![]() |
![]() |
Stalo se již tradicí, že každý rok během léta jezdíme do Ústavu sociální péče na Pržno a za pomoci vychovatalek děláme jeho klientům „hasičské odpoledne“. Sešli jsme se v 15.00 u hasičárny a v 15.15 jsme cisternou a wagenem vyjeli v sestavě: Slávek (starosta sboru Miroslav Juřica), Bene (velitel Vladimír Bílek), Silva (zkušený harcovník Silvestr Pavlásek), Jiřík, Gabka, Hela, Bára, Michal, Marťa, Zuzka, Ruda a já. Aničku jsme nabrali cestou ve Frýdlantě a Easy přijel z práce rovnou na místo. Už u brány jsme ve wagenu pustili majáky a houkačku a za chvíli už jsme spatřili v zadní části areálu obrovský mávající houf lidí. Okamžitě po vystoupení z aut se na nás někteří klienti vrhli a na uvítanou nás objali, odvážnější přidali pusu, méně odvážní alespoň podali ruku. Nejsrdečněji byl přivítán Bene, kterého si za ty tři roky spolupráce všichni pamatují nejvíce. Pak už jsme se pustili do chystání programu, resp. soutěže, protože letos jsme tuto akci pojali malinko prestižněji. Klienti se rozdělili do pěti čtveřic (každá měla svou vedoucí v osobě vychovatelky) a soutěžili v několika disciplínách o pohár za první místo. Disciplíny byly tyto: stříkání hadicí vedoucí z cisterny na sklopný terč, pumpování džberovkou a shoz stojících kuželek, zapojení hadice na rozdělovač a proudnici a její natažení, poznávání a přiřazování značek k příslušným technickým prostředkům (konkrétně proudnice, hadice v kotouči, rozdělovač a sací koš) a třešničkou na dortu bylo svezení wagenem – samozřejmě s houkačkou. Nutno říct, že se všechna družstva velmi snažila získat na své konto co nejvíce bodů a někteří svými znalostmi a dovednostmi doslova překvapili. A kdo vyhrál??? To bylo nakonec úplně jedno (mimochodem to bylo družstvo Béčko s kapitánkou Romankou), nejdůležitější bylo pobavení všech soutěžících, diváků a organizátorů. Po vyhlášení výsledků někteří z nás zůstali zabředlí v rozhovoru s ředitelem Našeho Světa, ostatní si šli prohlédnout areál, který tvoří několik domků, kde bydlí klienti s mírnějším stupněm postižení, lůžková budova, multifunkční budova, amfiteátr, konírna atd. Pak už obyvatele Našeho světa čekala večeře a nás odjezd domů. Během následného zhodnocení akce jsme si opětovně uvědomili, že mentálně postižení lidé jsou lidé jako my – hraví, soutěživí, kteří si rádi s někým popovídají (ať je to o hasiči, o rodině nebo třeba o tom, jestli mají rádi léto nebo zimu). Pro nás je radost jim toto umožnit, proto se s nimi zase brzy shledáme, a to na naší tradiční soutěži netradičních družstev, které se tito úžasní lidé zúčastnili už loni a zdaleka se neumístili poslední, jak by si třeba mohl někdo myslet. Na podzim se pak bude konat prohlídka naší hasičské zbrojnice. Nechci tady moc filozofovat, ale neodpustím si doporučení: Vy čtenáři, kteří jste ještě neměli možnost se s mentálně postiženými lidmi setkat, udělějte tak při nejbližší příležitosti (třeba jim přijďte fandit na tu naši „netradičku“ – 4.8. 15.00 v Metylovicích SNAD v areálu Sokolovny :)), určitě Vás to obohatí a třeba Vám to vyvrátí některé předsudky… Nakonec už jen: NAŠEMU SVĚTU ZDAR A JEHO ZAMĚSTNANCŮM ZVLÁŠTĚ!!!
Fotky najdete ZDE.
Pro www.sdh-metylovice.info Deny a Easy
Už se těším až na netradičku přijede Marcel (předposlední fotka). Snad bude hezky, protože on je letní typ 🙂 Při stříkání na terč byli někteří závodníci lepší než Easy na některých soutěžích 🙂 Fakt supr akce.
Fajná akce, tolik projevů lásky jsem snad ještě nezažila 🙂 Už se těším na netradičku 🙂