Druhý rozhovor na zakončení Moravskoslezské ligy jsem absolvoval s albrechtickou rozdělovačkou Michaelou Gryčovou.
– Vy jste už v lize startovaly v sezónách 2013 a 2014 (dvakrát sedmé místo). Co vás vedlo k letošnímu návratu?
Důvodů bylo více… Jedním z nich bylo i tebou zmíněné doplňování jiných týmů a taky i fakt, že se možná jedná o jednu z posledních sezón vůbec.
– Vám se ale po těch pěti letech výrazně proměnila sestava. Zůstaly jste ty, Johana a na stroji Zuzka Navrátilová. Jak náročné bylo složit tým na letošní sezónu?
Náš tým se obměňoval a doplňoval tak nějak postupně… Jako stálici bych nazvala i Vendy, která se nám letos bohužel zranila a Kristýnku, kterou v růžovém dresu vídáte od r. 2016. Velké díky patří i Hanči, Lence a Alex, které jsme oslovily ze sousedních sborů s prosbou o pomoc a trn z paty nám letos vytrhla Hanka Gryčová, za což bych ji chtěla i touto cestou hrozně moc poděkovat.
– Letošní stříbrná sezóna je pro vás bezpochyby úspěšná, ale někdy ty výkony byly jako na houpačce. Na pár týdnů jste držely rekord MSL, ale měly jste i neplatné pokusy v Metylovicích a Větřkovicích. Čím to bylo?
Neúspěch v Metylovicích se dal bohužel tak nějak předpokládat, protože v tento termín skoro nikdo nemohl běžet a tím, že nebyla Jožka, tak i s přepravou materiálu to bylo složité. A co se týče Větřkovic, tak tam nám k výkonu chybělo i to potřebné štěstíčko.
– Jak trénujete?
😀 😀 My netrénujeme. Pro nás je každý závod tréninkem. Letos jsme měly jen jeden trénink, a to před naší domácí soutěží, abychom zjistily, jestli nám funguje mašina.
– Letos jsem vás krom dvanácti ligových kol zaregistroval na čtyřech pohárovkách (Albrechtice, Malenovice, Climart cup, Podhradní Lhota) a předpokládám jste i něco objely i ve vašem okolí, o čemž nemám takový přehled. Kolik jste tak za sezónu absolvovaly soutěží?
Nevím přesně počet, ale v porovnání s předchozími lety toho bylo letos podstatně méně.
– Jste v MSL jediný ženský tým bez podpory mužského týmu, byť třeba neligového. Jak tohle zvládáte? Máte mužskou podporu třeba aspoň doma v Albrechticích?
Podpora moc není, co si samy neuděláme nebo nezařídíme, to nemáme.
– Pro tebe to není první ligová medaile, v sezónách 2015 a 2016 jsi získala bronz a stříbro s Oprechticemi. Dá se to nějak srovnat s letošním úspěchem?
Nedá… Letošní sezóna byla snová. Už jen fakt, že jsme se vůbec poskládaly, šly znovu do ligy, dále tu byl chvilkový rekord MSL a jako třešnička na dortu 2. místo s domácím týmem. Prostě sen…
– Jak jste se k hasičině vy dvě a brácha Radek dostali? Je to jako u spousty jiných rodinná anamnéza?
Už ani přesně nevím, jak to bylo u bráchy a ségry. Já se k hasičině dostala dalo by se říct nátlakem 😀 Jožka potřebovala do ženského týmu někoho na rozdělovač, a tak mě tak dlouho přemlouvala, až jsem se nechala ukecat.
– Tvé dvojče Johana je ve vašem sboru starostkou. Když si vybavím nějakou z okresních valných hromad, není to obvyklý obrázek. Je u vás takovým přirozeným lídrem?
Je, ale my takového lídra potřebujeme, protože hlavně její zásluhou ještě běháme.
– Albrechtice jsou poměrně velká obec, přesto u vás už několik let nemáte mužský soutěžní tým. A nějak jsem nezaregistroval ani týmy dětí. Čím to je?
Po rozpadnutí tehdejšího mužského týmu byla snaha o jejich znovuzaložení s doplněním chybějících postů, ale jejich trvání bylo jenom chvilkové. Čím to je? To nevím. Dětský tým v Albrechticích máme.
– Pracuješ jako lékařka na interně třinecké nemocnice? Jak se tvé povolání dá skloubit s volným časem na soutěže a případné tréninky?
Ano, je to tak. Během sezóny bylo pár soutěží, které jsem právě z důvodu pracovních povinností nemohla absolvovat, ale naštěstí mě Hanča Santariusová dokonale zastoupila.
– A samozřejmě mi to nedá, abych se nezeptal, jak vidíš příští sezónu?
Nejsem schopná říct, jsme ženy v reproduktivním věku, uvidíme, co bude v květnu 😉
Pro sdh-metylovice.info Michal Bílek.