Horní Tošanovice, 24.10.2009 – Po delší době jsem se byl podívat na závod požární všestrannosti mladých hasičů (ZPV), který se tentokrát konal v Horních Tošanovicích.
Tento ZPV byl prvním kolem Plamenu 2009/2010 a my jsme na něj vyrazili s družstvy mladších a starších žáků. Jak si kdo vedl přiblíží článek Kristy Ryškové, já se zaměřím na něco jiného.
Předem chci ocenit všechny rozhodčí a pořadatele, kteří strávili celý den v Horních Tošanovicích v tomto chladném sychravém počasí a svou práci dělali podle svého nejlepšího svědomí a nejlíp jak umí. Bohužel najdou se výjimky.
Naši mladší vybíhají a čeká je první zastávka – střelba ze vzduchovky. Pět závodníků, každý má tři špalíky, celkově tedy patnáct terčů. Ze svého místa vidím špalíky a vidím i to, jak padají. První trojice je sražena celá (Kuba Konvička – pozice jednotlivých závodníků jsem dověděl v cíli), druhá taky (Krista Pavelková), uprostřed zůstávají dva špalíky (Katka Pečinková), ze čtvrté trojice zůstává jeden (Monča Schmidtová) a zcela vpravo stojí všechny tři (Kuba Pečinka). Celkově tedy padá 9 špalíků, 6 stojí a je z toho docela solidní zápis – jen 6 trestných minut. Mlaďoši dobíhají zhruba po 20 minutách, i na dalších zastávkách si vedli slibně. Ale za střelbu mají místo šesti trestných minut zapsáno 9! Do karty se obvykle zapisují trestné body, ne úspěšně sražené špalky, dobře provedené uzly a tak podobně. Žádáme vysvětlení a skutečně za střelbu se zapisují trestné minuty, v našem případě devět. Podáváme protest, ale hlavní rozhodčí Vítězslav Čarvaš z Dolní Lištné jej ani nepřijímá. Ptal se rozhodčích u střelby a ti mu řekli, že chybu udělat nemohli.
 |
(hlavní rozhodčí Vítězslav Čarvaš)
Vysvětluji, že jsem dobře viděl šest stojících špalků, ostatní byly shozeny. Viděl jsem terče, ne střílející. Když jsem se po doběhnutí ptal dětí, kdo jak střílel, přesně se to shodovalo s tím, co jsem viděl já!
Rozhodčí (zapisovatel) u střelby, Štěpán Brojáč z Bruzovic, řekl, že nechybovali. Je tam pět rozhodčích (dobíjejících vzduchovky mladších žáků) a on, takže je vyloučeno, aby se spletli. Domnívám se, že se rozhodčí zřejmě nepřehlédli, jen omylem zapsali počet sražených místo nesražených terčů.
 |
(rozhodčí střelby Štěpán Brojáč)
Ještě jednou tedy vysvětluji, kde jsem stál a co jsem viděl. Rozhodčí Brojáč: „No a?“ Vysvětluji, že to, co řekly děti, sedí s tím, co jsem viděl já! Brojáč: „Věříte víc dětem, nebo mně, rozhodčímu?“
Rozhodčí Brojáč se mi směje do obličeje, hlavní rozhodčí Čarvaš nepřipouští ani drobné pochybnosti o tom, že by u střelby chybovali.
Neudělali to vědomě, aby nás poškodili, ale dělají ze sebe neomylné…
Závěr? Totální znechucení, velké zklamání dětí, které na ZPV předvedly svůj nejlepší výkon, ale nebylo to moc platné. Jak jim vysvětlit, že tohle je zřejmě normální? Jak vyhubit omyl dřívějších dob ,že „autorita“ má za všech okolností pravdu, i když vím, že ji teď konkrétně nemá?
Rozhodčí Čarvaš a Brojáč nepřipouštějící si svůj omyl kazí pověst všech slušných a zodpovědných kolegů, kterým jde především o sport a ne o jejich ego a reputaci. Jejich průkazy rozhodčích jsou bezcenné kartičky.
No a i takhle to máme s požárním sportem na Frýdeckomístecku.
Pro sdh-metylovice.info Michal Bílek.
No tak to teda fakt není normální teda!!!!
Chci se vyjádřit k článku a zastat se našich mladých nadějí.
Doby, kdy jsem běhala za ,,děcka“ jsou fuč, ale pokaždé jsme se snažili (mladší i starší) být na ZPV jedni z nejlepších – byla to soutěž jendou do roka a myslím si, že nám tady přálo štěstí – několikrát jsme si odnesli poháry a stáli jsme i na nejvyších příčkách. POKAŽDÉ jsme byli čestní a neměli jsme potřebu lhát a vyhrát za každou cenu! Musím podotknout, že se vždycky najde v požárním sportu nějaký manšaft, nebo nějaká osoba, která férovým týmům (kde se může zase po dlouhé době zadařit) zavaří celý závod, jen aby nevyhráli.
Stále mi nikdo nemůže odpovědět na jednu otázku – KAM SE PODĚLA SPRAVEDLNOST?
Máme stejný případ na uzlech, rozhodčí popřeli svojí chybu a protest nám zamítli.
Jsem rovněž rozčarován, a je mi líto těch malých bobišků, kteří se snažili a riskovali své zdraví v tom počasí, v kterém běželi. Trénovali s rodiči doma, na soutěži sestřelí všechno, ale ve výsledcích se to neprojeví?
Proč, ptám se? ANO, věřím těmto dětem a ne rozhodčím, kteří za celý ten den viděli několik desítek sražených terčů, ale určitě s menším zájmem, než mladý střelec, který vidí své sestřelené špalíky.
Každý člověk je omylný, ale velký je v tom, že svou chybu přizná nebo o ni aspoň diskutuje, což se v případě dvou výše zmiňovaných nestalo. ŠKODA, dávají mladým pěkný příklad … ale aspoň se naučí, že toto je život.
Tak po tom co jsem si přečetla Michalův příspěvek jsem velice znechucena a zklamaná přístupem nejen rozhodčího u střelby ale hlavně hlavním rozhodčím… Jako „rozhodčí“ mladeže nechápu, že výše zmínění nebyli schopni a ochotni přiznat svou chybu! Začínám být ráda, že se těchto soutěží jako rozhodčí nezúčastňuji (ne moji vinou), sleduju, že podvádění dostihlo i hasiče tady na Moravě!
Být vámi pane Čarváš a pane Brojáč styděla bych se vyjít před tyto děti a prezentovat se jako rozhodčí!!! FUJ!
Ať žije FAIR PLAY!!!
Děcka nic si z toho nedělejte a snažte se dál jste skvělí!!