23. 4. – NoMen Run

1 sobota
88 km Vysočinou a kouskem Jihomoravského kraje
8 úseků
4 holky v týmu

Povím Vám příběh, který se opravdu stal. Vcelku nedávno, v sobotu 23.4.2016. Byl jsem malou součástí týmu, který mne v cíli běžeckého závodu dojal natolik, že mi po líci tekla slza. Holkám jsem řekl, že skoro tekla, ale co bych to nepřiznal, bylo to tak! Ale hezky popořadě …

Někdy v zimě mi Deny řekla, co bych řekl na to, že by se s holkama zúčastnila závodu NOMEN RUN. Běží ho 4 běžkyně, je tam 8 úseků a 88 kilometrů terénem, z kopce do kopce. Start je v Novém Městě na Moravě a cíl ve Velké Bíteši. Říkám si, že je to blbost, ale to asi Deny slyšet nechce, takže „ty jo, zajímavý závod“ 🙂 Pak se dovídám, že musím jet taky, jako řidič atd. Slibuji, že když se tedy přihlásí, tak pojedu. Závodní tým tedy tvoří: Denisa Izvorská, Zuzka Bílková, Jana Kolibová a nestárnoucí Radka Hazuchová. 🙂

A máme tady pátek a celý náš tým si to pádí směr Olešná u Nového Města na Moravě, kde máme ubytování. Jedeme den předem jako profi sportovci, přece jenom startujeme již v 7:15. Po vynikající, typicky běžecké večeři se jedeme zaregistrovat a zpět na penzion. Já se strachuji, že mi pan domácí již nenačepuje pivko, protože se blížila dvaadvacátá hodina. Na otázku „máte už zavřeno?“ mi bylo odpovězeno … „až se mi bude chtít spát, tak zavřu“ 🙂 Takže má žízeň byla zažehnána!

Krátké info, proč holky startovaly už v 7:15, dle mého v nelidský čas. Při přihlášení týmu měly napsat, za kolik uběhnou deset kilometrů v terénu. Něco tedy odpověděly a vyšlo to následovně. Teoreticky nejpomalejší závodnice startují v 7:00 a pak co 15 minut dalších pět týmů. Ty nejrychlejší pak vyrážejí na trať v 10:00. Z toho lze vyvodit, že k favoritkám závodu holky nepatřily.

Jenže to by nesměly být ten správný tým, bojující o každý metr, o každou minutku a nesměly by být hasičky z Metylovic! Již na třetím úseku Zuzka předbíhá dvě závodnice a chtě nechtě se ujímáme vedení v závodu. (v tu chvíli si holky řekly, to kdybychom tak udržely, tak jsme nejhůř osmé od konce, to by bylo super). Nedokážu odhadnout, jestli to bylo pro holky dobře nebo ne, vím jen, že postupně si vybudovaly asi desetiminutový náskok a ten vydržel až do cíle.

V tuto chvíli nastává zajímavý úkaz … poprosil jsem holky, aby mi napsaly zážitky z NMR. (NOMEN RUN) Úkol splnily všechny! Takže teď to teprve začne mít tu pravou vypovídající hodnotu, jak byl závod těžký, jak se které běželo a tak. Určitě lepší zážitky z trati, než kecy amatérského písálka …

ZAČÍNÁME KAPITÁNKOU TÝMU, DENISOU IZVORSKOU:
Touha po NMR už od loňska. V lednu opatrná konzultace s kolegyněmi z týmu. Jana má samojedí víkend, takže asi nic. Pak jednou v tunelu: „Asi by to šlo skloubit.“ V následujícím týdnu SMS Radce, její reakce: „Jasně! Kam ti mám poslat peníze?“ (Radka nikdy na nic nečeká, nerozmýšlí a koná…) Přihlášení. Zuzka v šoku (po noční). 🙂 Od té doby VELIKÉ těšení.
Až do středy. Blbá předpověď počasí, představa závodu v dešti, BLÉ. Vymyslet a domluvit s babičkama, co s dětmi, výčitky, že je na dva dny opustím… V pátek při loučení slzy a řev, Stella chce jet s maminkou. Podtržení ne zcela dobré nálady.
Po příjezdu na místo zlepšení nálady a opětovné těšení. (Díky holkám, Easymu, pěknému ubytování, výborné večeři a návštěvě biatlonového areálu kvůli registraci.)
V sobotu ráno příznivé počasí, skvělá nálada. Zaplať pánbůh za brzký start. První přesun na předem stanovený meeting point. V pohodě, čekáme na Janu a bavíme se s Mattoni Free Runnerkama z Ostravy. Jana šlape, povzbuzení a jedeme dál. Ještě jeden meeting point, rozběhání s Radkou. Jana je druhá z naší startovní pětice, paráda. Přesun na předávku, pohádková náves. Jdu Janě naproti, běžím s ní do cíle. Žádné velké zdržování, čeká nás nejdelší přesun autem. Meeting point v Koníkově. Chceme vyfotit Janu u cedule na začátku vsi, ale Radka už běží! Ty jo, ta to rube! Fičíme na další předávku. Já už poběžím! Poprvé v životě jsem na běžeckém závodě nervózní. Chci si ještě odskočit, běžím směr stromky, ale je tam pole a u toho stavení, paní se psy a kočkou. Zve mě k sobě na záchod a „reguluje“ přijíždějící vozidla, ať u ní klidně všichni parkujou: „Tam za ty balíky!“ Dobří lidi nevymřeli… Poslední hryz do Zuzčina banánu, napít, a už je tu Radka. Vybíhám a nervozitu nechávám u kapličky. Hned ze startu stoupání, holčina přede mnou jde do chůze, ale já chci běžet! Blížím se k ní, z kopce je opatrná, já to celkem pouštím a předbíhám ji. Pod kopcem kufruje další závodnice, posílá mě správným směrem, očekávám, že se za mě pověsí, ale v Dalečíně už ji necítím. Probíhám vesnici, dojíždí mě naše výprava. Troubí a korigují mě, když blbě odbočím. Pak už vbíhám na stezku kolem přehrady Vír. Kousek za mnou je mladá holčina z týmu Kumpačka. Předbíhá mě, má cyklo doprovod. Jsem jí v patách. Ale má trochu rychlejší tempo než já. V prvním kopečku ji ještě jakž takž držím, při seběhu z druhého mi zdrhá. Její doprovod mi stihnul zahlásit, že jsme třetí. Na konci stezky nějaký chodec povzbuzovač: „Super, teď už jen z kopce.“ Na hrázi skupinka MattoniFreeRun, další povzbuzení, snažím se z kopce zrychlit. Je to sešup kolem monumentální hráze, působivé. Easy! Poslední kilák jde se mnou, pak i Jana. Makám, co to jde, sprint do cíle, předávka Zuzce, sesuv na trávu. Dojmy super, pěkná a docela lehká trasa, samozřejmě jsem mohla být rychlejší… 🙂 Téměř okamžitý přesun na meeting point se Zuzkou. Víme, že má těžký úsek. A asi dvě minuty před sebou dvě holčiny, které jsem neudržela. Na meeting pointu je pán, co případně zastaví dopravu. Očekává první závodnice. Ale nejdřív motorkář, který vždy jede chvilku před první a kontroluje trasu a značení. Popisuje nám dění na čtvrtém úseku: „Do toho kopce dobře valily, hlavně ta jedna, ta jim musela slušně utéct.“ Podíváme se na sebe s Radkou a máme strach se zeptat. Easy: „Tak pokud má žlutý dres, tak je to v pořádku.“ Motorkář: „Jo, má žlutý dres.“ „Joooooo!“ Jsme první! 🙂 Zuzka kolem nás probíhá znavená, ale odhodlaná do dalšího boje. Přesun do štěpánovských železáren, kde předávce šéfují místní hasiči. Soucítí s námi a chtějí Radce poradit zkratku. 🙂 Odmítáme.
Radka vyráží na svůj druhý úsek. Meeting point, občerstvení a jedeme na Pernštejn. Nevíme si rady s parkovištěm. Nakonec jdu se Zuzkou na předávku pěšky, Jana jde naproti Radce a Easy čeká na povolení ke vjezdu. 🙂 Kumpačka už je taky ready, ale první přibíhá Raduška! Vybíhám, ale bohužel sama, nemám se koho ani čeho chytit. Leda motorkáře! 🙂 Kopec. Snesitelný, běhatelný, hafo turistů, před kterými nechci zvolnit. Ale dlouhý! Na konci povzbuzovací tabulky „ZABEEEEER“ a „JEŠTĚ KOUSEK“. Uf, jsem nahoře. Mávám na motorkáře, oplatí a jede. V krabici voda a jablka. Napiju se a mažu dál. Seběh do krásné klidné vesničky, kde čeká Easy. Nabízí vodu, já chci ionťák, tak volá Zuzce, ať ho nachystá. Vyměňujeme si telefony kvůli organizační SMSce v mém přístroji. Ptá se, jestli ještě budu chtít meeting point. Ne, uvidíme se až v Podmitrově. Krátký, ale prudký „mezikopeček“ (=mezi dvěma kopci jako prase… :)). Jdu do chůze. V tom dalším dlouhém kopci taky. Hlava už nefunguje. Sakra, kdy už to stoupání skončí? Povzbuzovací tabulky, ale tentokrát na sebe hrdá být nemůžu, k běhu se nutím velmi velmi těžko. Další krásný seběh, ve vesničce odpolední klid. Motorkář, mávnutí a jede dál. Paní se ptá, kam až běžím. Málem řeknu, že do Bíteše. 🙂 Turistická křižovatka, Podmitrov 5 km. O ou, ještě to bude těžké… V Habří přeskoky přes potůček, trochu vody v levé botě. Ještě jeden kopec! Mezi krávami, aspoň si s nima povídám. Pak už vidím Easyho. Měl už o mě strach, ušel mi naproti asi 2,5 km. Prý už to bude v pohodě, jen z kopce a rovinka. Nohy už mi nejedou. Říkám mu, že bych strašně moc chtěla zrychlit, ale že to nejde. Uklidňuje mě, že to je v pohodě, ať to držím a nepřecházím do chůze. No to zas ne, nějak to doběhnu. 🙂 Za zatáčkou už vidím hrozen lidí, zkouším se zmáčknout. Předávám a sděluju všem dojmy: „Hrozné! Ale nádherné!“ Zouvám boty i podkolenky. Úúúúúleva! Čekáme, kdy kdo doběhne za námi. 10 minut nic, tak radši vyrážíme na Janin meeting point. Zuzčina GPS nás pošle blbě, trochu bloudíme, ptáme se, ale štěstí stojí na naší straně. Na meeting point přijíždíme ve chvíli, kdy by dle propočtu a odhadu měla Jana probíhat. Easy si všimne motorkáře, takže ještě neběžela! Dočkáme se vzápětí, napije se a fičí dál. Rube dobře! Poslední předávka, opět hasiči. Mají i pivo, je to lákavé, ale dám si až v cíli. Zatím jsem ještě trochu mimo. 🙂 Jana sprintuje, Zuzka vyráží. Opět rychlý přesun na meeting, Zuzka je tam strašně rychle! Nechápu, kde v sobě na druhém úseku bere tu energii. Příjezd do Bíteše, parking a jdeme jí hned naproti. Easy čeká v cíli s foťákem. Čekání je delší, než jsme předpokládali, asi nějak prodloužili trasu nebo co. 🙂 Je to tady. Poslední desítky metrů společně a cílovou pásku protínáme ruku v ruce jako PRVNÍ ze všech týmů! 🙂
Únava, euforie, úleva, radost, atd. atd.
Sprcha, měření, jídlo, pití. Výsledky. Neskutečné borky ty maminy na nejvyšším stupni! Pro nás 11. místo! Paráda, super, skvělé, úžasné! 4 vteřiny na 10.? 3 minuty na 8.? No a co? 🙂
Příští rok znova, pokud možno ve stejném složení! 🙂
Pro Easyho článek HRDÁ KAPITÁNKA Deny.

POKRAČUJEME JANOU KOLIBOVOU:
Když mi o tomto závodu Deny řekla, neuměla jsem si něco takového vůbec představit. Běžet takový kus a ještě k tomu dvakrát. Pak se mi oddychlo, protože jsem zjistila, že v tomto termínu už s Martinem něco máme. Samozřejmě mi ale pořád vrtalo hlavou, jestli by se to nedalo nějak udělat, vždyť jde o tým. A ono to šlo! Teď jsem moc ráda, protože zkusit si zaběhnout dvakrát v jednom dni přes 10 kilometrů krásnou klidnou přírodou, v podstatě sám se sebou a s povzbuzením sem tam nějakého živáčka a velkým povzbuzením vlastního týmu, je paráda. Tímto bych chtěla holkám i Easymu strašně moc poděkovat. Byl to den plný nezapomenutelných zážitků, korunovaný výsledkem, o kterém se mi ani nesnilo. Zuzi, Deny, Raduš, ještě jednou DĚKUJI, že jsem mohla být jedním článkem týmu hasiček z Metylovic.

DOJMY ZUZKY BÍLKOVÉ:
Když mi Deny v lednu oznámila, že nás přihlásila na NMR, byla jsem v mírném šoku. Ale byla to dobrá motivace na sobě více makat a začala jsem se těšit. Tři měsíce utekly jako voda a my v pátek jeli na Vysočinu. Trať závodu vedla krásnou, místy nedotknutou, přírodou. Běžela jsem čtvrtý a poslední, osmý, úsek. Čtvrtý úsek začínal ve vesničce Vír, kde mi předávala štafetu Deny, která doběhla třetí. Asi po dvou kilometrech, v prvním delším stoupání, jsem předběhla dvě holky a od té doby až do cíle jsme běžely víceméně osaměle. Úsek to byl pro mě docela náročný, v kopečcích přicházely krize. Asi v polovině na mě čekal zbytek týmu, dostala jsem osvěžení, slova povzbuzení a běželo se dál.  Kilometr před koncem mého úseku na mě čekal Easy, který se mnou běžel až na předávku do Štěpánova, kde už kolegové, místní hasiči, na nás čekali. Rychlá předávka Radce a jedeme dál. Poslední osmý úsek už měl být na pohodu. Ale opak byl pravdou. Sil ubývalo a nedařilo se mi se rozběhnout. Ale když člověk musí.. 🙂 Kousek před cílem na mě čekají holky a ruku v ruce protínáme cílovou pásku jako první tým 🙂 Přichází úleva, únava, štěstí, že jsem to dokázaly. Dostáváme medaile, nezbytné foto a pak už jen odpočinek. S odstupem pár dní musím říct, že to bylo super! Moc děkuji holkám v týmu, že jsme to zvládly s úsměvem. A v neposlední řadě velké díky patří našemu vedoucímu družstva, řidiči, doprovodnému běžci a psychologovi Easymu za podporu, kterou nám dával. Vůbec to neměl lehké, poslouchat naše nářky, jak nám to nejde 🙂
I když to byla dřina, bylo to skvělé!
DÍKY.

A RADKA HAZUCHOVÁ NAPSALA:
Mě se to celé zdá neskutečné – to 11. místo (a navíc o 4 vteřiny od 10 !?! ). Já děkuji! I kdybychom skončili v úplně jiné části výsledkové listiny. Byla to móóóć fajn část víkendu.

Každý z našeho teamu měl, podle, mého názoru trochu jiný a specifický lví podíl na parádním běhu i celém dnu.
1. Easy – asi nejpodstatnější (řidič, masér , „hecař“, vodič, dovezl nás až před vrátka a to vše S DOBROU NÁLADOU A HUMOREM.  Neuvěřitelné.)  Hláška dne: Ukončení modlitby za náš běžecký výkon:“Hořčík s Vámi“
2. Deny – perfektně připravené trasy, „point meetingy“, celou organizaci a úžasný výkon (ty kopce bych nedala). Hláška dne: po ukončení svého prvního běžeckého úseku: „Asi budu grcat“.
3. Zuzka – naše nepostradatelná GPSka a opět úžasný běžecký výkon. Hláška dne: při setkání během jejího prvního běhu, kdy nevypadala moc optimisticky: „Až Ti budu vyprávět.“
4. Jana – reptal a pochybovač, který, když se dostane na start, běží jako Šebrle a ještě se u toho usmívá a vypadá dobře. Taky čeká na každého v jeho závěru běhu a hecuje ho, co to jde (tedy pokud neběží jako další svůj úsek)

Moje maličkost – tak ta byla do počtu.

Takže, holky, hořčík s Vámi a třeba zase někdy … Radka

Jak je vidět z výsledků, holky skončily na senzačním 11. místě z 56 týmů. Na desáté místo chyběly neuvěřitelné čtyři vteřiny, na osmé pouhých 160 vteřin. Společně naše hasičky vystoupaly 2019 metrů a sestoupaly 2144 metrů. Cíl pro příští rok je jasný … doběhnout do cíle, ve zdraví, s úsměvy a když to bude do desítky … 🙂

PROSTĚ TY NAŠE BABY BYLY SKVĚLÉ a já už jsem zas na měkko. Kde mám kapesník?
Pro sdh-metylovice.info Jan Izvorský.

pořadí – název týmu – celkový čas
1 – RUNMUM – 7:14:09
2 – DrBuTi – 7:29:10
3 – KESBUK – 7:35:45
4 – Kometky – 7:44:45
5 – Elite sport Boskovice – Majkyho sudicky – 8:00:41
6 – RUNsexuálky – 8:09:43
7  – Magorky z Orcy – 8:15:20
8 – Jeden měsíc běžce – 8:36:35
9 – BĚHNIČKY – 8:36:50
10 – zberačky zažitkov – 8:39:11
11  – SDH Metylovice – 8:39:15
12 – BE On The Run – 8:45:49
13 – Ženy sobě – 8:47:03
14 – noo limits – 8:49:56
15 – Valachiarun_cz – 8:52:08
16 – HB 37 – 8:53:58
17 – Dámská jízda – 8:54:30
18 – Margotky – 8:55:52
19 – Rexona – 8:56:19
20 – AK Tišnov – Rolling Women – 8:58:59
21 – FIT Štýl Running Team – 9:02:17
22 – Holubičky – 9:03:00
23 – Drozdajky – 9:04:11
24 – The BESTie – 9:08:49
25 – Běhny z Morendy – 9:09:42
26 – Fantastická štvorka – 9:12:51
27 – Ženský beh Žilina – 9:16:04
28 – RABBITKY ZNOJMO – 9:17:26
29 – Wild cats – 9:19:00
30 – Trutnovačky – 9:22:52
31 – Rungo pro ženy – 9:25:49
32 – Bláznivé střely – 9:28:19
33 – KUMPAČKA – 9:32:54
34 – Mattonky – 9:33:37
35 – Veverky – 9:33:43
36 – POPOBĚHNEM – 9:34:50
37 – Pohodové šnečice – 9:37:47
38 – Mixle pixle – 9:37:50
39 – Dragons – 9:38:41
40 – FARMÁŘKY – 9:46:19
41 – Sea Shepherd – 9:49:34
42 – SVVAT – 9:50:16
43 – Bylo nás pět – 9:50:40
44 – MyŽeny – 9:55:05
45 – Lítající mašle – 9:58:09
46 – Lazy horses – 10:04:28
47 – Malofatranské gule – 10:07:13
48 – Jdu běhat – 10:07:44
49 – La Tralalalala – 10:17:18
50 – RUNGOženy – 10:18:50
51 – JuuL – Anonymní matky v rauši – 10:24:04
52 – Lejdýsky – 10:24:36
53 – SUPERBĚHNY – 10:28:49
54 – RunFourFun – (nevolnost 1) – 10:32:11
55 – Mattoni FreeRun – 10:46:42
56 – RUN (rychleji už nemůžu) – 10:54:46