KABÁT – 17.3.2011 Ostrava ČEZ Arena

V pauze mezi 1. a 2. kolem play off hokejové extraligy hostila ostravská ČEZ Arena neméně zajímavou akci než jsou zápasy HC Vítkovice Steel.
Byl jí koncert rockového kvinteta Kabát, na kterém jsme jako jejich velcí fanoušci nemohli chybět. (Starší články z koncertů: VYPICH, CORRIDA TOUR Zlín, CORRIDA TOUR Ostrava). A tak jsme se ve složení já (+1), Easy, ségra Míša, Zuzka, Michal, Marťa a Easyho bratranec Filip vydali do ČEZky po dlouhé době za jiným účelem než fandit klukům v modrobílých dresech.
Po občerstvovacím úvodu v místním bufetu jsme se jali zaujmout strategická místa na ploše určené k stání, kam jsme měli zakoupené lístky. („Na Kabátech se nesedí!“, znělo moje prohlášení, když jsme v lednu pořizovali vstupenky, a to prohlášení se taky na konci koncertu vyplnilo…) Vybrali jsme si flek u mantinelu, abych měla zezadu oporu a jistotu záchytného bodu, kdyby „něco“… 🙂
Koncert měl začít ve 20 hodin, a to rovnou nástupem hlavní hvězdy, bez předkapel. Musím říct, že mně osobně toto provedení maximálně vyhovuje. Pamatuju si na jediný koncert, kdy předkapela splnila svůj účel a rozpálila diváky do běla, a to bylo shodou okolností turné Kabátu před pěti lety, kdy nás Walda Gang natolik okouzlil, že jsme kvůli němu jeli kromě Ostravy ještě na koncert do Zlína. Jinak jsou dle mého názoru předkapely zbytečná zdržovačka…
Překvapivě už cca ve 20.08 pohasínají světla v hale a rozjíždí se předehra – neklamný důkaz toho, že podívaná začíná. Za chvíli už přicházejí Kabáti v plné kráse: zpěvák Pepa Vojtek v kostýmu z přebalu posledního alba a klipu Banditi di Praga, basista Milan Špalek věrný svému textu Kdo neskáče, není Švéd v tričku Motorhead, Tomáš Krulich s kytarou v ruce a nezbytnou cigaretou v puse, kytarista Ota Váňa tradičně odhalující bicepsy a Radek Hurčík s rozpuštěným hárem za bicíma.Koncert nemůže začít jinou skladbou než Banditi di Praga. Zvuk je velmi výživný, a akustický zážitek umocňuje i stavba podia uprostřed scény. „Kapelmajstři“ po něm různě pobíhají, a vršek s bicíma a Hurvajsem se otáčí, takže nepřijdeme ani o kontakt s protagonisty. Po Banditech se obrátky ještě zvyšují peckou V pekle sudy válej a kapela nepolevuje ani v dalších dvou písničkách, Buldozerem a Don Pedro von Poltergeist. 16 let strarý hit Dávám ti jeden den tempo koncertu zklidňuje a následující Malá dáma je určená k odpočinku před další palbou. Dole v dole z 8 let starého stejnojmenného alba Ostravě sluší jako asi žádná jiná skladba (možná Teta by se jí vyrovnala :)) a po ní přichází překvapení, které se na Kabátím koncertu často neslyší – Prdel vody. Kávu si osladil z nového alba Pepa posílá „nahoru“ Frantovi ze Žlutého psa, já si dovoluji sólovat a posílám ji jinému Frantovi, kterého mi píseň připomíná… Na sever dokresluje lehce nostalgickou atmosféru okamžiku, ale následující Go satane go chmury rozptyluje. Po Kalamity Jane přichází druhé překvapení večera v podobě „čtrnáctiletého“ Wondera, kterého jsem živě snad ještě neslyšela. Pak je to zas jak na houpačce, vypalovačku Shořel náš dům střídá Stará Lou, u 17 let starého Starého baru jsme Vojtkem vyzváni k rozžehnutí zapalovačů a vychutnání si jediného ploužáku v koncertním programu. Bum bum tequilla a Ebenový hole zase samy o sobě vyzývají ke křepčení a skákání, abychom se mohli uklidnit při Kdeco nám zachutná. Po Lady Gag a Rin přichází jedna z masově nejoblíbenějších skladeb Kabátu, a to Šaman, po něm ve své době (před 11 lety) taky velmi oblíbená Bára. Porcelánový prasata dávají zavzpomínat na metalové začátky kapely a pak už Pepa avizuje konec a spouští Kdoví jestli. Publikum se s koncem bez Žízně nehodlá smířit, a když čekání na přídavky trvá příliš dlouho, začíná si refrén notovat samo. „Samoobsluha“ je přerušena jakýmsi mluveným slovem v ruském jazyce, což jasně naznačuje, jaká skladba bude prvním přídavkem. Po Burlacích se osazenstvo haly dočká vysněné Žízně, u které už stojí a paří i sektory k sezení, a já musím říct, že i když je to stereotyp, slyšet ji na každém koncertu, bez ní by to prostě nebylo ono. Kapela pak přidává ještě Pohodu a koncert vrcholí tradičním zakončovacím článkem – Moderním děvčetem. (Při odchodu nás ještě vyprovázejí nové Schody, ale to už je jen z repráku, to se nepočítá. :))
Co říci závěrem? Koncert to nebyl nijak výjimečný (podium uprostřed scény už jsme u Kabátu viděli), ale tím nechci říct, že byl špatný. Prostě další v řadě… Těm prvním, které jsme si užívali v „telecích“ letech, kdy každá rocková zábava byl zážitek, anebo Vypichu, se už asi nic nevyrovná… 🙂

Na úplný závěr obligátní anketka: Jaká je vaše nejoblíbenější skladba Kabátu? Pro mě jsou to Všechno bude jako dřív, Žízeň (je to laciné, ale je to tak :)) a všechny, co zpívá Špalek (kdybych měla vypíchnout jednu, tak Ďábel a syn).

Playlist:
1. Banditi di Praga /Banditi di Praga, 2010/
2. V pekle sudy válej /Čert na koze jel, 1997/ /Suma sumárum, 2001/
3. Buldozerem /Corrida, 2006/
4. Don Pedro von Poltergeist /Banditi di Praga, 2010/
5. Dávám ti jeden den /Země plná trpaslíků, 1995/ /Suma sumárum, 2001/
6. Malá dáma /Corrida, 2006/
7. Dole v dole /Dole v dole, 2003/
8. Prdel vody /MagaHu, 1999/ /Suma sumárum, 2001/
9. Kávu si osladil (pro Frantu) /Banditi di Praga, 2010/
10. Na sever /Go satane go, 2000/ /Suma sumárum, 2001/
11. Go satane go /Go satane go, 2000/ /Suma sumárum, 2001/
12. Kalamity Jane /Dole v dole, 2003/
13. Wonder /Čert na koze jel, 1997/ /Suma sumárum, 2001/
14. Shořel náš dům /Dole v dole, 2003/
15. Stará Lou /Dole v dole, 2003/
16. Starej bar /Colorado, 1994/ /Suma sumárum, 2001/
17. Bum bum tequilla /Go statane go, 2000/ /Suma sumárum, 2001/
18. Ebenový hole /Banditi di Praga, 2010/
19. Kdeco nám zachutná /Banditi di Praga, 2010/
20. Lady Gag a Rin /Banditi di Praga, 2010/
21. Šaman /MegaHu, 1999/ /Suma sumárum, 2001/
22. Bára /Go statane go, 2000/ /Suma sumárum, 2001/
23. Porcelánový prasata /Děvky ty to znaj, 1993/ /Suma sumárum, 2001/
24. Kdoví jestli /Corrida, 2006/
25. Burlaci /Corrida, 2006/
26. Žízeň /Živě!, 1992/ /Děvky ty to znaj, 1993/ /Suma sumárum, 2001/
27. Pohoda /Suma sumárum, 2001/
28. Moderní děvče /Děvky ty to znaj, 1993/ /Suma sumárum, 2001/