8.8. Běhej lesy Bílá

Uplynulou sobotu se kromě ligového kola v Petřvaldíku a penězi kořeněné soutěže v Kujavách konalo také jedno běžecké klání…

Zatímco se Easy měnil z Metylovjana v Lubňana, já, Zuzka a Jana jsme se na pár hodin staly lesními žínkami brázdící kopce a kopečky na běžeckém závodu Běhej Lesy Bílá. Závodilo se na distancích 10 a 20 km (+ děti 0,5 a 1 km), my jsme si vybraly tu kratší, protože na 20 km (a více) ještě nejsme dost běžecky vyspělé.
Přijely jsme s dostatečným předstihem, takže jsme se v klidu zaregistrovaly, vyfasovaly startovní čísla + balíček (čelenka, Birell, krém na boty, sleva na kosmetické poradenství, …) a mohly jsme se chvíli oddávat sladkému nicnedělání a pozorování dětských závodů. (Jana stihla i profi nalíčení ve stánku Mary Kay.) Hodina do startu, takže vstávat, převléct, namočit (a pak ještě několikrát) šátek na hlavu, zajít na WC, rozběhat, protáhnout… V 15.00 startují dvacetilikometroví, 15 minut na to my. Z repráků zní pro lepší dokreslení atmosféry tlukot srdce – tři, dva, jedna – (symbolický) VÝSTŘEL! Ve startovním koridoru se řadíme do čtveřic, v těchto obíháme kolečko v areálu a pak nasedáme na lanovku, která nás veze na Zbojník. Tam je ještě chvilka na napití, protažení a až proběhnutím branou aktivujeme měření času. Dobře vymyšleno!
První kilometry se držíme spolu, do největšího stoupáku na vrchol Bobek vybíhám z nás tří jako první, po chvíli přecházím stejně jako drtivá většina závodníků do rychlé chůze, holky tuším někde za sebou. Na první občerstvovačce se moc nezdržuju, napiju se a frčím dál. Zuzka mě následně dožene, Jana zůstává někde za námi. Běžíme se Zuzkou stejným tempem, což si užívám, protože na (téměř) všech dosavadních závodech mi zdrhla během prvního kilometru… Střídáme se v „tahání“ a z kopce ji trochu hecuju, ať to pustí, protože v tréninku bývá opatrná. Ale tentokrát netřeba říkat dvakrát, valíme bez bázně přes kořeny, jehličí i popadané větve. Po druhé občerstvovačce a nepříjemném štěrkovitém úseku hlásí obsluha u trati „pět do konce“. Cože?! Terpve půlka za námi?! Chvíli uvažuju, jestli jsem dobře rozumněla, ale po asfaltovém kilometru přichází třetí občerstvovačka a na ní cedule 6 km. Mám trochu strach, jestli zbývající 4 km v dosavadním tempu zvládnu, a tak hojně doplním tekutiny a lehce zvolňuji. Zuzka mi trochu utíká, ale pořád ji mám na dohled. Když pomine nejhorší úsek trati, kdy běžíme po chodníku poskládaném z velkých kamenů, nějak rychle už to uteče a najednou vidím cedulku 500 m do cíle. Zrychluju, na mostku před areálem předbíhám paní v růžovém a narážím na Zuzku, která na mě čeká. Obíháme spolu startovní/cílové kolečko a ruku v ruce vbíháme do finiše. Čas 1:05:38, paráda! Necelé dvě minuty za námi přibíhá Jana. (V konečném hodnocení je z toho 25., 26. a 30. místo v kategorii žen do 39 let.)
Dáváme si zaslouženě do nosu (ionťák, vodu, meloun, jablko, sladkou tyčinku), pak se trochu proběhneme, protáhneme a převlečeme do suchého. Já přidávám pivo (= nejlepší ionťák) a čekáme na tombolu, ze které si bohužel nic neodvezeme.
Ale odvážíme si skvělý pocit, že jsme to zvládly!

Pro sdh-metylovice.info Denisa Izvorská

Výsledky najdete na: http://www.behejlesy.cz/cs/vysledky/bl21