„Čau Easy, nechtěli byste poskládat tým hasičů a přijít na náš vánoční turnaj ve volejbale?“ , zeptal se mne Mirek Konečný a tím to vše začalo.
Oslovil jsem Denisu Ryškovou, jestli do toho nechtějí jít, protože jsem věděl, že na tento turnaj chodí. Slovo dalo slovo a 27. prosince se poprvé na tradičním turnaji objevilo ryze amatérské volejbalové družstvo hasičů. Složení týmu: s typickou volejbalovou postavou a batohem vpředu já (Easy), s dvěma menšími batůžky trochu výše Denisa Ryšková, Krista Ryšková a Bára Šigutová, dále pak Libor Rusina a trojice již téměř domácích Oprechtičáků, Tomáš Jerry Matějný z Čupovic, nejrychlejší hasič MSL – Martin Nováček (tento rok necvičící) a nepřehlédnutelný Honza Bohuš Krejčí. Jelikož drby nesbírám a v mládeži se nevyznám, nemohu Vám prozradit, do které z metylovských rodin by se Martin a Bohuš mohli začlenit. 🙂
Sami volejbalisté nevědí, který ročník to letos byl, označen byl někde mezi patnáctým až dvacátým, z čehož je opravdu patrné, že se jedná o turnaj tradiční. Já byl na tomto turnaji poprvé, představoval jsem si jej trochu jinak, něco jakoby naši klasickou netradičku. Z tohoto omylu mě již dopředu vyvedl Ruda Mališ (který pro nemožnost turnaj vyhrát nehrál s hasiči), dále pak předvedené výkony. Systém turnaje se mi moc líbí, k pěti nahrávačům jsou postupně rozlosováni ostatní členové místního volejbalového klubu, vždy podle postu. Takto vzniklo pět týmů, my hasiči jsme byli tedy šestým týmem. Byly tedy dvě skupiny, my jsme samozřejmě vyfasovali tu těžší. Měli jsme ve skupině budoucí vítěze (Kuba Farný, Ondra Hajdušek, Adam Uhlíř, Saša Mazochová, Monika Babicová, Jana Boraková) a tým okolo Lukáše Drasticha, dle mého nejlepšího a hlavně nejuniverzálnějšího sportovce Metylovic. Do jakého sportu nakoukne, tam se mu daří a vždy patří k nejlepším. Tak snad někdy dorazí i na trénink hasičský. 🙂
Naše šance v turnaji byly samozřejmě malé, volejbal znají jen baby v týmu, chlapi si pamatují akorát nádherné záběry z olympijského turnaje beach volejbalu žen. Jak ty kočky hrály v noci v těch neoprenech, tak se na to nedalo ani dívat. 🙂
Nebudu Vás dlouho napínat, prohráli jsme vše co se dalo, ale zlepšovali jsme se zápas od zápasu. V zápase o umístění jsme dokonce vedli myslím 6:0, ale zkušenosti soupeře byly nad naše síly. Proto jsme byli rádi za dílčí úspěchy. Například základní příjem míče, když jsme si to dali „na tři“ , za zablokovanou dělovou smeč Romana Kellera Liborem, která byla po zásluze odměněna velkým potleskem.
Jak už jsem psal na facebooku, BYLO DOBŘE a dostal nás závěr našeho vystoupení, kdy jsme byli za předvedenou odvahu odměněni skandovaným potleskem. Přesně jako scéna z Kokosů na sněhu, akorát oni šanci na výhru měli, na rozdíl od nás.
Děkujeme všem za tuto zkušenost, slibujeme že potrénujeme (poprvé, letos se nám to nepovedlo) a za rok se opět uvidíme.
Pro sdh-metylovice.info Jan Easy Izvorský.