3. 10. Memoriál Michala Pětroše

V sobotu jsme se Zuzkou a Koníkem zahájili běžecky nabitý říjen pěti/devítikilometrovým krosem v Hošťálkovicích. Právě v této ostravské části se konal 4. ročník Memoriálu Michala Pětroše.

Proč jsme tento závod zařadili do svého kalendáře?
– Pan Pětroš byl sportovec, horal, běžec, atd. (téma blízké Martinovi)
– Pan Pětroš byl vynikající gynekolog a porodník (téma blízké Zuzce)
– Pan Pětroš mi před pěti lety dělal prvotrimestrální screening; tehdy jsme poprvé zažili, aby nám nějaký pan doktor podal ruku a představil se…
(Nechci být patetická, ale psát tenhle článek je těžší než jsem čekala…)

Se Zuzkou a fanynkami Stelloušem a Emmoušem vyrážíme po deváté ráno a v autě hodnotíme náladu (dobrá), zdraví (u mě nic moc, mám rýmečku), formu (jak jinak než skvělá :)), počasí (parádní) atd. Hošťálkovický vysílač a Zuzčin dobrý zrak nás bez větších problémů dovede na místo závodu. Po vylodění se jdeme zaprezentovat a rozbalujeme stanoviště u dětského hřiště. Za chvíli se přidává kompletní Kolibovic rodinka, Beri se bez bázně vrhá na skluzavku a prolízačky a Jana těžko potlačuje zklamání z toho, že tentokrát je na závodě jen jako fanynka a au-pairka (zraněný kotník si žádá ještě pár týdnů odpočinku…). Čas se rychle sune dopředu, takže občerstvit, na záchod, rozběhat, na záchod se Stellou, napít a carbosnack (blbý nápad…), na záchod s Emmou a na start.

Hned po „výstřelu“ začíná Zuzka předbíhat, tak se přidávám a snažím se jí aspoň chvíli držet. To se mi daří přesně kilometr, který je furt z kopce. Pak přichází stoupání, Zuzčiných padesát kilo se vzdaluje, já zoufale zpomaluju, proklínám přepálený začátek a uvažuju, jestli ten cabosnack udržím nebo ne. Po dvou kopcích přichází jakž tak rovinka, srovnávám tempo a po obrátce ve zhruba polovině trati dokonce zrychluju. Něco málo závodníků předbíhám a pak se držím děvuchy v šedočerných elasťácích. Ta ale asi kilák a půl před cílem zrychluje a já nestíhám. Prokličkuju úzkou pěšinkou na břehu Opavy, vypochoduju kratičký stoupák, po kterém se chvíli přemlouvám k rozběhnutí. Nechám si ošlehat nohy vysokým porostem a je tu poslední kopec. Furt si říkám: „Běž! I pomalý běh je lepší než rychlá chůze!“, ale vidina toho, že jdou i všichni před mnou, je silnější… Když mě předběhne slečna v růžové mikině, rozbíhám se a za chvíli jí to vracím. Hecnu ji i slovy, tak mi to během několika desítek metrů vrátí zase ona, ale v předcílové rovince, kde registruju fandící Zuzku i Janu s holkama, si přední pozici zabírám definitivě já (viz. foto). Vydýchávám, beru pití, půl banánu a jdu za holkama. Chtěla jsem ještě poděkovat a omluvit se soupeřce, ale nenašla jsem ji, asi se rychle převlíkla. Takže aspoň na dálku: SORRY!

Zatímco probíhá závod, Emma si hoví ve vozíku a cpe se chlebem a Stella s Beri plní v rámci zábavného programu pro děti zdravotnické úkoly (stolička, ovázání nohy, „oživování“ atd.) a sbírá samolepky, aby si pak mohla vybrat cenu a dostat sladkou medaili. O malé, menší i nejmenší je tu postaráno parádně! Stejně tak i o velké, větší a největší. Jakmile doběhne Martin, který si dal delší (9km) variantu trati, shodneme se, že to bylo těžší než jsme čekali, a jdeme se najíst. Luxusní vývar (nápad za milion!), výborný gulášek, dobré pivko, lahodná malinovka nebo oblíbená kofola – to vše jen za stovku! Startovné bylo za 300Kč, ale z toho jde 200Kč na Mobilní hospic Ondrášek, který pomáhá terminálně nemocným pacientům…

U jídla prohodíme pár slov s pánem, kterého všichni znají pod přízviskem Dědek Beskydský. Tento pán je ve svých 70 letech účastníkem mnohých běžeckých závodů, triatlonů, Ocelových mužů, Lysá Cupů atd. atd. – KLOBOUK DOLŮ! Kromě toho má na svých stránkách velice čtivé příběhy (http://www.dedekbeskydsky.estranky.cz). Snad mi tu reklamu nebudete mít za zlé, pane Dědku! Když jsme ti sousedé… (Pan Dědek má chatu ve Frýdlantě ve vedlejší ulici – svět je malý, a ten běžecký obzvlášť.)

Během gastronomické kratochvíle již organizátoři zpracovávají výsledky a ejhle – Zuzka je na bedně! Její čas 28:51 je DRUHÝ ve své kategorii! Mých 31:39 znamená krásné 7. místo a Martin je za 44:37 v těžké konkurenci 14. To je důvod prodloužit náš pobyt na tomto krásném a milém místě, uspat Emmu v kočárku a počkat na vyhodnocení a tombolu. V té se vám nedaří, ale místo stříbrné medaile Zuzka dostává plno věcných cen, např. vlasovou kosmetiku (jasně červená dámská barva, temně černá pánská – snad se Bílci hecnou a na zakončení se „zkrášlí“! :):), svítilnu, poukaz do Decathlonu atd. Pak na ty závody nejezdi! Mě trochu rozlítostnilo, že hodnotili prvních šest míst, ale tak nějak už jsem si na tyto útrapy letos zvykla (na TFA jsem pro změnu furt čtvrtá…) a mám o to větší motivaci pro příště.

Foto (převzato z kuba02.rajce.idnes.cz/Memorial_Michala_Petrose_2015/):
   
  

Pár odkazů:
VÝSLEDKY.
Běžím s Majklem.

Na závěr ještě krátké a „úderné“ zhodnocení 4. ročníku Memoriálu Michala Pětroše:
Náročná, ale krásná trať.
Organizačně vše skvěle připraveno.
Parádní vyžití pro děti.
Bezkonkurenční komentátor. (Pan David Koudelka – VZS Ostrava!!! – další malá reklama…)
Jedinečná atmosféra – trocha adrenalinu, hodně emocí.
Zatím NEJLEPŠÍ ZÁVOD za mou krátkou běžeckou kariéru.

Pro sdh-metylovice.info Denisa Izvorská.