PLAMEN – I. jarní část

Frýdek – Místek, 16.5.2009 – V sobotu jsme se vypravili na další část Plamenu 2008-2009, který se skládal ze tří disciplín. Budu se snažit je Vám jednotlivě popsat a přiblížit i sobotní den strávený na antuce na Slezanu.
Po příjezdu jsme se shromáždili na nástupu, který byl až po jedenácté hodině, neboť se sklízely překážky po dorostu. Na této soutěži jsme dostali bagety. Samozřejmě tak jako vždycky Pavel S. nemohl zklamat a opětně už hrnul do sebe. Jak říká Deny, je prostě geniální, ale já tvrdím, že neví kde má hranici – zvlášť u jídla. Začalo mrholit a mě, jakožto optimistické realistce s kapkou pesimismu v těle, se zmocnila nervozita a deprese. Každý mě začal uklidňovat, ale to se jim řekne, když to všechno vidí člověk poprvé v životě, a ten jeden trénink ve středu (na tuto soutěž) to moc nezachránil. Inu, nedá se nic dělat, odstartovat už musíme.
Jako první disciplína byla štafeta 4x 60 metrů. Už název prozrazuje, že v týmu budou čtyři členové, kteří si budou po 60ti metrech mezi sebou předávat proudnici. Není to však jen tak jednoduché. Před nimi jsou nastražené překážky. První člověk z týmu startuje s proudnici v ruce. Přebíhá přes kladinu a proudnici předává druhému. Ten už se rozbíhává a soustředí se na přeskok přes překážku. Proudnici už drží další člen, a ten musí přenést hasičský přístroj z jednoho „bodu A“ do „bodu B“. Poslední přebírá proudnici a utíká ke dvou hadicím, které musí mezi sebou spojit. Pak jeden konec připojí k rozdělovači, druhý k proudnici a běží do cíle. Tady si mladší vedli dobře, až na Katku, které delší dobu trvalo spojit hadici k rozdělovači a k proudnici. U starších běžely dvě družstva. Naďa udělala chybu u přenosu hasičského přístroje, kdy na něj nejdříve zapomněla, a pak jí ještě při přenosu 2x spadl. Ještě že se jenom počítá tým s lepším časem.
Něž přijde na řadu další disciplína, jdeme se najíst. V autě je Pavel a konzumuje druhou bagetu. Po spousta soutěžích jsem přesvědčená, že Otesánek má velkou konkurenci. Opravdu na každé soutěži, sotva přijedeme, vidím Pavla s jídlem v ruce. Ale na druhou stranu…jídlo za darmo? Proč ne?! Nyní jdeme na další disciplínu – štafetu dvojic.
Zde soutěží pět lidí. Jako první vybíhá velitel, který jen oběhne kužel a vrací se zpět do cíle. Jakmile překročí čáru, vybíhá první dvojička. Jeden uchopí smotanou hadici, kterou rozhodí a připevní k hydrantu. Druhý bere proudnici a musí jí spojit s druhým koncem hadice a natáhnout jí. Opět obíhají kužel a vracejí se zpět. Poslední dvojička vyběhne. Tady je to naopak. Nejdříve obíhají kužel, a až pak se snaží odpojit co nejrychleji proudnici a hadici od hydrantu. Pak jeden z nich by měl být šikovný, protože je na něm, jak správně a rychle smotá hadici a doběhne za čáru. Starší zase měli dvě družstva, která bohužel obě zachybovala, a tak „chytly“ trestné body. Za to, že Libor, (který motal) jenom špatně oběhl kužel a mi Terka hadici blbě přeložila, takže druhému družstvu přibylo deset trestných. Naši mladší, také v této soutěži nijak zvlášť nezabodovali. Kuba K. příšerně pomalu motal hadici. Měl jí krásně smotanou, ale je to na nic, pokud to není rychle. Ztratili tak mnoho času a posunuli se tak o několik příček dolů.
Následovala velká přestávka, kdy se znova přichystávala trať. Mezitím byl čas na uvolnění, lenošení a psychické připravování. Všichni už byli unavení a nikomu se nechtělo běhat. Převládala teď klidná atmosféra. Po nekonečně dlouhé chvíli slyším Zuzku, že se máme chystat na poslední disciplínu, kterou je štafeta CTIF.
Tam už startujeme jen my starší, jako jedno družstvo s devíti členy. Běží se opět štafeta a stále se předává proudnice. V moment, kdy přichází naše chvíle se náhle rozpršelo. Mokrá antuka nám dělala menší problémy při běhu, ale zvládli jsme to bez jakékoliv chybičky na překážkách. Jakmile rozhodčí odstartoval, vybíhá první a přelézá žebřík. Ten si dneska otestovala Krista R. Žebřík byl kluzký a o to hůř se po nim lezlo. Ale Krista na nic nečekala, brala proudnici a utíkala jí předat Dandě, která měla na starosti volný úsek. Pak přebírala štafetu Ela. Musela přenést hadice na určité místo, kde je srovnala do tvaru čtverce. Proudnice pak putovala k dalšímu volnému úseku, který patřil Terce. Ta nyní proudnici předala Pájovi Š., který podlézal překážku. Já jsem další, co dostávám své „vlastní sólo“ a běžím k přeskoku. Neváhám a posílám štafetu dál k Pavlovi S. Je na něm, aby zvládl co v nejkratším čase volný úsek dlouhý několik metrů. Proudnice, trať a hasičák patří znova Nadě. Tentokrát na něj nezapomněla, ani jí nespadl. Proudnice se naposledy předává z ruky do ruky a jde se do finiše. Libor musí pospojovat hadice, připnout jeden konec k rozdělovači a druhý na proudnici a proletět jako vítr cílem. A povedlo se 🙂 Byla to jediná disciplína, se kterou jsme byli plně spokojení. Obzvlášť já měla radost, že se nic nepokazilo.
Okamžitě po našem výkonu a po únavných šesti hodinách se odebíráme do auta a jedeme konečně domů! Ještě musím připomenout, že po celou tu dobu nám dělala oporu jak vedoucí Zuzka, tak i bratránek Alík. A také patří velké díky panu Pavláskovi za odvoz na soutěž.

Výsledky již brzy…