechno. Hlava to pak nezvládá. A já jsem se po třech „běžeckých“ letech přeorientovala zpět k požárnímu útoku s cílem udělat bednu v MSL. Příští rok to vidím obdobně. Čili budu požární útoky lehce prokládat běhy a TFAčky. A hned v dubnu mě/nás čekají v podstatě vrcholy sezóny – 6.4. naše TFA a 13.4. běžecká štafeta NoMen Run. Do té doby je třeba trénovat! 😀

– Pokud se nepletu, letos jsi byla na více než padesáti sportovních akcích. Počítám soutěže dospělých v pozici závodnice a kapitánky, soutěže mladých hasičů, TFA a běhy. V podstatě stále jste někde pryč. Jak to bere vaše širší rodina a okolí?
Za ty roky už si zvykli. 🙂 Ne všichni to úplně chápou, občas slýcháme ironické narážky a nepříjemné poznámky, ale na druhou stranu si někteří rodinní příslušníci nikdy nenechají ujít naši ligovku, Netradičku nebo TFA soutěž, aby nás mohli vidět v akci a fandit nám. A co se týče našich dcer, k tomu mám jednu super fotku, která mluví za vše.

Pro sdh-metylovice info Michal Bílek vydatným přispěním Zuzky.