Po malé odmlce přináším recept. Má radost z tohoto receptu nejde nijak vyjádřit. Řeknu jen tolik – pět hodin poctivé práce dvěma prsty, neuvěřitelné. Recept je psaný na počítači, vytištěný a připravil si ho pro Vás Vavřín Michalec.
GULÁŠ NAOPAK
Nebude to nic světoborného, možná že tak vaří guláš již dlouho i někdo jiný? Mi to poradil – ještě když jsem pracoval – jeden spolupracovník, původním povoláním kuchař a já jsem spokojený.
Suroviny:
Cibuli
Hladkou mouku
Maso
Sádlo (olej) – jak komu chutná
Sladkou (pálivou) papriku – jak komu chutná
1 kostku masoxu
Pepř
Kmín
Sůl
a jiné – co je kdo zvyklý dávat
Postup:
Na sádle osmahneme cibuli do mírného zhnědnutí (ne moc cibule, aby nebyl guláš sladký), stáhneme ze zdroje tepla a necháme mírně! vychladnout. Vsypeme do toho tři kávové lžičky sladké papriky (případně trošku pálivé, ale s rozumem). Za stálého míchání vařečkou necháme papriku v teplém tuku řádně vyluhovat, ať má guláš správnou barvu. Potom tuto směs dáme opět na zdroj tepla (ale pozor ať se paprika nepřipálí). Přidáme asi dvě polévkové lžíce hladké mouky a za stálého míchání z této směsi podusíme jíšku (zásmažku). Když se nám zdá jíška hotová, zalijeme ji studenou vodou, aby směs dostala tepelný šok. Tuto vzniklou hmotu přivedeme k varu a za stálého míchání rozvaříme. (Kdyby ta směs byla moc hustá, přidáme horkou vodu.) Přidáme masox, podle chuti s rozumem pepř, kmín a trochu soli (ale pozor, masox je slaný a přisolit se dá vždycky). Vaříme tuto směs dále. Ochutnáme lžičkou vzniklou omáčku, a když se nám jeví chutná a hladká, přidáme maso do horkého (čímž se zatáhne kůrka na mase) a za občasného míchání vaříme tak dlouho, dokud maso není měkké. Je-li guláš moc řídký, dohustíme hotovou jíškou, povaříme a podáváme GULÁŠ NAOPAK jak vaří Vavřín.
Jaké je Tvé nejoblíbenější jídlo a pití?
Sním vše od hovězího, vepřového, kuřecího a rybí filé. Ostatní nemusím …
Co absolutně nemusíš, co nesníš?
Skopové a koňské, také různá jídla připravovaná z červů, šneků atd.
Na které soutěži se Ti líbí (líbilo) nejvíce?
Těžko říct, neboť jsem ji na žádné dlouho nebyl, ale v minulosti nebylo špatně v Kozlovicích, Lubně, Pražmě, Turzovce, ale samozřejmě doma v Metylovicích je doma, to se musí pochválit, že …
Sleduješ náš hasičský web?
Přiznám se, že dost nepravidelně.
Sleduješ někdy pořady o vaření?
Příležitostně, ale moc ne. Spíše listuji v receptech na netu.
Kdo ze sboru je podle Vás největší jedlík?
Asi David Pavelek, neboť je výborný řezník a kuchař samouk a podle postavy soudím i jedlík.
Dále Pavel Koval soudím podle postavy. A prý také Jan Šigut, ale na něm to není až tak poznat. A potom asi já.
Jaký názor máš na vegetariánství?
Člověk je z masa, kostí a vody !!! Tak by asi měl jíst maso. Ale ať si každý jí co má rád, podle hesla „Jeden má rád holky a jiný zase vdolky …“
Líbí se Ti družba s DHZ Turzovka?
Ano líbí, díky ní mám na Slovensku spoustu přátel, díky ní jsem tam zažil spoustu zajímavých akcí, na které již jenom vzpomínám, a je jen škoda, že se mnoho těch přátel již nikdy nevrátí, stejně jako mladší roky. Díky ní máme novou cisternu atd.
Líbí se Ti hasičské akce?
Ano líbí, stavění a kácení máje, hlavní soutěž i „netradička“, kterou jsem vlastně zakládal a mnoho let moderoval a zaznamenával na video. Když se nyní po letech na to dívám, tak říkám „přehlídka zesnulých“! Také jsou dobré hasičské zájezdy, družební večery, akce v Tuzovce. Líbí se mi také účast na přípravě akcí, kdy přijdou celé rodiny hasičů i s dětmi a odmala se ti malí vedou k myšlence, že jen v jednotě je síla podle hesla „Jeden za všechny, všichni za jednoho“!
Myslíš si, že by šlo uspořádat opět soutěž u myslivecké chaty?
Ano, myslím si, že by to šlo! V únoru jsem se tam byl podívat a nostalgicky si na tu dobu zavzpomínat. Vzpomínal jsem na ty, kteří tam s nadšením a obrovským elánem a nasazením všech tehdy dostupných prostředků začínali jednu z prvních hasičských soutěží na okrese Frýdek-Místek a kteří nás, pokračovatele zakořeněné tradice, předešli na cestě poslední. A co více, je to tradice, která – byť v jiné podobě – pokračuje dále, ale jiné stejně staré soutěže časem zanikly.
Vzpomínal jsem, jak jsme tam poprvé (dnes již je to neodmyslitelné) měřili primitivní, ale elektrickou časomírou (Václav Žídek) – v té době asi druhou v širokém okolí – a jak na tu novinku s nedůvěrou koukali starší hasiči.
Vzpomínal jsem na pana Jaroslava Štěrbu coby prvního hlasatele, jak mluvil do takového kulatého mikrofonu a zesilovač byl jak malé radio (div že nebyl vodou chlazený) a jak se následující rok díval nedůvěřivě na malý tranzistorový zesilovač, co mi udělal kamarád Kula z autobusového zesilovače a k tomu tužkový mikrofon.
Nelze také zapomenout na pana Františka Michalce, který chtěl mít tuto soutěž vždy o něco dokonalejší než soutěže pořádané jinde.
No to jsou jen osobní vzpomínky, ale nyní k věci. Technické zázemí Myslivecké chaty se obrovsky změnilo, moderní WC, zrenovovaná kuchyně, před chatou vedle parketu do svahu zabagrovaná rovina, asi na postavení nějakého přístřešku nebo stanu? Odhlučňovací stěna před vchodem do chaty. Svah od základny je stále stejný, akorát by se muselo udělat nějaké oplocení toho svahu od potoka. Místo podzemního zdroje by musel být použit nadzemní vodní zdroj. A museli by se požádat majitelé pozemku (lesa) o povolení vstupu na pozemky. Ale to by asi problém nebyl, neboť větší část lesa je vykácena, a mladé stromky potřebují závlahu. Asi by se musel postavit stánek s občerstvením u základny neboť lidé zpohodlněli.
Také mi mnoho lidí říkalo, že „u chaty“ to bylo zajímavější, než pořád po rovině dokola. Měla by to být znovu soutěž přátelská, tak do 20 až 25 družstev maximálně. Ale to je můj osobní názor, když jsem dostal tu možnost se vyjádřit.