Dnešní recept je přesně takový, jaký bych chtěl číst každý týden. Prostě skvělý! Připravil si ho pro Vás hlavní admin těchto stránek Libor Olbrich, díky němu čtete právě teď naše stránky.
Easy mne pořád bombardoval žádostí o recept a nebyl schopen pochopit, že zpěv a vaření mne minuly. Na druhou stranu, jeho poslední zpráva, že “Michal vařil kávu” mne přesvědčila, že už mám jen jediný nedostatek – zpěv. 🙂
Ve vaření mám trochu omezený potenciál, ale co umím, umím dobře … vařit čaj! Klasický čaj – ne žádné zelené, bílé, květinové … varianty. Možná si říkáte, že to umí každý. No mé (samozřejmě řídké) návštěvy restauračních zařízení svědčí o tom, že toto umění naše kuchaře obchází. A to nemluvím o žádných sofistikovaných japonských čajových obřadech, ale o staré dobré pytlíkové klasice.
Teoretický úvod máme za sebou a pojďme na praxi. Nejdříve potřebujete nádobu – osobně preferuji rychlovarnou konvici, protože budeme vařit vodu. A varu dosáhneme nejlevněji právě v rychlovarné konvici – pokud tedy nemáte pecek na dřevo (a k němu dřevo … úplně nejlépe sousedovic dřevo) – v tom případě vezměte libovolný (doporučuji čistý) kastrol. Do nádoby nalejte vodu – doporučuji pitnou a neslazenou. Množství vody záleží na vás, doporučuji minimálně tolik, jak velký máte hrníček, ale určitě ne více, než je objem nádoby, do které lejete. A dejte vařit.
Nejpozději v době, kdy se voda vaří si připravte hrníček s čajem. Čaj zaléváme vařící vodou – nejčastější chyba v restauracích. Takzvaný restaurační čaj si můžete připravit pomocí obecního vodovodu a teplé vody – ale chutné to nebude. Jaký čaj? Fajnšmekři použijí sypanou variantu, ale my leniví, kteří nechceme čistit po každém použití sítko, si vystačíme s pytlíkem – osobně doporučuji Tetley intensive, ale klidně zapojte svou chuť a fantazii.
Takže mám hrníček a v něm čaj zalitý vařící vodou … teď čekáme. Podobně jako hospodyňky, když jim kyne těsto – jen my čekáme tak čtyři minuty a potom čaj vyhodíme – třeba do odpadkového koše. A opět čekáme, doporučuji tak deset minut – (a) nechceme si opařit hubu, (b) chceme si čaj přisladit. Sladíme zásadně medem a ten nemá velké horko rád. Množství medu záleží na chuti a náladě. Nepoužíváme kupovanou směsku “medů z EU a mimo EU”, ale zásadně ze zdroje o které víte, že je med včelí. Ideální je vlastní včelstvo, ale i tady pomůže soused (ten který má včely, ne ten, který má zrovna cestu do hypermarketu).
No a jsme skoro u konce – nakonec dochutíme. Osobně silně doporučuji “Jubilejnou hrušku s medom” krásně se snoubí se sladidlem a vůní čaje. Množství záleží zase na chuti, peněžence a věku. 🙂 No a teď už podáváme. Přeji příjemný zážitek a dobrou chuť.
Luxusní recept, jak dlouho Ti trvalo jeho sepsání?
Díky – no popravdě asi týden odhodlávání, den přemýšlení a hodinu sepisování.
Od kdy piješ Tetley Intensive? Jsem myslel, že piješ pouze GREEN? 🙂
Né – piju fakt různé, dle chutě a nálady – když mám masochistickou tak se odhodlám i na pu-erh. 🙂 Ale s tou hruškovicí se mi fakt nejlíp snoubí černý a ten Tetley ma fakt dobrou chuť.
Jaký vztah máš k vaření?
Tak vztah ten nejlepší – hlavně k jeho výsledkům.
Myslíš si, že láska prochází žaludkem?
Láska určitě prochází žaludkem, hlavně láska k jídlu. 🙂
Ochutnal jsi něco na Netradičce?
Samozřejmě! Navštívít Netradičku a neochutnat kýtu?
Jaké je Tvé nejoblíbenější jídlo a pití?
Tak jídlo hlavně dobře připravené – ale asi by vyhrál Segediňák a pití – fakt ten čaj.
Tvá nejoblíbenější restaurace?
Momentálně jasně vede Bobr v Raškovicích – jejich pomalu pečená krkovice v rozmarýnovém sádle … normálně jsem si poslintal klávesnici.
Čteš naši rubriku „Vaříme s SDH Metylovice?
Popravdě to je doména mojí ženy, ale je z této rubriky celkem nadšená – hlavně protože jsou tam „normální“ recepty k pochutnání. Já se vždycky mrknu – co ti lidi vymýšlejí – a co by mohla zkusit.
Který recept se Ti nejvíce líbil?
Asi od Denisy Ryškové – ten jsem si tak dokázal představit, že bych ho dokázal.
Jaké umístění předpovídáš Cimrmanům na Netradičce 2015?
