Přišel novej. Mladej. A byl to sekáč. Nezakecal se. Tak na shledanou, pane Smoljaku.
16 odpovědí na “NIKDY NEZAPOMENEME”
Prosím, uctěme památku tohoto génia – napište zde svou nejoblíbenější hlášku pana Smoljaka. Vytvořme společně co nejvíce komentářů.
Děkuji, Jan Izvorský.
No podívejte se, ten Václavák bych odvolat moch, že se zvencnu, to taky říkat nemusím. Rytíř politická mrtvola, to si ještě rozmyslím. Ale Bílou horu neodvolám…..
To je těžká volba, bylo jich opravdu nepočítaně. Ale když nejoblíbenější, tak asi
„Já bych sněd i Kratochvíla.“
Je to těžka volba, jelikož všechny hlašky pana L. Smoljaka jsou bezvadné a je velika škoda, že Cimrmanovský svět dnes přišel o takového genia jako byl p. Smoljak, ale p.Smoljak na sebe zanechal nesmrtelnou památku, v které na něj budeme stále vzpomínat.
No já bych to viděl na celou přednášku na téma Stáří v semináři u Švestky.
Souhlasím s petem37. Hlášek pana Smoljaka bylo, ale naštěstí i nadále bude, zaznamenáno opravdu nepočítaně. Jak napsal Michal např. výrok ze semináře ke hře Švestka, který si možná nepamatuji úplně doslovně, ale tuším, že zněl: „K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří zejména dvě vady. Je to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada neschopnost myšlenku opustit.“
Budete nám chybět MISTŘE!
Hlášek je milion, komentářů zatím málo … 🙁 a nejen z divadla Járy Cimrmana, ale z těch úžasných filmů !!! Já přidám ale z divadla, hra Akt, pan Smoljak v roli učitele Pýchy. 🙂
Já bych na příklad teďkom koupal děti… Tedy mám děti rád, to je pochopitelné, jinak bych si taky těžko zvolil učitelské povolání. No, ačkoliv… Ale víte, někdy je toho trochu moc. Po celodenním vyučování koupat tři děti najednou, to vám taky zničehonic ujedou nervy a jak tak v tý vaničce piští a vřeští, tak já, šup hlavičku pod vodičku… a je klid… tedy, ne že by se utopily… ale napijou se…
Jsem váš starý dobrý známý, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Pravda, chybí vám moji dva společníci. Dlouhý a Široký. Říkáte si jistě: Kdepak asi jsou? Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali se, děti. Umřeli.
Teď už se opravdu žerty stranou tohleto… Už mě to na mou duši žádná legrace!
rozumní chlapci, toto jsou rozumní chlapci vždyť je to tady jeden vedle druheho samý debil nebo blbeček … vždyt se podivejte debil blbeček,debil blbeček,debil blbeček,debil blbeček, akorat tamhle vzadu to je snad jediná vyjimka sedí dva blbečci vedle sebe.
Pozor na druhé koleji, pozor na druhé koleji – přijíždí vlak z Vizovic…!!!
(Kulový blesk)
Milý Láďo, požádali mě, abych o tobě napsal nekrolog pro Lidové noviny a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci jsi neměl rád. Naše společné čtyřicetileté psaní začínalo vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj, a pak teprve se mohlo napsat první písmeno.
Ale tohle hoří, aby to zítra ráno vyšlo. Když jsme psali hru České nebe, představovali jsme si, že tam nahoře dostávají veškeré knížky, které dole vycházejí. Možná, že požádáš, aby vám tam odteďka chodily i Lidovky, protože bez nich nemůžeš být, a tak si to přečteš.
Nestačil jsem ti totiž říct pár věcí. V těch nedávných mizerných měsících, kdy jsi zažíval samou bolest a skoro žádnou radost, jsem smekal kloubouk nad tím, jak statečně ses utkal se Zubatou a jakou s tebou měla práci. Při posledních představeních, kdy jsi sotva dýchal, se diváci smáli
jako vždycky a netušili, že jsou svědky neuvěřitelného vítězství duše nad nemocným tělem. Pamatuješ, když jsme vymýšleli do Vizionáře postavu Smrtky s kosou přes rameno, jak jsme váhali, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat. A teď ses jí bestii navíc postavil jako rytíř.
Taky jsem ti nestačil říct, že nám hecům i divákům budeš v divadle chybět, protože nejdeš nikým nahradit. Ale že se budeme snažit hrát tak, aby to bylo ke koukání i shora.
Všichni už vědí z rádií a televizí, že jsme bez tebe. A chtějí, abychom o tobě mluvili do mikrofonů a do kamer. Ale nám se ještě nechce a říkáme jim: my jsme pozůstalí, tak nás nechte truchlit. Doufám, že to schvaluješ.
Taky bys měl vědět, že všechny tvé čtyři děti, Kačenka, Bětka, Filip i David, byly u tebe až dokonce, když už jsi byl na přístrojích a neviděl je.
Jo, a dneska, 6.6., v den, kdy tvé místo v šatně zůstane prázdné, nebudeme hrát, ale sejdeme v divadle a budeme vzpomínat, co všechno jsme díky tobě a s tebou zažili. Vypadá to, že diváci nám to zrušené představení odpustí, protože na chodník pod skříňku s tvou fotografií
přinášejí květiny.
Tak pozdravuj Cimrmana, jestli tam je, a ať ti laskavě přepustí místo u okna, abys viděl na čtení.
Prosím, uctěme památku tohoto génia – napište zde svou nejoblíbenější hlášku pana Smoljaka. Vytvořme společně co nejvíce komentářů.
Děkuji, Jan Izvorský.
No podívejte se, ten Václavák bych odvolat moch, že se zvencnu, to taky říkat nemusím. Rytíř politická mrtvola, to si ještě rozmyslím. Ale Bílou horu neodvolám…..
To je těžká volba, bylo jich opravdu nepočítaně. Ale když nejoblíbenější, tak asi
„Já bych sněd i Kratochvíla.“
Je to těžka volba, jelikož všechny hlašky pana L. Smoljaka jsou bezvadné a je velika škoda, že Cimrmanovský svět dnes přišel o takového genia jako byl p. Smoljak, ale p.Smoljak na sebe zanechal nesmrtelnou památku, v které na něj budeme stále vzpomínat.
No já bych to viděl na celou přednášku na téma Stáří v semináři u Švestky.
Souhlasím s petem37. Hlášek pana Smoljaka bylo, ale naštěstí i nadále bude, zaznamenáno opravdu nepočítaně. Jak napsal Michal např. výrok ze semináře ke hře Švestka, který si možná nepamatuji úplně doslovně, ale tuším, že zněl: „K neduhům stáří, postihujícím hlavně intelektuály, patří zejména dvě vady. Je to neschopnost udržet myšlenku a druhá vada neschopnost myšlenku opustit.“
Budete nám chybět MISTŘE!
Hlášek je milion, komentářů zatím málo … 🙁 a nejen z divadla Járy Cimrmana, ale z těch úžasných filmů !!! Já přidám ale z divadla, hra Akt, pan Smoljak v roli učitele Pýchy. 🙂
Já bych na příklad teďkom koupal děti… Tedy mám děti rád, to je pochopitelné, jinak bych si taky těžko zvolil učitelské povolání. No, ačkoliv… Ale víte, někdy je toho trochu moc. Po celodenním vyučování koupat tři děti najednou, to vám taky zničehonic ujedou nervy a jak tak v tý vaničce piští a vřeští, tak já, šup hlavičku pod vodičku… a je klid… tedy, ne že by se utopily… ale napijou se…
Jsem váš starý dobrý známý, Dlouhý, Široký a Bystrozraký. Pravda, chybí vám moji dva společníci. Dlouhý a Široký. Říkáte si jistě: Kdepak asi jsou? Kampak se nám ti čerchmanti schovali? Neschovali se, děti. Umřeli.
Teď už se opravdu žerty stranou tohleto… Už mě to na mou duši žádná legrace!
rozumní chlapci, toto jsou rozumní chlapci vždyť je to tady jeden vedle druheho samý debil nebo blbeček … vždyt se podivejte debil blbeček,debil blbeček,debil blbeček,debil blbeček, akorat tamhle vzadu to je snad jediná vyjimka sedí dva blbečci vedle sebe.
Pozor na druhé koleji, pozor na druhé koleji – přijíždí vlak z Vizovic…!!!
(Kulový blesk)
u u u u u
Vejš Radime
převzato ze stránek http://www.cimrman.at
BEZ LADISLAVA SMOLJAKA
Milý Láďo, požádali mě, abych o tobě napsal nekrolog pro Lidové noviny a do uzávěrky zbývá jen hodina. Takovou práci jsi neměl rád. Naše společné čtyřicetileté psaní začínalo vždycky debatováním, zkoumáním tématu a odbíháním od něj, a pak teprve se mohlo napsat první písmeno.
Ale tohle hoří, aby to zítra ráno vyšlo. Když jsme psali hru České nebe, představovali jsme si, že tam nahoře dostávají veškeré knížky, které dole vycházejí. Možná, že požádáš, aby vám tam odteďka chodily i Lidovky, protože bez nich nemůžeš být, a tak si to přečteš.
Nestačil jsem ti totiž říct pár věcí. V těch nedávných mizerných měsících, kdy jsi zažíval samou bolest a skoro žádnou radost, jsem smekal kloubouk nad tím, jak statečně ses utkal se Zubatou a jakou s tebou měla práci. Při posledních představeních, kdy jsi sotva dýchal, se diváci smáli
jako vždycky a netušili, že jsou svědky neuvěřitelného vítězství duše nad nemocným tělem. Pamatuješ, když jsme vymýšleli do Vizionáře postavu Smrtky s kosou přes rameno, jak jsme váhali, jestli se nerouháme? A tys tenkrát říkal: rouháme, ale to je jediný, co proti ní můžeme udělat. A teď ses jí bestii navíc postavil jako rytíř.
Taky jsem ti nestačil říct, že nám hecům i divákům budeš v divadle chybět, protože nejdeš nikým nahradit. Ale že se budeme snažit hrát tak, aby to bylo ke koukání i shora.
Všichni už vědí z rádií a televizí, že jsme bez tebe. A chtějí, abychom o tobě mluvili do mikrofonů a do kamer. Ale nám se ještě nechce a říkáme jim: my jsme pozůstalí, tak nás nechte truchlit. Doufám, že to schvaluješ.
Taky bys měl vědět, že všechny tvé čtyři děti, Kačenka, Bětka, Filip i David, byly u tebe až dokonce, když už jsi byl na přístrojích a neviděl je.
Jo, a dneska, 6.6., v den, kdy tvé místo v šatně zůstane prázdné, nebudeme hrát, ale sejdeme v divadle a budeme vzpomínat, co všechno jsme díky tobě a s tebou zažili. Vypadá to, že diváci nám to zrušené představení odpustí, protože na chodník pod skříňku s tvou fotografií
přinášejí květiny.
Tak pozdravuj Cimrmana, jestli tam je, a ať ti laskavě přepustí místo u okna, abys viděl na čtení.
Za všechny kluky z tvého divadla
Zdeněk Svěrák
Děkuji ti náčelníku, že ses mě zastal.
Není co dodat… http://www.stream.cz/video/479443-nejslavnejsi-sceny-s-ladislavem-smoljakem