První ze dvou slibovaných rozhovorů jsem na zakončení Moravskoslezské ligy absolvoval se svinovskou košařkou Lucií Leksovskou.
Svinovské ženy po titulech z let 2019 a 2020 letos v Moravskoslezské lize získaly stříbrné medaile. A také Lucie Leksovská skončila v All Stars mezi košařkami po třech předcházejících triumfech letos druhá. Svinovské ženské béčko, kterým Lucie v sezóně vypomáhala, získalo v Noční hlučínské hasičské lize bronz.
 |
– Jak ses dostala k hasičům?
Já jsem do svých 16 let netušila, že nějaký požární sport existuje, protože jsem vyrostla ve městě. A přivedl mě k tomu tehdejší přítel.
– Co bylo před Bartovicemi B?
Já jsem ještě před Bartovicemi běhala/neběhala asi dva roky v ženském týmu v Dobroslavicích. Ale my jsme zaběhli tak 3 závody za sezónu, a ještě jsme měli kluka v sestavě. Takže to nebylo ani to, co je u nás v Moravskoslezské lize, ale jen taková zábava.
– Jaký byl váš přestup z Bartovic do Svinova a proč zrovna Svinov?
Do Svinova jsme chtěly jít z toho důvodu, že kluci tehdy neměli ženský tým. My jsme si vyloženě vybíraly sbor, kde neměli ženský tým. A nejtěžší na tom asi bylo sehrání s novým materiálem. My jsme si dlouho zvykaly na běhání s mužskou mašinou.
– Trochu jsi mi utekla z otázky, co vás vedlo k odchodu z Bartovic?
Já jsem se chtěla elegantně vyhnout této otázce….
– Svinov A a Svinov B na mě působí jako dva nezávislé týmy. Áčko běhá Moravskoslezskou ligu, béčko Noční hlučínskou hasičskou ligu. Je to jen moje zdání? Fungujete nějak společně?
Je to tak. My jsme hodně nezávislé týmy. My nemáme společné tréninky, ani se moc nepotkáváme na soutěžních tratích, protože jsme si vybraly různé ligy. Ale na druhou stranu se snažíme vzájemně podporovat. Markéta Strakošová běhá za nás béčka a v béčku už asi tři roky proud na NHHL. Když jsme v minulém roce potřebovaly, tak nám holky z béčka pomáhaly na MSL.
– Jak prožívala omezení minulý rok a v zimě? A jak se změnil váš trénink?
U mě se přes zimu nic nekonalo a bylo to i v klipu. Připravovaly jsme se individuálně, ale nějaká velká příprava oproti dřívějšku nebyla. Já osobně jsme si myslela, že žádná sezóna nebude. Sešly jsme se na první trénink asi týden před prvním kolem.
– Po Vrbici jste měly náskok 13 bodů. Říkaly jste si, že už je titul na dobré cestě?
Spíš ne. Když člověk strašně moc chce, tak to naopak ani nemusí vyjít. Hlavně když jsme měly pocit, že konkurence je lépe připravená. A nakonec asi nejvíc chybělo štěstí.
– Vloni se ti po osmi letech změnila nalívačka. Jak to bylo náročné?
Bylo to pro mě hodně náročné. Savice a koš musí být sehraná dvojka, což po tak dlouhé době jsme s Nikčou fungovaly bezvadně. Nikča vloni otěhotněla, letos se stala mámou. Takže když jsme hledaly náhradu, tak to pro mě bylo docela stresující. Ale myslím si, že Krista je úžasná. Ale sedla k nám do týmu nejen sportovně, ale i lidsky. Když se nám vzadu něco stalo jedné nebo druhé, tak jsme obě byly schopné na sebe reagovat, a nakonec to třeba ani nebylo poznat. Takže to je výborná náhrada.
– Deset let jsi ve vaší sestavě na koši a vyneslo ti to sedm plaketek All Stars. Nekoketovala jsi někdy i s jiným postem?
Já jsem vypozorovala, že když někdo v týmu začíná vepředu třeba na proudu, tak se postupem času a s přibývajícím věkem stahuje dozadu. Já jsem vzad začala ale ve svém věku fakt nemám ambici se posunovat někam dopředu. Ale umím i savice, občas to běžím na tréninku, a baví mě to. Ale když něco funguje dobře, tak je zbytečné to měnit. Zatím nebyla potřeba se učit nějaký nový post a holky vepředu jsou na tom sportovně určitě lépe.
– Kdo je ve vašem týmu lídrem, který má poslední slovo?
Troufám si říct, že lídra nemáme. Opravdu fungujeme jako kolektiv, a proto nám to tak dlouho společně klape. Veškerá rozhodnutí, změny, hledání někoho nového, na tom se vždy musí shodnout celý tým. Samozřejmě jsou různé úkoly, které máme, ale hlavní lídr asi není.
– Ze soutěží mimo MSL jste byly asi jen v Děhylově a na Hoštickém poháru. Proč tomu tak je?
My se vždy na začátku sezóny domluvíme, že jako prioritu běžíme ligu, protože je jiná situace, než když nám bylo 20 a všechny jsme studovaly. Některé z nás mají rodiny, máme soukromé životy. Pokud se naskytne příležitost a jsme všechny, tak jedeme. Ale jinak už nechceme trávit celou sezónu od pátku do neděle na závodech. Děhylov jsme jely, protože jsme to klukům slíbily. A v Hošticích jsme chtěly obhájit vítězství z roku 2019.
– Pokud jsem správně googlil, tak jsi členkou výboru SDH Svinov. Co to pro tebe obnáší?
První středu v měsíci si chodím popovídat do zbrojnice. Nemám nějaký zvláštní dlouhodobý úkol nebo funkci.
– A samozřejmě mi to nedá, abych se nezeptal, jak vidíš příští sezónu?
Už deset let se scházíme v březnu/dubnu a domlouváme se, jestli nás bude dost, kdo má jak čas. A pokud do toho příští rok půjdeme , tak budeme určitě chtít ukázat to nejlepší, co v nás je.
– Z MSL máš už 8 medailí, 7 plaketek, dvě šerpy – kde to vystavuješ nebo skladuješ?
V šuplíku. Já jsem teď dělala rekonstrukci, tak to mám uloženo v šuplíku. Ale měla jsem dřív plaketky na poličce.