Rozhovory ze zakončení MSL

10 Lis

Ještě na závěr letošní ligové sezony přinášíme dva rozhovory s novými mistry…

Rozhovor Zuzky se staroveskou nalívačkou Kateřinou Galáskovou:
– Jak bys zhodnotila sezónu?
Byla to velice náročná sezóna, protože jak je známo, po druhém závodě jsme se dozvěděly, že máme těhotnou naší rozdělovačku Zuzku Bártkovou. Musely jsme hledat novou a bylo to těžké. Ale nakonec naše Market Kolková to vzala, natrénovala a super. Chtěly jsme se co nejlépe umístit, kvůli našim mladým holkám, abychom je motivovaly. Potom jsme dle podmínek a ostatních družstev jezdily už na taktiku a ne abychom házely rekordy tratí a to se vyplatilo. Myslím si, že sezóna byla velice dobrá na ty podmínky, které jsme měly.
– Po Petřvaldíku jste byly třetí, šestnáct bodů ztrátu na čelo a do konce zbývalo už jen pět kol. Věřily jste, že ještě můžete získat titul?
Víra je vždycky. Samozřejmě, pořád jsme uvažovaly nad taktikou. Ale jely jsme a daly jsme to, bezva!
– Měly jste po loňském druhém místě předsezonní cíl?
Jelikož vloni bylo to první místo už tak blízko, chtěly jsme to letos dotáhnout.
– Jak často trénujete?
Tréninky jsme mívaly 2x týdně. Většinou jsme to organizovaly podle kluků, aby nám pomohli se strojem a terči. Ale stalo se, že kluci tréninky neměli, protože jich bylo málo. Tak jsme měly párkrát i samy, vezly jsme si ručně všechno na vozíku, ale trénink jsme měly. Potřebovaly jsme pořád trénovat kvůli těm změnám.
– Máte individuální tréninky nebo zimní přípravu?
Přes zimu holky proudařky chodí běhat. Rozdělovačky chodily zkoušet spojky do hasičárny. Ale to už tak nepravidelně.
A jinak se scházíme celoročně. My držíme při sobě jako družstvo. Už od začátku té naší první party. Když holky nemůžou jezdit s dětmi, tak se navštěvujeme. Nejlepší partyja. Těším se, až všechny budeme mít děti, ty odrostou a my nastoupíme jako ženy nad 35 let 🙂 Doufám, že bude taková kategorie.
– Proč jste letos objely jen 19 soutěží?
Právě proto, že většina družstva už má rodiny, práci nebo rekonstruují domy. Zvažovali jsme vždycky, jestli jet – nejet. A půjčovat si někoho, se nám moc nechtělo. Byla pro nás prioritou liga. A zbytek už bylo o domluvě.
– Vloni jste byly nejlepší v ženské kategorii, co se půjčování závodnic týče. Letos jste se už potýkaly s problémy. Jak probíhalo hledání nové rozdělovačky?
Šly jsme ještě za naší Markét Janoškovou, měla půl roku po porodu Stelinky. Lákala ji to, ale nešlo to. Možná příští rok, kdybychom potřebovaly pomoc, ale letos ještě ne. Pak jsem i přemýšlely, kdo nejezdí z jiných družstev, jak se některé týmy rozpadly. I s áčkem Bartovic jsme uvažovaly. Ale nakonec se přihlásily do ligy. Bylo to těžké. Ale Market super, ona je Kolková prostě. Měla jeden, dva tréninky a už jsme viděly, že to bude dobré. Pak jsme musely jít za Barčou Juřenovou, protože nám chyběla béčkařka, když se Markét přestěhovala na rozdělovač. Barča moc nechtěla, ale nakonec říkala, že když bude mít hlídání, běhat by mohla.
– Zavzpomínejme i na Vaše úspěchy na extralize. V roce 2002 celkově čtvrté, 2003 a 2004 druhé. Jako první jste se v Extralize dostaly pod sedmnáctivteřinovou hranici (16,95 v Rychlově 2003). Proč jste přestaly na extraligu jezdit? V současnosti ani nejezdíte na Extraligu v MS kraji.
Hlavní problém bylo cestování. Vyjížděly jsme už v pátek, vracely jsme se v neděli. Do toho školy, bylo to moc náročné. Potom začala MSL, poslední rok jsme běhaly ligu a ještě zkoušely jezdit i extraligu, ale pak jsme se už domluvily, že extraligu jezdit nebudeme. Vzpomínek a zážitků máme spoustu. Kluci nás dost podporovali. Teď už se nesejdeme, abychom jezdily aspoň ty blízké závody. Holky z původní sestavy už mají děti. A půjčovat se nám moc nechce.
– Jaké máte plány na příští rok?
Jsme černý kůň! 🙂 Jezdit bychom chtěly, nás to baví.
– A máte v okolí, ve sboru nějaké naděje, které vám dorůstají?
Je to špatné. Už tak máme holky od nás o 10 let mladší. Samozřejmě, že hledáme, ale těžko říct, jak to dopadne.
– Letos jsi vyhrála All Stars v kategorii nalívačka. Co to pro tebe znamená?
Úspěch samozřejmě. Mě hrozně baví ten sport. A nalívačka je super, lepší jak béčka. A se Zuzou košařkou je sranda. Jsem moc šťastná, je to naplnění mého životního snu.

Druhý rozhovor jsem prostřednictvím emailu uskutečnil s metylovskými veteránskými mistry, Luďkem Juřicou a Radimem Tomáškem. Luděk už v roce 2004 byl součástí metylovského mužského týmu, který v MSL skončil na druhém místě. Naopak Radim je letošním hasičským nováčkem. Oba spolupracovali vzroně, Radim se navíc dost rozepsal:
– Jaká je tvoje sportovní historie? Jakých jsi dosáhl úspěchů?
Radim: Moje sportovní historie má začátek v říjnu roku 1994 kdy mi bylo 15 a přihlásil jsem se do oddílu ITF taekwondo Frýdek-Místek. Tento oddíl tenkrát pořádal náborovou exhibici, která (Kamil snad odpustí :-)) se mi teda moc nelíbila, ale protože tenkrát bylo 5 let po revoluci a oddílů nebylo tolik jako dnes, tak jsem se stal členem. Nicméně klobouk dolů před Kamilem Vyvialem a dalšími třemi, kteří „převzali oddíl“ po jistém trenérovi, který jim pláchl s penězi a už se neobjevil. Za pár let udělali z tohoto oddílu nejlepší školu taekwondo v zemi.
Co se týče úspěchů, tak ty se začaly objevovat cca po dvou letech, kdy jsem byl ještě junior. V 17 letech se mi podařilo vyhrát mistrovství Moravy a taky České republiky a byl jsem vyhlášen nejlepším juniorem v zemi. V té době přišla také první nabídka do juniorské reprezentace, bohužel mě nevzali z důvodu věku. Za měsíc po oslovení mi totiž bylo 18 a patřil jsem už mezi seniory. Mezi seniory jsem byl osmkrát mistr Moravy (1997-04), sedmkrát mistr ČR (1997-04). V roce 1998 jsem se dostal do seniorské reprezentace a stal se třikrát mistrem Evropy (2000-02), na mistrovství světa třetí v roce 1999 a druhý 2001. V roce 2002 jsem skončil v reprezentaci a v roce 2004 konec s taekwondo ITF.
V roce 2005 až 2007 jsem nastoupil do oddílu SK MMA Havířov MMA – mixed martial arts – je to směska bojových umění „bez pravidel“, bojuje se v oktagonu (osmiúhelník ohraničený klecí), nebo na tatami 8x8m.
Po čtyřech letech „volna“ mě oslovili kluci z oddílu, zda bych nešel na jeden rok do ligy taekwondo („neoficiální“ Mistrovství ČR v týmech), kterou se nám v roce 2013 společně s Kamilem podařilo vyhrát a řádně oslavit:-) Také jako mou a Kamilovou rozlučku s taekwondo.
Od roku 2014 jsem v SDH Metylovice, kde máme prozatím jediný titul MSL a u jednoho se mi teda zůstat moc nechce 🙂 Jenže jak víme, to nezáleží jen na mně, s věkem přibývají bolesti a zranění, vše se pomaleji hojí a chuť je menší a menší. Doufám, že mě kluci z týmu ještě nějaký pátek podpoří a nějaký ten pohár do hasičárny ještě přibude :-).
– Taekwondo je od roku 2000 olympijský sport. Byla šance, že bys jel na olympiádu?
Radim: Ano taekwondo je olympijský sport, ale pouze taekwondo WTF což je absolutně jiný sport než taekwondo ITF, které jsem dělal já. Zatímco ITF je téměř k nerozeznání od kickboxu, tak Taekwondo WTF je úplně jiné a můžete jej vidět v TV na olympiádě. taekwondo ITF je skoro stejné jako K1 na eurosportu, jediná výjimka je ta, že nemůžeme kopat pod pás, do stehna a do holeně (a tam, kde nás to bolí nejvíc už vůbec ne:-)). ITF (a to je hlavní důvod proč není na olympiádě) pochází ze Severní Koreje, zatímco WTF z té nekomunistické Jižní. Taekwondo WTF (to olympijské) je opravdu jiný sport. Zde se bojuje bez chráničů na nohou a rukou, naopak máte helmu a vestu. Body získáváte pouze nohama. Jakkoli tento sport pro laika vypadá komicky, zkuste se proti někomu postavit a získat pouze nohama několik bodů za sebou, věřím, že smích přejde velice rychle. Kdyby naše taekwondo na olympiádě bylo, určitě by naše reprezentace jela, hold uniklo to o vlásek :-).
– Kdy u tebe došlo k rozhodnutí pro hasičský sport? Jak dlouho jsi trénoval před prvním ligovým kolem?
Radim: Po skončení taekwondo kariéry jsem se samozřejmě rozhodoval co dál. Dnes je jiná doba a bylo toho dost na výběr. Hodně jsem se rozmýšlel nad americkým fotbalem, který má oddíl v Ostravě a Dan Merta, který za ně hraje, mě opravdu hodně lanařil. Na nohejbale mi nenásilně dávali brouka do hlavy kluci z hasiče (hlavně Radek R. :-)) jestli bych to nezkusil. Rád bych zmínil i stránky našeho nohejbalu, ale www.strcmihodoriti.cz zřejmě neprojde cenzurou 🙂
Jsem rád, že jsem se rozhodl takhle. Hasiči tady mají skvělou partu a nejde jen o hasiče metylovské, skvělí lidi jsou opravdu v každém „oddílu“. Samozřejmě jsem nováček a kdysi dávné rozepře mezi jednotlivými sbory mi hodně unikají, ale to mi vůbec nevadí 🙂 Před prvním ligovým kolem jsem byl tuším na dvou či třech trénincích. Pokud je možnost teď poděkovat , tak v první řadě holkám Báře a Denči Ryškové, které se mnou měly trpělivost a donekonečna mi chystaly základnu tak dlouho, než se mi to v hlavě uhnízdilo 🙂 Děkuji Luďovi za jeho řeč (po naší soutěži), která mi ještě dlouho bude znít v uších a pak samozřejmě Michalovi a spol. za cenné rady kde a jak „stříknout“ 🙂
– Jak bys tenhle titul srovnal s druhým místem v roce 2004?
Luďa: V podstatě generace, která byla v roce 2004, se sešla v týmu „35“ v letošním roce a dotáhli jsme dokonce to, co nám v roce 2004 proteklo mezi prsty.
– Když jsme před 10 lety zpívali „My tu ligu stejně vyhrajem“ a pak nevyhráli, věřil jsi, že může přijít nějaká druhá šance?
Luďa: Věřil jsem tomu, že to můžeme dosáhnout hned v dalším roce, ale poté s přibývajícími léty mi bylo jasné, že v hlavní kategorii to nebude. Takže s vytvořením kategorie „35“ svitla nová naděje, kterou se letos povedlo dotáhnout do konce.
– Koho jsi letos považoval za největšího favorita veteránské kategorie?
Luďa: Svinov a Starou Ves.
– Kdy jsi začal věřit, že získáte titul?
Luďa: Poprvé mě to napadlo po soutěži v Oprechticích, v dalším průběhu ligy jsme se až na Svinov vyvarovali větším zaváháním, takže jsem tomu v podstatě věřil od Oprechtic.
– Jaký jsi měl pocit, když byl ve Staré Vsi podán protest?
Radim: Abych řekl pravdu, neměl jsem žádné obavy, stres ani špatné spaní. Věděl jsem, že tenhle protest projít nemůže a tak jsem k němu také přistupoval.
– Jak ses v Bartovicích cítil, když Svinov vylepšil ligový rekord?
Luďa: Nevím proč, ale tak nějak jsem to tušil předem, že Svinov zajede výborně a na mě to paradoxně zapůsobilo tak, že jsem se uklidnil.
– Byl ligový závěr i pro tebe psychicky náročný?
Radim: Samozřejmě by byl člověk klidnější, kdybychom to měli 2 kola před koncem „v kabeli“, ale nijak zvlášť jsem závěr sezóny neprožíval. Jediné čeho jsem se trošičku bál bylo zranění ne až tak mé osoby, ale spíš kluků z týmu. Jak dnes už všichni víme, že dobrá věc se podařila a já jsem rád, že jsem mohl být její součástí.
– Co myslíš, že nakonec rozhodlo ve váš prospěch?
Luďa: Velice vydařený vstup do ligy, vyrovnané výkony v průběhu celé sezony a myslím, že tím rozhodujícím faktorem byla velká touha si zabékat „Tak jsme mistři, no a co!!!“
– Najdeš ve svém okolí někoho obdobně unikátního jako posilu našeho veteránského týmu?
Radim: Óóóó tak určitě nejsem unikátní, to v žádném případě a všichni víme, že jsem měl i velké štěstí jak na dobrý a zkušený tým, tak na lidi v celém SDH. Jinak co se týče hledání posily k veteránům – nemůžu říct, že jsem se nesnažil, ale buď je jim kolem 33, nebo už nechtějí sport ani vidět 🙂 Musím říct, že najít jehlu v kupce sena je daleko snazší než tohle. Vím, že Láďovi (Kondes) se už běhat moc nechce a plně to chápu. Najít někoho tak rychlého jako on bude těžké, ne-li nemožné, ale já přesto doufám, že Láďa ještě zůstane…

Pro sdh-metylovice info Michal Bílek a Zuzana Bílková.