V neděli 21.7.2024 se na Horečkách v Trojanovicích uskutečnil 6. ročník Beskydského biatlonu. O existenci závodu jsem už věděla delší dobu, ale většinou se mi závod kryl s jinou akci, Colours, dovolená. Letos jsem díky dorosteneckým tréninkům střelby, po dlouhé době střílela ze vzduchovky a zjistila jsem, že to není tak špatné. Závod se běží ve dvojicích, ženy, muži nebo mix. Volba parťáčky byla jasná, Deny. Tréninků střelby stihla více než já. Sice tvrdí, že už neběhá, ale běžecký okruh na závodě má „jen“ 1,5 km. Ale terénem s jedním větším kopcem. Příprava na závod nebyla žádná, v našem věku by jsme se ještě třeba zranily. Mě trošku limitovalo levé koleno, které jsem si natáhla na hasičském tréninku začátkem července. Ale během závodu jsem se snažila nešetřit. Před startem byla možnost zkusit si střelbu z laserové pistole, vleže nemáme problém, ale ve stoji je náročné nalézt dobrý postoj, většinou trefím maximálně tři terče. Smiřuji se s tím, že budu běhat trestná kola. Jedno kolo měří asi 100 metrů a je potřeba na trati jednu překážku přeskočit a jednu podlézt.
První kolo začínám já, snažím se v běhu držet Andrei Škultetyové, ale v posledním stoupání před střelnici přecházím do chůze, abych nebyla tak zadýchaná. Prý se to tak dělá… Střelba vleže je bez trestných a předám štafetu Deny. Měla jsem v plánu si dát cukr a vodu, protože jsem cítila, že se blíží poledne a můj žaludek by jedl. Ale pauzu jsem prokecala a už je tady Deny, vleže střílí taky bez trestných. V druhém kole se docela trápím, nemám se za koho zavěsit, protože startovní pole je už roztrhané. Na střelbu ve stoje se snažím soustředit, ale dva terče netrefím. Vběhnu do trestného kola pocitově sprintersky, ale přeskok a podlez mi sebere poslední zbytky energie. V pauze si dávám cukr, tyčinku a za chvíli přibíhá Deny. Na střelbě má taky dvě chyby. Do třetího kola běžím, jak nejlépe můžu, ale další střelba ve stoje je za tři trestná kola. Deny je na poslední střelbě lepší, trefí 3 terče. Do cíle dobíhá na 3. místě v kategorii ženy, velká spokojenost. Následuje nezbytné ocenění pivem a Birellem a čekání na vyhlášení výsledků si krátíme povídáním s holkami Škultetyovými, které zaslouženě vyhrály.
Závěrem velké poděkovaní patří pořadatelům ze spolku Pro dřeň Na dřeň za zajímavý závod a hlavně mé parťačce Deny, která mi v květnu nadšeně slíbila účast a nevyměkla.
Fotogalerii Františka Rašky najdete ZDE.
