Nádherné počasí, skvělá partyja a má nejoblíbenější trať, tak bych začal reportáž o závodu NN NIGHT RUN OLOMOUC.
Nejoblíbenější trať je to proto, že již před dvěma roky jsem zde běžel svůj první závod. Jak to šlo, si můžete přečíst zde. Letos opět na trati 5 km. Jak taky jinak, když jsem běžel v životě jen jednu desítku a jednu jedenáctku. Info pro mé fanoušky, spíše fanynky 🙂 , další desítka je v plánu již za čtrnáct dní ve Frýdku – Místku, čekám Vás všechny u tratě. 🙂
Pojďme ale k Olomouci. Reprezentovat náš sbor se vydala šestice odvážných. Denisa, Zuzka, Markéta Školotíková, já a dva další, které musím více rozebrat. Jedná se o mou sestřenici Lucii a jejího přítele Lukáše.
Vždy na NIGHT RUNech v Ostravě nám fandili, dělali nám šatnáře, kdy jsme jim odevzdali naše svršky těsně před během. Letos v dubnu jsem se rozhodl Lucku povýšit na běhnu. Využil jsem narozenin, které má hned v květnu a jako dárek koupil startovné do Olomouce. Připsal jsem jí tam poznámku, máš půl roku na potrénování. Měla OBROVSKOU radost, ale nenadala mi. 🙂
No a půl roku uběhlo jako voda a již sedíme v autě na trase Ostrava – Olomouc. Přijíždíme v předstihu, abychom nemuseli stát ve frontě na startovní čísla. Pozorný čtenář si řekne, jak je možné, že jich jelo šest v autě? No bylo nás tam samozřejmě pět, s tím, že Deny dorazila autobusem z TFA z Guntramovic. A na zpáteční cestě Markéta zůstávala v Olomouci, takže nebojte se, žádný dopravní přestupek jsme neudělali. Registrace proběhla v pohodě, vracíme se na naší oblíbenou základnu, OC ŠANTOVKA. Je to strategicky výborné místo, parkoviště zdarma, toalety, občerstvení. Zde se potkáváme s Denisou. Původně jsem zde chtěl rozebrat, jak se závodníci SDH Metylovice před závodem stravují, ale jelikož je to až příliš bulvární, nejdu do toho. Přiznám jen své chutě. Nevím proč, hlad jsem neměl, měl jsem strašně chuť na pivo. Samozřejmě jen jedno – Gambrinus Excelent – jedenáctka, co jsem podcenil, nepasterizováný. Ale o tom až později.
Vzhledem k tomu, jak moc brzo jsme byli na místě závodu, jsme nemile podcenili dostavení se na samotný závod. De facto přibíháme na místo startu a řadíme se rovnou do startovního koridoru. O nějakém pořádném rozcvičení a rozběhání nemůže být řeč. Prokličkováním se mezi davy běžců se dostávám až do třetí řady. Ne že bych tam snad výkonnostně patřil, ale než se ten dav rozběhne, užívám si, že se držím čela závodu. 🙂 Letos byl můj kilometrový bonus, že jsem se držel za několikanásobnou mistryní v běhu do schodů na celosvětové úrovni, běžkyní CEPro týmu, Lenkou Švábíkovou. Ta byla sice po závodě v Žilině, kde opět vyhrála, ale to ji nelimitovalo vůbec, takže je jasné, že s přehledem vyhrála i NIGHT RUN v Olomouci. A této borky jsem se kilometr držel. Pak mi samozřejmě zdrhla. Když už jsem nemohl obdivovat její pozadí, začal jsem se „fixovat“ na borce, který měl na zádech obrázek naší republiky, v barvách vlajky. Hned mě trklo, že je to podobný obrázek jako má Kaufland na svých letácích. Označení „kauflanďák“ mu zůstalo dodnes.
Teď přichází odstavec, o kterém jsem dlouho zvažoval, zda-li ho vůbec napsat, zda-li má tato story vůbec vyjít na světlo světa. Nakonec se rozhoduji, že ano, vytahuji tedy příběh, který se opravdu stal, je to taková má třináctá komnata. Běžím si takhle již PŘED „kauflanďákem“ a přicházejí na mne prdy. 🙂 (ty vole, fakt to chceš psát?) VAROVÁNÍ všem, kdo čtete tento článek – pokud zrovna jíte či pijete, odložte potravu či sklenici, dožvýkejte, dopijte a čtěte dál. Vypustím postupně asi čtyři krakeny, pátý se mi stává osudným. Najednou mezi půlkami cítím nepříjemné teplo, nesmějte se, určitě to všichni znáte. Myšlenka, ty vole, jsem se pos.al mě dostává do pěkné bryndy. Co teď? Vzdát? Nikdy! Jít překontrolovat aktuální situaci v trenkách? Jako kde? Během závodu? To nejde! Dle všem známé Cimrmanovské hlášky zatínám zuby a táhnu dál. Vím, že další kraken nepřipadá v úvahu. Pohledem na hodinky zjišťuji, že jde vše podle plánu. Mám stanovený cíl a tajný cíl. Bohužel, další peripetie na trati mne sice o splnění cíle připraví, ale nebudu tady plakat nad rozlitým mlékem. Stalo se totiž to, že když společně s ostatními běžci sbíháme z mostu, pokračujeme dále, najednou jsou tři cesty, kudy se dát, vpravo, zpátky na most a vlevo. Podotknu, že na každé, třeba jen lehké zatáčce vždy stojí pořadatel a ukazuje kudy kam. Nevím, jestli byl na tomto místě nějaký určen, zda-li si musel třeba odskočit, ale ve chvíli když jsem tam běžel já, „kauflanďák“ a dva před námi, v tu chvíli tam nikdo nebyl. Borci před námi to napálili do táhlých schodů, jděte jinudy, ikdyž si myslíte, že tudy trať nevede?! Když už jsem téměř nahoře, slyším hlasité DO RÝČE a už to otáčíme, a fičíme po schodech dolů. Bohužel, týpci, kteří byli za námi se dostávají před nás. Dnes už mi to přijde úsměvně, ale v tu chvíli jsem rezignoval. Nas.án na celý svět jsem pohodlně dorazil do cíle, nesnažíce se zafinišovat. Stálo mne to možná dvě místa, ale co už.
Vždy po doběhnutí do cíle, krom toho že umírám, se vydýchám a vrhnu se na občerstvovací stanici. Na tomto závodě bylo vše tabu, mé první táhlé kroky vedly na toaletu. Musel jsem překontrolovat, co že se mi to vlastně stalo. Kouknu na trenky, čisté, OK, nic se nestalo! Položím hromádku řidšího materiálu, za kterou by se nemusel Krtek stydět, a jdu do prostoru cíle hledat zbytek naši partyje. Nacházím Zuzku s Deny, kterým začínám vyprávět mé zážitky z běhu. Smějí se, litují mne, ale hlavně jsou rády, že si obě zaběhly své osobní rekordy! To bohužel zhatí vytištěné výsledky, které jsou u všech o deset až patnáct vteřin horší. Neumíme si to vysvětlit, ale nepátráme po tom. Vždyť je to jedno ne? Běželi jsme? Běželi! Přispěli na nadaci AVON proti rakovině prsu? Přispěli!
Tak nějaká vteřina sem, či vteřina tam, nějaké to místo ve startovní listině sem, či tam, nás nemůže rozhodit. Mimochodem baby, kurňa! Nepodceňujte NIC … rakovinou prsu onemocní během svého života každá osmá žena!
A teď přichází finále mé reportáže. Určitě Vás zajímá, jak dopadla má sestřenice Lucka, která běžela závod úplně poprvé. Dala to za nějakých 39 minut, cože není až tak podstatné. Prostě TO DALA! Několikrát jsem se ji před závodem ptal, za kolik to má, kolik tak od ní mohu očekávat. A ona se pořád vyhýbala odpovědi, že neví, že to neměří, ale že mi slibuje, že to dá! Že když tak doběhne s tím cyklistou, co označuje posledňáčka na závodě. Po závodě za mnou přišla, že už mi to konečně může prozradit. Neuskutečnila ani jeden trénink, vsadila na to, že to nějak dá! Pro mne zcela nepředstavitelné, já měl před těmi dvěma lety aspoň pět tréninku. O to větší klobouk je před Lucií třeba smeknout, protože si prostě řekla, že to dá a dala. Jak říká šéf žlutých trabantů, Dan Přibáň, svět patří těm, co se neposerou! Prosím, trochu si po NN NIGHT RUN Olomouc dovolím upravit: i těm co PO….. 🙂
Celkové pořadí, kategorie MUŽI NAD 24 LET, 5 km:
pořadí – závodník – čas – absolutní pořadí mužů
1. Jiří Otrusina (L100 Olomouc) – 18:04 (1.)
2. Martin Cekl (Samotišky) – 18:13 (2.)
3. Bořivoj Čejka (KRB Chrudim) – 18:27 (3.)
4. Tomáš Vrzala (GP POWER TEAM) – 19:06 (6.)
5. Jiří Kramoliš (TJ Sokol Štramberk) – 19:16 (7.)
6. Michal Šulc (Zaječí úmysly) – 19:20 (9.)
7. Tomáš Černý (BK Česká Spořitelna) – 19:20 (8.)
8. Mirek Burian (CEPro team) – 19:34 (10.)
9. Michal Poruba – 19:51 (11.)
10. Jiří Balihar (Balini) – 19:52 (12.)
11. Tomáš Zatloukal – 19:54 (13.)
12. Filip Laznicka – 19:55 (14.)
13. Václav Smékal (SK Černé Plíce) – 20:22 (15.)
14. Róbert Majda (Vrútky) – 21:27 (17.)
15. Petr Sofka (Olomouc) – 21:30 (18.)
20. Jan Izvorský (SDH Metylovice) – 22:26 (25.)
53. Lukáš Freinek (SDH Metylovice) – 27:44 (77.)
114 závodníků v kategorii, 167 mužů celkově
Celkové pořadí, kategorie ŽENY NAD 24 LET, 5 km:
pořadí – závodník – čas – absolutní pořadí žen
1. Lenka Švábíková (CEPpro Team) – 19:33 (1.)
2. Tereza Fialová – 22:04 (6.)
3. Kateřina Šmídová (Jogito Olomouc) – 22:05 (7.)
4. Zuzana Bílková (SDH Metylovice) – 23:01 (9.)
5. Olga Čechmánková – 23:14 (10.)
6. Aneta Pivoňková – 23:33 (12.)
7. Adéla Maňáková – 24:30 (13.)
8. Denisa Izvorská (CDU SPORT Ostrava/SDH Metylovice) – 24:56 (14.)
9. Dagmar Pavlíčková (GP POWER TEAM) – 24:57 (15.)
10. Lenka Křupková (ALPINNING TEAM) – 25:07 (16.)
32. Markéta Školotíková (SDH Metylovice) – 27:26 (60.)
210. Lucie Freineková (SDH Metylovice) – 39:26 (312.)
245 závodnic v kategorii, 341 žen celkově
Podrobné výsledky najdete ZDE.
Pro sdh-metylovice.info Jan Izvorský.