Nové Město na Moravě, 13.4.2019 – V listopadu jsme se domluvily, že opět absolvujeme NoMen Run.

Fotogalerii najdete ZDE.

Markéta avizovala, že v tomto termínu bude mít dlouho plánované školení, a tak byla sestava celkem jasná. Deny, Zuzka, Radka a já. Já, po roční pauze natěšená, jsem s nadšením a radostí začala v lednu trénovat. Pomalým tempem k získávání vytrvalosti a poté i rychleji k rozvoji rychlosti jsem do konce února naběhala téměř dvě stě kilometrů. A pak 1. března jsem při běhu uklouzla, luplo to a ve výsledku přetržené vazy v koleni a rozbitý meniskus. Volám Deny, že nevím, jak to se mnou bude. Začínáme uvažovat nad náhradnicí. Zuzka má neobjasněné problémy s Achillovkami, běhat na nějakou dobu úplně přestala. Ještě to pak završí Deny, které se chytl pásový opar. Fyzický a psychický klid.
Vyvstává otázka, zda má vůbec smysl běžet, a tak jsme se dohodly, že startovné prodáme. Jenže k tomu, nechápu proč, se nikdo nehlásil, a tak že ho necháme propadnout.
Běžet ve třech automaticky zamítnuto. Domluvily jsme se, že tedy poběžíme v sestavě Deny, Zuzka, Radka a nováček Kamila Kelnerová.
Letos nás na cestě nemohl doprovodit Easy, neboť měl divadelní premiéru. Než jsem se zranila, byli jsme domluvení, že nás tentokrát povozí a povzbudí Martin. Holky si to mohly odjet samy, ale říkali jsme si, že tuto organizačně a logisticky náročnou cestu nenecháme na nich, že je pojedeme doprovodit a povzbudit oba a ony se můžou soustředit jen na sebe a závod. Vezmeme větší auto a holky budou mít více pohodlí k převlékání, mazání, chystání se a budou si moci natáhnout nohy. Já jsem nadhodila, že bych kromě povzbuzování a psychické podpory mohla holkám namazat a promasírovat unavené nožičky a rázem jsem měla roli týmové masérky a mastičkářky. To, myslím, bylo nakonec příjemné i užitečné zpestření a doufám, že to holkám alespoň trochu pomohlo a užily si to, přece jsem v tomto ohledu pouze hobbík. Martin se svými bolavými zády tuto funkci taky uvítal.
V pátek odpoledne jsem do auta připraveného na sobotní závod naložila děti a vydali jsme se směr Metylovice, kde jsem měla 15:30 vyzvednout Zuzku a Deny. Cestou jim oběma volám a avizuji, že už jsem ve Lhotce, že už se můžou připravit k odjezdu. Deny vyjíždí z Frýdlantu, Zuzka vyráží k hasičské zbrojnici, kde máme sraz. Já se Zuzkou čekáme, když v tom Denisa píše SMS, že zapomněla peněženku a vrací se pro ni domů. S malými zdrženími bylo počítáno, takže nás to zatím nijak netrápí. V 15:45 jsme tedy připraveny k odjezdu, ještě se s námi loučí Easy s čokoládou a s krabičkou šumivých tablet a tradičním heslem Hořčík s vámi. V Metylovicích ještě vysadíme Beri a Floriho u prarodičů a pokračujeme do Petřvaldu pro novou závodnici reprezentující na NoMen Runu tým SDH Metylovice.
Na začátku Petřvaldu Kamči ohlašujeme náš příjezd a čekáme ji na „náměstí“. Poté vyzvedáváme na letišti neméně důležitý článek týmu – řidiče a podporovatele Martina. Samozřejmě mě hned zpoza volantu přesune do role spolujezdce a ujímá se svého trůnu, kde už mě pravděpodobně do konce výletu nepustí, jak jsem již holkám předtím řekla.
Vyjíždíme směr Studénka, kde na nás už v nádražní hale čeká čtvrtá závodnice Radka. Z Opavy do Ostravy ji přiblížil manžel Honza a dále pokračovala svou jízdu vlakem. Při nákupu jízdenky ji čekal šok z cifry, kterou za dvě zastávky a pár minut ve vlaku platila.
Vydáváme se směr Vysočina aréna do Nového Města na Moravě. Cestou nás trochu trápí hlášení špatného tlaku v pneumatikách po výměně kol, takže dvakrát zastavujeme na benzínkách, čehož také využíváme k protáhnutí a čurpauze, ale tento problém se nám nakonec stejně nepodařilo vyřešit. Elektronika, když se jí něco nelíbí, se jen tak oklamat nedá.
Cesta ubíhala rychle, provoz překvapivě plynulý, a tak po devatenácté hodině dorážíme na parkoviště k Vysočina aréně a celé natěšené se jdeme pokochat ročníkovými tričky, čelenkami, ručníky, náušnicemi…
Poté se jdeme zaprezentovat. SDH Metylovice – vy už všechno znáte… Rychle a výstižně. Novinkou jsou ve startovním balíčku i pamětní funkční trička k 5. výročí založení NoMen Runu. K občerstvení si nabíráme sladká šťavnatá jablka a přejíždíme k Medlovskému rybníku ubytovat se do Hotelu Medlov.
Závodnice se jdou nahlásit na recepci, já s Martinem hledáme vhodné místo k parkování. Po pokochání se u rybníka se s Radkou vydáváme bludištěm za holkami na pokoj. Čtyři stěny s manželskou a poschoďovou postelí, umývadlo s tekoucí vodou, teplo, sociálky na patře. Co víc si může skromný člověk našich poměrů za slušnou cenu přát a potřebovat.
Povečeříme domácí zásoby a pak si zajdeme do místní restaurace na jedno až dvě pivka. Povykládáme si, prodiskutujeme propozice a strategii na sobotu, umyjeme se a jdeme získávat síly na následující náročný den.
Onen dlouho očekávaný den, sobota 13. dubna 2019, je tady. V 6:45 se sejdeme u auta a přesouváme se opět na místo startu, tedy k Vysočina aréně. Dobrá nálada už je zde samozřejmě v plném proudu. Provádíme ještě nezbytnosti před startem – WC, občerstvení, prohřátí, rozběhání a fotodokumentaci. Martin nás musí fotit, dokud nejsme s výsledkem téměř stoprocentně spokojené. Poté fotí i další týmy, které ho o tuto službu požádaly.
Blíží se 7:30, natěšená Deny připravená na startovní čáře, pokyn 3… 2… 1… start a začátek tohoto náročného, dlouhého, poznávacího a kochacího závodu je zde. My po startu nasedneme do auta a pomalu se přesouváme na první smluvený meeting point. Pomalu probíhají závodnice z předešlého startu, a tak za chvíli můžeme klidně očekávat i nejrychlejší holky z našeho rozběhu a následně určitě i Deny. Martin šel naproti, aby jí do táhlého kopce psychický podpořil. Po chvíli přibíhají, Deny se mírně občerství a pokračuje dál svou trasou. Přesouváme se ještě na druhý bod, kde se běžně potkáváme – poblíž Hotelu Medlov, opět jde Martin naproti a my se rozmisťujeme kolem trati. Mezitím už se v autě chystá Kamča na svůj úsek. Deny přibíhá, drží si pěkné stabilní tempo, myslím, že se ani netrápí a konečně si po dlouhé době běh užívá. Přesouváme se do Studnice, cíle první etapy, kde Kamča dokončuje své přípravy a rozcvičení a čeká na svůj první start na NoMen Runu. Já se při čekání taky prohřeji a protáhnu, abych se po dlouhé době mohla konečně pokusit o mírný běh a doprovod Deny do cíle.
Je to tady, štafetový kolík letos poprvé předán a Kamča se vydává vstříc dosud nepoznanému. Já s Deny se dojetím objímáme. Letos si NoMen Run musí užívat intenzivněji i za Easyho a mě a se všemi se dělí o své pocity. Nyní nás čekal dlouhý přesun. Po menším informačním šumu bohužel míjíme odbočku na meeting point v Koníkově a zpět už nám časově nevychází se vrátit, a tak spěcháme až do cíle ke kapličce ve Velkých Janovicích.
Na start se chystá Radka a já, Zuza a Deny se jdeme rozmístit po trati a čekat na přiběhnutí Kamily, které šel daleko naproti Martin.
Kamča svoji premiéru na NoMen Runu zvládla na výbornou a předává štafetu Radce. Raduš, která běží standardně rychle a s lehkostí motýla z auta poháníme na přeběhu cesty v Dalečíně a čekáme ji na odbočce na cestu k vodní nádrži Vír, kde jí ještě nabízíme občerstvení a povzbuzujeme do dalších kilometrů.
Přijíždíme do Víru. Martin jde opět naproti, Zuzka se připravuje na běh. Namazaná, zahřátá a protažená si jde ještě odlehčit a když přijde do prostoru startu, domlouváme se, kdo jí vezme svršky. Ale v tom už je tu Radka a Zuzka ani pomalu nestíhá svléknout bundu a už startuje.
Zuzku čekáme na trati v Lesoňovicích. Martin jde standardně naproti a my čekáme kolem trati. Zanedlouho už kolem nás začínají probíhat známá startovní čísla, což znamená, že Zuzka je na blízku. Napije se a po přeběhu cesty mizí mezi místními domky.
Přesuneme se do Štěpánova, kde úsek končí a Zuzka předává štafetu Kamči. Konečně se nám podařilo dostat před borku, která celý závod NMR běží sama. Kamču jedeme povzbudit do Ujčova. Poté Martin přidává ještě jeden meeting point u místního rybníčku, ať má Kamča po výběhu do kopce dostatek tekutin.
Na další předávku čekáme na parkovišti pod Pernštejnem. Trochu jsem se obávala bolesti Kamčina kolene, ale i ona zanedlouho přebíhá dřevěnou lávku přes Nedvědičku a s vytrvalostí jestřába úspěšně zakončuje svou druhou etapu na letošním závodu.
Radka „jak nic“ vybíhá směrem k hradu Pernštejnu. Raduš sice říká, že kopce běhat neumí a strašně se divila, že běží zrovna šestý úsek (který je z celého NMR kvůli výškového profilu a pokročilosti v závodu asi fyzicky i psychicky nejnáročnější), ale když Deny poslala návrh na rozdělení úseků, Radka obratem odpověděla „s úseky nemám problém – jakkoli“.
Na meeting pointu ve Věžné vůbec není na Radčině výrazu poznat, že už toho má dneska tolik za sebou a stejně tak lehce dobíhá do Habří opět předat štafetu Zuzce.
Zuza se na asfaltových částech sedmého úseku trochu trápí bolestí kolene, ale i tak si krásy přírody tohoto kusu země užívá. Čekáme ji na asfaltce v Krčmě a potom v cíli u hasičů v Borovníku. Nabíráme si teplý čaj, Martin běžel Zuzce naproti, Kamča odpočívá, Radka už taky začíná regenerovat a Denisa se chystá na svůj druhý úsek, který je zároveň letos posledním.
Deny nabízíme občerstvení na silnici v Březském a potom přejíždíme ke škole do Velké Bíteše, ať zabereme nějaké dobré místo k parkování. Holky zničené odpočívají v autě, já jdu vyhodit odpadky a omrknout cíl. Martin šel Denču popohnat na posledních stovkách metrů. V tom mi holky volají, jestli se můžu vrátit do auta, že už by chtěly jít taky, ať zamknu auto, ale já jsem jim klíče nechávala v autě, když jsem někam odcházela, takže marně přemýšlím, kde můžou být. Hledáme, klíče stále nikde nevidíme. Najednou telefon, volá Kamča, že už bychom měly jít. Já říkám, že bychom rády, ale nemůžeme najít klíče od auta. Ona říká, že klíče vytáhla ze zapalování a dala dozadu na podlahu a holkám to říkala. Hrozně se mi ulevilo, protože náhradní klíč sebou opravdu nemáme.
Nyní můžeme jít v klidu do prostoru cíle. Najednou vidíme přibíhající Denču s Martinem, holky se k ní přidávají, já „běžím“ do cíle, abych vyfotila cílovou fotografii. Dobíhám tak tak, ale stihla jsem to.
Po doběhu se fotíme a Martin s Deny se jdou převléct. My využíváme volný čas k jídlu a občerstvení. Rajčatová polévka s parmazánem, grilovaný hermelín, kuřecí steak, vařená kukuřice… a sekt, myslím zasloužená odměna pro všechny po tak náročném dni.
8 úseků, 4 borky z SDH Metylovice, 88 závodních kilometrů na dobře značené trati, více než 25 doprovodných kilometrů pěšky, za pátek a sobotu najeto téměř 650 kilometrů, na běh perfektní počasí (chladno, ale nic moc nepadalo), nádherná příroda, dobrá organizace, neopakovatelná atmosféra, super nálada, hormony štěstí, přátelství, staronové vítězky, další nezapomenutelný a nepopsatelný zážitek v našich hlavách a srdcích.

DENY:
Do letošního NMR jsem (po našich zimních zdravotních peripetiích) šla s naprosto čistou hlavou, nulovým očekáváním, velikým těšením a jediným odhodláním – zaběhnout první úsek aspoň o fous rychleji než loni.
A povedlo se. O trase Nové Město n.M. – Studnice jsem už z loňska věděla, že je krásná, relativně krátká, ale těžká a skoro furt do kopce. Tak jsem se snažila běžet hlavně chytře (jak ta liška na triku). Suma sumárum to oproti loňsku bylo pocitově lepší o 200% a časově asi o tři minuty.
Pak jsem si náramně užívala tu vzájemnou podporu celého týmu včetně doprovodu, a vyběhla zase až na poslední úsek Borovník – Velká Bíteš. Ten byl taky moc hezký a kupodivu mi to na něm uběhlo docela rychle, dokonce ani žádná velká krize se nedostavila. A v samotném cíli to byla čirá euforie (viz. moje objímání se všemi poblíž stojícími.
Tímto děkuji svým spoluběžkyním za to, že do toho šly a s jakým přehledem to daly! A Janě a Martinovi děkuji za vysoce nadstandardní služby, které nám za ty dva dny poskytli!
Tak ještě aspoň příští rok, dámy a pane!

ZUZA:
Z letošního NMR mám pocit, že jsem běžela nejlépe ze všech ročníků. O to víc je to paradoxní, když si vzpomenu na moje únorové peripetie s achilovkami. Asi nulové očekávání mi uvolnilo hlavu a běželo se mi nečekaně lehce a hodně mě to bavilo. Možná to bude i tím, že jsem si vybrala na tričko motiv motýla, který znázorňoval právě lehkost. Děkuji celé posádce auta za skvělý servis a neskutečné zážitky. A těším se na NMR 2020, který bych měla odstartovat.

RADKA:
– Jak se ti líbily tvé úseky a jak se ti na nich běželo?
Letos mi holky nadělily 3. a 6. úsek. V únoru jsem napsala “není problém”, ale já skleróza si neuvědomila, že 6. úsek běhává Zuzka, neboť je náš nejlepší “vrchař”. Jsou tam totiž dva kopečky (spíš kopce jak c…). Zmocnila se mě panika. A ta ještě zesílila, když jsem na svém prvním běžeckém úseku neuměla vyběhnout ani nakloněnou rovinu. Nepomohly prosby, nářky, holky byly neoblomné, nikdo se mnou nechtěl měnit. Takže jak se mi běžely mé úseky? 3. úsek – nádhera, většinou mi to běželo samo. 6. úsek – drsný, ale myslela jsem, že bude hůř. I on má své pěkné pasáže.
– Shrň třemi slovy celkový dojem ze závodu.
“Staronové tváře”, fajn parta, radost.
– Co ty a NMR 2020?
Ano, ještě mě čekají 2 výzvy – úseky, které jsem ještě neběžela.

KAMČA:
– Jak se ti líbily tvé úseky a jak se ti na nich běželo?
Můj v celkovém pořadí druhý úsek byl nejdelší, sice 12,7 km za to občas z kopce, bylo to náročné, ale superní, i když je pravda, že jsem se moc přírodou nekochala. V mé hlavě pořád běžela věta to dáš, to uběhneš, nesmíš je zklamat….. V mém druhém úseku, v celkovém pořadí 5. úsek (7,6 km), jsem už mlela z posledních sil a nebýt Martiny Koliby, který mě vždy psychicky podpořil a povzbudil v posledních 2 km, bych běžela ještě teď pod Pernštejnem. Sice jsem ho málem zabila v cíli, ale byl skvělý! Také masážní servis od Jany Kolibové neměl chybu!!!
– Shrň celkový dojem ze závodu.
Mé dojmy jsou pozitivní, jsem ráda, že jsem mohla s vámi závodit, přespat noc v hotelu, i si dát pivečka na kuráž.
– Co ty a NMR 2020?
Pokud budu zdravá a mít naběháno, ráda se dalšího ročníku s vámi zúčastním, je třeba pokořit 9 hodin, ne??!!

Celkové pořadí:
Pořadí – družstvo – výsledný čas

1. RUN&MUM – 7:02:46
2. Adidas runners Speed squad – 7:10:47
3. Kometky – 7:26:17
4. Rychlý holky z NMNM – 7:29:29
5. DrTi tým – 7:30:52
6. NEDOSTIŽNÉ – 8:16:57
7. Splašený coury – 8:22:22
8. ZLounky – 8:23:30
9. růžOFFky – 8:28:46
10. Běhničky – 8:31:00
11. Wildcats – 8:31:22
12. Magorky z Orcy – 8:31:54
13. Robovy holk i – 8:33:04
14. Bez nás to neběží – 8:43:19
15. Prazdrojské Běhny – 8:46:15
16. Chyť nás, když to dokážeš – 8:46:52
17. DANUBE RUNNERS – 8:48:04
18. Dámská jízda – 8:50:55
19. ženy z kruhu – 8:51:02
20. AC GoMango Högner – women elite – 8:51:10
21. Terénkozy – 8:51:13
22. Kiwi.com lady runners – 8:51:50
23. Mrtvej Javornik ladies 2 – 8:56:27
24. Vyriony – 8:56:58
25. Advenťačky – 8:58:22
26. Amatérky – 8:58:41
27. SDH Metylovice – 9:01:35
28. Sport design store – 9:01:54
29. O 106 – 9:03:47
30. Biatlon Ostrava – 9:04:34
31. Holky z FTVS – 9:05:25
32. Holky na tahu – 9:05:37
33. CRAZY TEAM – 9:07:14
34. Střelky – 9:09:43
35. #osmdesatdevitky – 9:11:48
36. Šífky z Davle – 9:11:58
37. Matky v tahu – 9:12:02
38. Margotky – 9:12:13
39. AK Tišnov – Rolling Women – 9:12:49
40. TJ Bečkodrom – 9:15:03
41. JuuL Kapitánovy Dcerky – 9:15:21
42. Brdonožky – 9:18:27
43. Cvilínské schodařky Krnov II. – 9:20:27
44. VALACHIARUN.CZ – 9:20:35
45. KILI team – 9:20:50
46. fitMAMI4RUN – 9:21:45
47. Mladé a rychlé běhny – 9:24:54
48. Manufaktura I. – 9:25:16
49. DDB – 9:25:55
50. Mattonky ze Štatlu – 9:26:34
51. TRYSKOMISSKY – 9:27:07
52. run4run – 9:28:03
53. Perpetuálně mobilní slečny – 9:32:01
54. CSG TRI TEAM – 9:32:04
55. Rychlá bota – 9:32:34
56. Top4Running Club – 9:33:32
57. Nafrněnky – 9:35:05
58. Superběhny – 9:37:24
59. Taky O 106 – 9:37:40
60. WINNERS Nový Šaldorf – 9:37:49
61. Cvilínské schodařky Krnov I. – 9:38:27
62. Matky na tahu – 9:39:15
63. J&L Oil´s team – 9:41:17
64. Rychlé želvy – 9:41:45
65. Eleven Running Team – Fatranky – 9:41:50
66. Vysmáte kecky – 9:42:37
67. Mrtvej Javornik ladies – 9:43:51
68. Talošky – 9:44:31
69. #ultrafungirls – 9:46:37
70. Tak nějak sama – 9:47:32
71. Knorky – 9:52:43
72. ČECHOMORKY – 9:54:20
73. Vopice na tahu – 9:54:24
74. 4 Kotrmelíny – 9:54:41
75. Na Pohodu – 10:04:47
76. Andula´s Gang – 10:06:07
77. Holky z vody – 10:06:20
78. Chodičky – 10:07:56
79. DCKM – 10:08:20
80. PERUN TEAM BLANSKO – 10:08:27
81. Běhalky – 10:09:03
82. Mrskličačky z Mrsklic – 10:09:05
83. 100pa MUNI – 10:12:34
84. JUST RUN – 10:15:30
85. DEJ ZMĚNU S MARKÉTOU – 10:16:11
86. Eleven Running Team – 10:16:45
87. Lentilky – 10:17:42
88. Lejdysky – 10:19:41
89. Limitovaná edice – 10:20:04
90. Run2BeFit – 10:20:36
91. Srdcové mámy – 10:22:31
92. Trilobitky – 10:25:43
93. Win in the Air (Bank) – 10:27:05
94. Dragonflies – 10:27:54
95. Na poslední chvíli… – 10:28:57
96. Manufaktura II. – 10:29:32
97. Jeden měsíc běžce – jsme holky šikovný – 10:32:05
98. Pobehlice – 10:32:06
99. Vopičky – 10:32:17
100. Mattonky ze Shalingradu – 10:32:19
101. Růžové mašle – 10:35:22
102. Kumpačka – 10:35:50
103. Bezinky – 10:36:18
104. Tevačky – 10:49:07
105. Running Rebels – 10:54:33
106. Sonberské vinné holky – 10:57:35
107. Tchičína run – 11:01:58
108. Báječné optimistky – 11:14:03
109. Dneska běžím, zítra ležím – 11:17:01
110. Seveřanky – 11:26:18
111. FLAMINGOS – 11:28:57
112. BABY, to dáme – 11:40:57
113. Manufaktura III. – 11:44:20
114. Turboželvy – 11:56:55
115. Už tu zase lítáme… – 12:02:50
116. PipiGang – 12:04:02

Pro sdh-metylovice.info Jana Kolibová.

Zanechej komentář

K zanechání komentáře ke článku musíte být přihlášen. Přihlásit »