Ahoj, jmenuji se Míša a dneska slavím půl roku. To ovšem není tak podstatné – důležitější je, že jsem se KONEČNĚ dostala s maminkou z nemocnice domů.
Už když jsem byla v bříšku, řekli mým rodičům doktoři, že to se mnou nebudou mít lehké. Oznámili jim, že budu mít levostrannou brániční kýlu. Mamka s taťkou věděli, že budu po nich silná a že budu bojovat. Já jim za to děkuji a slibuji, že budu hodná, ve škole budu mít samé jedničky a v hasiči budu první, kdo se naučí všechny ty uzly a hasicí přístroje. 🙂 Narodila jsem se v Praze – Podolí. Ale nemyslete si, nejsem žádná „PRAŽANDA“, vím co je to uhlí i kraj „razovity“. Do fakultní nemocnice v Ostravě jsem byla převezena 8. listopadu loňského roku. Zde se mnou byla mamča a každý den i taťka, což mi v Praze hodně chybělo, protože taťka mohl jezdit jenom o víkendu. No a dnes jsem se konečně dočkala !!! Lékaři usoudili, že jsem už hodně papala a hodně se snažila, a proto už můžu být doma. Po sedmé hodině večer pro mě přijela sanitka a ve třičtvrtě na osm už jsem byla doma. Když sanitka zastavila před našim domem, vůbec jsem nechápala. Byli tam nějací lidé, měli rozvinutý transparent na kterém bylo něco napsáno, bohužel ještě neumím číst, na zemi byl koberec, pořád tam něco blikalo a šampaňské teklo proudem. Naši mi řekli, že prý to byli metylovští hasiči …
Michaela Kovalová – 6 měsíců
28
Bře
Tož to blahopřeji…
Já taky tak, pomalu a jistě zpracovávám fotečky nádherné Míši, těšte se !!!
Chci touto cestou poděkovat všem kamarádům a přátelům (a bylo a pořád je jich opravdu hodně) za obrovskou duševní podporu v těžkých chvílích před narozením Míši a taky během toho půl roku co je malá již na světě. Opravdu nám to moc pomohlo a fakt nelze říct nic jiného než DĚKUJEME!!! Teď už nezbývá nic jiného než věřit, že Míša bude i nadále pořád tak silná a statečná, a že se co nejdříve zbaví i toho napojení na kyslíkovou hadici a nebude ji tak již nic bránit ve volném pohybu a poznávání světa…
Michalko, Ivčo a Pájo, přeji Vám krásné „první“ společné ráno ve Vašem hnízdečku! A těším se, až za pár let začnu Míšu učit ty uzly a hasicí přístroje atd. a ona bude noc šikovná po mamince a ukecaná po taťkovi 🙂
Nedá mi to, abych se nepřidala 🙂 Easy to krásně popsal.. Jsme ráda, že už jste holky doma!
Já??? Já ne… to Michalka !!!
Ahoj Michalko, jsem strejda z Dobré, jmenuji se Peter a pracuji se strejdou Easym. Společně s Easym jezdíme na dlouhé cesty po Europě (Praha a tak..) a vždy když spolu jedeme, tak se o Tobě bavíme a prožíváme již několik měsíců Tvoji cestu domů. Konečně se to povedlo a držím Ti palce, držím Ti palce i se svoji rodinou, protože mám taky holčičku, kterou miluji a vím, co to je LÁSKA a MILOVAT dceru. Michalko, máš báječné rodiče a držím jim palce 🙂
Ahojte rodinko. Já Vás moc obdivuji a přeju Vám, ať už jste pořád spolu, doma a pány doktory potřebujete už jen na povinná očkování a zubní prohlídky. Držím palce!
Ahojte lidičky. Taky bych vám všem touto cestou ráda poděkovala za podporu, kterou jsme ve vás měli po celé to „nemocniční“ období. Jenom pomyšlení, že nám, a hlavně Michalce, tolik lidiček drží palečky, bylo pro mne hnacím motorem, abych vydržela a „nepadla na hubu“.
Taky bych tady chtěla poděkovat Pájovi, že to všechno tak perfektně zvládl a dodával mi tolik potřebnou sílu.
A Easymu děkuji za úvodní článek. Je moc povedený a musím se přiznat, že mi do očí vhrkly slzy, když jsem ho četla.
DĚKUJI VŠEM!!
To PS: Díky za příspěvek Petře. Easy mi říkal, že se na cestách o nás často bavíte a jsem rád, že se již nebudete muset bavit o tom kdy půjdeme domů, ale o tom jak se máme doma 🙂 Přeji Tobě i celé Tvé rodině hlavně pevné zdraví a mějte se i nadále moc rádi… 🙂 🙂
To Radka H.: Není proč nás obdivovat. Jsme prostě jen normální rodiče, kteří moc milují své dítě, tak jako vy své dva „rošťáky“ 🙂 Jen si s náma osud bohužel „trochu“ nepěkně zahrál ale ,jak jsem již psal ve svém 1. příspěvku, věřím, že to nakonec všechno my a hlavně Míša zvládneme… Díky moc za podporu!!! 🙂 🙂