Ještě než odpoví na otázky pana Silvestra Pavláska paní Jana Juřicová, chtěl bych panu Silvestrovi moc poděkovat. Nejenom, že byl ochoten otázky vyslechnout a odpovědět, dokonce si i otázky pro paní Janu vymyslel, což je fakt super. Od první chvíle to totiž vypadalo, že k tomuto rozhovoru nikdy nedojde, ale povedlo se. Pan Silva dokonce „simuloval“ 14 dní angínu, abych ho nemohl odchytnout v jeho oblíbené hospůdce…
HASIČSKÁ KUCHAŘKA ČÍSLO 1 – Je jasné, že je řeč o tobě. Jak jsi se k tomu dostala?
Paní Jana: Dostala jsem se k tomu na Myslivecké chatě při naší hasičské soutěži (do roku 1999 probíhala metylovská hasičská soutěž v kopcovitém terénu u místní Myslivecké chaty, pak se přesunula na fotbalové hřiště – pozn. aut. 🙂 ), kdy jsem prohlásila – posilněna alkoholem – (s Anežkou od Vaška), že ten guláš už se opravdu nedá jest. A bylo mi řečeno, že když jsem tak chytrá, tak si ho mám uvařit sama. Což se příští rok stalo, že hasiči za mnou přišli a byla jsem požádána, ať uvařím guláš. Tak jsme s Anežkou dumaly, jak ten guláš uvaříme, a pak mi hodně pomohla Iva Herotová, která je vyučená kuchařka. Takže ona mě vlastně naučila vařit kyselé zelí a guláš.
Iva? Ona ale byla tehdy ještě dosti mladá, ne?
Paní Jana: Ona ale prodávala na Vrchovině (Vrchovina – část Metylovic, kde je rozcestí na Frýdlant nad Ostravicí a na Lhotku, stojí zde budova, kde byla kdysi Jednota, dnes je zde palírna 🙂 – pozn. aut.), já jsem tež prodávala na Vrchovině, ona byla vyučená kuchařka, takže měla přesné normy, jak to má být, to mi všechno řekla, a tak jsem začala vařit v hasiču. Pak už se na mě Anežka vykašlala a teď vaříme se Slávkem sami.
Která jídla nerada vaříš?
Paní Jana: Nevařím vůbec špenát a mrkvu po sladku.
Taky jsem se dozvěděl, že zajišťuješ schůzky metylovských občanů, kde se prezentuje zdravá výživa. Uplatňuješ to i ve své domácnosti nebo při vaření jídel na naši soutěž nebo ples?
Paní Jana: No na soutěž a ples v žádném případě, to musí být pořádně promaštěné, aby chutnala gořalka. 🙂 A doma – to ti řeknu až v rozhovoru příští rok, protože teď jsem si objednala pánev, která prý vaří bez tuku, takže budem za chvilu se Slávkem jak proutek.
Ať se neztratíte před očima…
Pan Slávek: Zdraví jak sviňa…
Jak dlouho se věnuješ organizování hasičských zájezdů?
Paní Jana: To přesně nevím, ale myslím si, že těch zájezdů bylo už tak devět deset, takže osmnáct dvacet roků.
Slávek: Jedenáct jsme onehdy napočítali…
Paní Jana: No kolem dvaceti roků, protože se jezdí co dva roky.
Podle čeho určuješ místa, která navštívíme?
Paní Jana: No prvně jsme dělali poznávací zájezdy, byli jsme dvakrát v Praze, jednou jsme byli v Budějovicích, ale už jsme se chtěli jít bavit, takže jsme začli jezdit po vinných sklípkách a hodně čerpám ze sobotní přílohy Práva, kde je vždycky popsaná nějaká oblast. Tak si třeba řeknu, tam jsme ještě nebyli, tam pojedem.
Já beru Právo, ale to tam nikdy nečtu.
Paní Jana: No vidíš to. Tak nemůžeš organizovat zájezdy 🙂 . (všeobecný smích)
To ne. Jakým způsobem zajišťuješ např. noclehy, snídaně, obědy nebo doplňkovou činnost?
Paní Jana: Všechno zajišťuju telefonicky. Hodně mi loni pomohl Vavřín Michalec, protože teď už jsou hodně informační centra a on se rád angažuje…
A s emailem nepracuješ?
Paní Jana: S Emanem ne. (Bratr Eman – člen SDH Metylovice, otec Janiny snachy – pozn. aut.)
S EMAILEM! (všeobecný smích)
Paní Jana: Jo ty myslíš mailem. Ne, ani s e-mailem ani s Emanem, pracuju s Vavřínem.
Který zájezd se ti nejlépe podařil a na který nerada vzpomínáš?
Paní Jana: To byste museli posoudit vy. Nejhorší byla ta Praha, když jsme tam přijeli, a oni nám řekli, že nemáme zajištěné noclehy…
Pan Slávek: … které byly půl roku předem objednané.
Paní Jana: Tak jsme pak zajistili noclehy v Kladně. Ze sklípků se mi nejvíc líbil asi ten minulý rok a z poznávacích zájezdů České Budějovice, jak jsme byli v hotelu GOMEL. Tam byli samí zahraniční hosté, my jsme přišli na recepci, tam to bylo napsané na tabuli – samí zahraniční hosté a mezi nima bylo „Hasici, pani Juricova“, to bylo pěkné.
Pan Slávek: A v recepci Karel Plošek v trenkách…
A na který nerada vzpomínáš? Jo, ta Praha…
Paní Jana: Těch míst je strašně moc, kde jsme ještě nebyli, ale to je vázané všechno financema. Dneska je to všechno drahé… Ale myslím si, že nám nejvíce vyhovují ty vinné sklípky, kde si můžem zatancovat a zazpívat a není to daleko.
Jak to děláš, že když organizuješ zájezd, tak jsou všichni spokojení?
Paní Jana: To nevím, že jsou spokojení, to mi tu říkáš poprvé…
… protože neslyším žádné hlasy, že by někdo nadával.
Paní Jana: Snažím se no. Na první den se snažím naplánovat víc těch akcí, protože druhý den už nikdo nemůže, tak to už jenom takové ty doplňující.
Kdy chystáš další zájezd a kam to bude?
Paní Jana: Chystám ho příští rok a kam to bude – to ještě nevím.
Pan Slávek: Teď bude poznávací zájezd na Slezskou Ostravu. Jak se jede na Havířov, jak je tam ten vysoký komín, jak je to krematorium…
Paní Jana: Děkuju za rozhovor, za otázky…
Já děkuju za zodpovězení těchto otázek a doufám, že příští zájezd bude zase hodnotný tak, jak je vždycky.
Paní Jana se zeptala pana Silvestra:
Paní Jana: No doufám, že pojedeš s náma, že nebudeš trucovat, jak ty to někdy máš ve zvyku a že budeš spát s Emanem. (smích)
Pan Silva: To vylučuji, s Emanem spát nebudu. (smích)
Paní Jana: A už si kladeš podmínky! Ty mi to stěžuješ…(smích)
Pan Silva: Musíš to rozepsat jinak, s Emanem ne, radši budu spát s tebou.
Paní Jana: Super! Tak to nevezmem Slávka, ten bude doma…
Pan Silva: Slávka zrobíme nemocným. (smích)
Své otázky chce paní Jana položit paní Aničce. 🙂