Tak jako každým rokem jsem i letos na zakončení Moravskoslezské ligy uskutečnil jeden rozhovor. Tentokrát byla zpovídanou skalická strojnice Petra Kvašňovská. Pokud máte pocit, že jste vytížení a nic nestíháte, vězte, že je to výmluva. A přečtěte si, co všechno stihne Petra…
– Jak ses dostala do Skalice a co jsi dělala před skalickým angažmá?
Tak začnu od začátku. V hasičské rodině jsem vyrostla, už můj děda byl vedoucí mladých hasičů v Bruzovicích a poté můj tatínek Jiří Helvín, kterému vděčím za to, že mě k tomu přivedl. Takže jsem běhala za mladší a starší žáky. A jelikož u nás dospělí nebyli, tak jsme se díky tomu rozprchli každý někam jinam. Já běhala asi 2 roky za ženy v Místku-Bahně a zároveň jsem od 15 pomáhala s dětmi v Bruzovicích. Pak jsem pár závodů v roce 2014 běžela za Frýdek, když jim někdo chyběl. A tak jsem se na závodech seznámila s mým manželem, který je ze Skalice. A jelikož tam holky zrovna někoho hledaly a s Andrejkou Škultetyovou jsem se znala už z dorostenek, kde jsem běhala hlavně braňáky, tak jsem začala z ničeho nic běhat za skalické béčko.
– Tebe jsem si vybral na rozhovor i proto, že vedle těchto soutěžních aktivit máš tři malé děti (6-4,5-1,5) a vedeš mladé hasiče Bruzovic. Jak to všechno stíháš? Jezdí s tebou rodina po soutěžích?
Tak to je těžká otázka. Ale určitě největší zásluhu má na tom můj manžel, který mi to vše toleruje a vždy se mi snaží ve všem vyhovět. Přiznávám, letos to byl opravdu masakr všechno skloubit dohromady. Víkendy se snažím plánovat hodně dopředu (i 2 měsíce), ať stíhám přejíždět z dětských na dospělé a naopak. Většinu závodů se mnou všechny 3 děti letos absolvovaly, musím zaklepat, že zatím neprotestují. Vždy se těší na další dětské hřiště (protože všude mají něco jiného) a hlavně jsme přes léto pořád venku. Obě holky už soutěží v kategorii mini a také chodí do atletiky, a tak se nám sem tam sejdou ještě závody z atletiky, kterých je v běžecké ceně mládeže letos sedmnáct. Starší dcera je aktuálně třetí. Je těžké najít další volný čas na rodinné akce a výlety, ale už si i rodina zvykla, že občas přijedeme trochu později kvůli závodům.
Letos jsme stihli s našimi dětmi i čtyři dovolené v kempech a to jsme teprve blázni, protože jsme plánovali kempy podle toho, abychom to měli co nejblíže a mohli si odskočit na závody. Víkendy jsme měli opravdu úplně plné a už se těšíme na zimu, až budeme čerpat síly na další snad trochu klidnější sezónu.
– Kdo a kdy přišel s nápadem na účast ve třech ligách? Jaké byly prvotní reakce?
Tak určitě s tím přišla Andy, napadlo ji, že by to byla sranda běhat 3 ligy. Když to navrhla na schůzce před sezónou, že zkusíme i NJL tak nikdo z nás nebyl proti a spíše jsme to braly tak, že stejně jsme 80 % soutěží loni odběhly a že při nejhorším nemusíme jet všechno.
– Jak široká je vaše sestava a jak se oproti loňsku nebo v průběhu sezóny měnila?
Oproti loňskému roku se sestava vůbec nezměnila. Akorát na začátku roku se vrátila po roční pauze Lucka na koš, ale bohužel už to neklapalo tak jako předtím, a tak jsme sezónu odběhaly zase v sedmi.
– Absolvovaly jste 32 ligových kol, okresní a krajské kolo, 6 pohárovek a Bruzovice 18 soutěží mladých hasičů. Pojďme si probrat některé kritické přejezdy…
28. 5. MSL-MH Petřvaldík, zde jsem naše 4 týmy MH musela nahlásit na začátek, abych na půl 12 stihla přejet na MSL do Malenovic, odběhnout a spěchat na další kolo MSL-MH do Rychaltic, kde už na mě čekali, a tuším, že se museli i trochu posunout. Ten den jsem pak jela ještě do Skalice na Kácení máje. Další den nás čekaly závody z atletiky na Místeckém náměstí hned z rána, pak MSL-MH Fryčovice a přejezd na další kolo MSL-MH do Malenovic.
4. 6. Trojanovice MH, Prchalov, Bystré – Trojanovice jsem opět děti nahlásila na začátek (začínali v 10 hodin), v Prchalově jsem musela být nejpozději o půl 12, takže děti jen odběhli a já vyjela do Prchalova, Bystré začínalo až v jednu, tak to už jsme stíhaly v pohodě.
18. 6. Tenhle den toho holky stihly opravdu hodně. Já místo na krajském kole byla s dětmi na MSL-MH v Řepištích, přejezd do Opre byl naštěstí jen 7 minut. Holky to měly z Přerova trochu dál, a to tu cestu musely absolvovat za ten den několikrát. Jen díky pořadatelům z Oprechtic, kteří nám dovolili na denní soutěži startovat až budeme nachystané, se holky stihly otočit ještě na tréninky útoků a štafety do Přerova a pak zase stihly zpět na noční do Oprechtic. A já v neděli měla už jen Oprechtice s dětmi, a držela jsem holkám palce na dálku do Přerova.
25. 6. Svinov, Vyšní Lhoty, Mniší … Ten den z rána jsem měla ještě okrskové kolo v Soběšovicích, kde jsem skládala tým žen a mužů z Bruzovic. Dále to bylo trochu komplikované, protože Svinov i Vyšní Lhoty začínali v jednu, ale jelikož Vyšní měly málo družstev, museli jsme jeli nejdřív tam a ve Svinově jsme měly startovat ke konci a trochu jsme se bály, že Mniší nestihneme. Ale nakonec přejíždělo více družstev tak jsme to stihly.
10. 9. Brušperk MH, Jistebník, Frýdek … Den předtím jsme pořádali noční kolo MSL-MH v Bruzovicích, vyhlášení bylo něco po půlnoci, ale balili jsme do tří do rána. Ráno do Brušperku s mladými hasiči na začátek, spěchat na poslední kolo MSL do Jistebníku, to bylo v pohodě. Jen do Frýdku jsme přijeli tak tak, děti mi jako klasicky usnuly v autě a my šly za chvíli na start.
Ale organizace soutěží se úplně netočila kolem mě, vždy jsme se s holkama domluvily.
– Jak k tomu výčtu ještě trénujete?
Ve středu máme tříhodinový trénink s mladými hasiči, protože se střídají všechny čtyři týmy – mini, mladší, starší, dorost. Ve čtvrtek máme trénink se ženami a po nás nastupují muži.
– Vy jste nebo byly vesměs členkami jiných sborů – Michálkovice, Raškovice, Bruzovice, Frýdek, Hrabová, Staré Město. Ale zkus přiblížit, jak váš tým vznikl.
Jak jsem už říkala, v roce 2014 jsem začala běhat za skalické béčko. Nyní tam z toho týmu zůstala jen Andrejka. Od roku 2015 přibyly postupně všechny ostatní holky, nejčastěji jako náhrada za mateřskou. Andrea Škultetyová a Jana Sloviková už jsou členkami sboru ve Skalici.
– Jak fungujete v rámci skalického sboru? Muži s vámi jezdí jen Beskydskou ligu, tak jaké máte zázemí a podporu? Jakou roli má Michal Kabát?
Jako takhle, sbor nefunguje špatně. Ale dohromady už to bohužel tak neklape. Jsme rozděleni na ženy, děti, atd. a neumíme se spolu pořádně dohodnout. Já vidím hlavní problém v tom, že hodně z nás máme svůj domovský sbor, a tak, ačkoliv se snažíme, jak to jde, není to kolikrát dostačující.
Co se týče zázemí, tak prakticky máme všechno. Auto, mašinu a dráhu jsme vždy dostaly, a to bylo hlavní. Podpora se postupem času změnila, v posledních 5 letech se začalo dařit ve Skalici také dětem a zájem o dospělé už celkem upadá.
K Michalovi, v roce 2020 nás začal trénovat, nebo spíše zdokonalovat a hledat chyby. Teď už s námi tak moc nejezdí, ale kdykoliv máme nějaký problém, ať už technický, jako upravit rozdělovač, navázat hadici, opravit mašinu, nebo problém v útoku, tak jdeme za nim. Ač není ze Skalice, je to jeden z mála lidí, od kterých se nám dostává největší podpory, a toho si neskutečně vážíme.
– Pojďme si říct něco o Beskydské lize a jejich specifikách (Skalice a Vyšní Lhoty přes překážky, Hájov a Fryčovice noční v nelehkém terénu). Jak náročné je to pro strojníka a správné načasování vody?
Určitě oproti jiným ligám to má strojník mnohem náročnější, co se týče toho správného načasování, ale také ostatní v týmu to nemají jednoduché, protože se na každém kole musí poprat s určitými odlišnostmi. Naštěstí za ty roky už víme, jak se na který závod připravit.
– Beskydská liga byl možná nejtěsnější letošní titul. Byly to pro vás v závěru nervy?
Loňský titul byl ještě těsnější, kdy na posledním kole ve Fryčovicích jsme měly s Brušperkem stejný počet bodů.
– Čím pro vás byla náročná Novojičínská liga?
Náročná zde byla asi jen ta vzdálenost a dráhy nebyly úplně top jako na MSL.
– Startovaly jste i na okresním a krajském kole? Ty jen v požárním útoku?
Ano, startovala jsem pouze na okresním kole jako strojník. Na kraj už měly holky jinou sestavu a na stroji mě nahradila Andrejka. Bylo toho letos hodně a trénovat navíc stovky nebo štafety bych už časově nezvládla.
– V roce 2015 jsi u nás startovala na TFA. Jaký to byl pro tebe zážitek?
Zážitek určitě super, bylo to skoro bez tréninku a trochu mě mrzí, že jsem těch TFA už nestihla více. Určitě se k tomu chci někdy vrátit, jen si na to budu muset najít čas.
– MSL mladých hasičů jste se účastnili s dorostenci a mladšími žáky, ale všude jste měli i mini nebo starší. Jaká je tvá role u vašich dětských týmů?
Má role… no tak nějak postupem času, jak jsem pomáhala s tréninky, tak jsem se vecpala do organizace tréninků, nyní už se starám o vše od komunikace s rodiči, po plánování družstev na soutěže, vyřizování dotací a už 9 let organizuji náš hasičský tábor. Letos nám hodně dětí přecházelo mezi kategoriemi, takže výsledky na soutěžích byly takové všelijaké, ale snažíme se, ať je to hlavně baví a když u toho vydrží, tak výsledky snad zase přijdou. Kategorii mini jsem u nás otevřela teprve minulý rok a musím říct, že je to celkem chytlo a máme pěknou účast, tak snad jim to vydrží.
V minulosti jsme se účastnili i Plamenu, ale teď máme míň dětí, jsou častěji nemocné, takže na trénování disciplín Plamenu bylo málo času. Proto jsme letos Plamen vynechali.
– Otázka na závěr – Budete příští rok obhajovat všechny tři tituly?
To určitě ne. Chtěly jsme to vyzkoušet, ale chvilkami to bylo opravdu náročné.