Druhý rozhovor v rámci zakončení Moravskoslezské ligy proběhl s Karolínou Mučkovou. První rozhovor s Kájou jsme uskutečnili už v roce 2017, takže vcelku výjimečně na něj po šesti letech navážeme. Letos běhala tři ligy, na všech získala medaili a v anketách All Stars MSL se po pěti letech opět stala Hasičkou roku.
Pojďme si zrekapitulovat, co se za těch šest let odehrálo. V roce 2017 jsi byla proudařka Markvartovic, které byly v tom roce nováčkem MSL. V následujících dvou letech jste zopakovaly 5. místo, poté sedmé. Ale svůj potenciál jste asi nenaplnily…
Ambice byly určitě vyšší, co si budeme povídat. Největší problém bylo zranění Kristy Tessarzové, to nás hodně srazilo dolů. Už od roku 2018 jsme si chtěli zkusit Extraligu, ale to zranění nás od toho odradilo. Musely bychom na každé kolo shánět proudařku. Už ta Moravskoslezská liga byla docela náročná a podepisovalo se to na výkonu týmu. V roce 2020 jsme už teda Extraligu podnikli, takže jsme sice MSL běhaly, ale už jsme se jí tolik nevěnovali. A na dvou kolech za nás dokonce startoval jiný tým v našich dresech, abychom braly aspoň nějaké body.
V roce 2021 se narodil malý Hrom a v roce 2022 se vracíš v dresu Děrného. Proč zrovna Děrné?
Já jsem chtěla poskládat tým, uvažovala jsem i nad Stachovicemi. Malý Hrom to trochu odsunul. A pak mi psala Péťa Skýpalová, jestli mám po porodu nějaké plány. A tím, že jsem se odstěhovala do Fulneku, tak jsem to měla blíž. Původně jsme měly běhat někde jinde, ale tam to nevyšlo, tak jsem se zeptala v Děrném.
No a v roce 2023 tým přechází do Tošovic.
Ne, že by v Děrném nebyla úplně podpora. Od sboru určitě podpora byla, ale půlku sezóny jsme si financovaly z vlastní kapsy a já jsem se o to dost starala a už jsem nechtěla mít takovou zodpovědnost a chtěla jsem jen běhat. Péťa se nabídla, že můžeme do Tošovic.
Ty ještě ve Větřkovicích startuješ v tošovickém dresu a za týden ve Staré Vsi už jistebnickém…
Já jsem se rozhodla už o něco dřív, že v Tošovicích končím. Jistebníku se zranily Kája a Adélka, byly bez proudařky a já jsem jim už na začátku nabídla, že když budou potřebovat, tak jim pomůžu. Protože Kika hodně pomohla Tošovicím v Moravskoslezském poháru. Takže ta Stará Ves byla docela náhoda, protože jsem tam měla nabídku i od Svinova. Vlastně od poloviny sezóny jsem byla bez týmu.
No bez týmu… Markvartovice se v roce 2023 vracejí do Noční hlučínské hasičské ligy.
To byla taková legrace. NHHL je pro mě srdeční záležitost, běhám ji od úplných začátků. Vloni jsem to běhala za Bělou a chtěla jsem se vrátit do Markvartovic a taky kouč chtěl něco poskládat. Složili jsme docela dobrý tým a zadařilo se.
Jak se dařilo kombinovat s jedním týmem NHHL a s druhým MSL/MSP?
Nebylo to zas až tak náročné. NHHL v pátek, MSP a MSL sobota/neděle. Tréninky zkombinovat šly. V Markvartovicích jsme to tolik nehrotili a ke konci sezóny, když jsme už věděli, že nám jde o první místo, tak jsme si řekli, že se na to nemůžeme vykašlat a těm tréninkům dáme víc.
Jak se kombinuje tatínkova Extraliga a maminčiny tři ligy s dvouletým juniorem?
Je to náročné, ale je to hlavně o domluvě. Byla jsem ráda, že Hrom (David Jurčík, poz. aut.) dostal takovou příležitost běhat Extraligu. Já sama jsem ji běhala, tak jsem byla ráda, že on si to může zkusit taky. Přece jen je to úplně jiný zážitek. Museli jsme se domlouvat a hodně pomáhali moji rodiče, kteří docela dost hlídali. A zvládli jsme to úplně perfektně. Od začátku, než se malý narodil, tak jsme si řekli, že sezóna 2022 byla taková víc moje a sezóna 2023 bude víc Hromova.
2023 víc jeho sezóna – a ty jsi odběhala tři ligy.
Snažila jsem se to stíhat i s malým a neomezovala jsem Hroma. Vloni to měl takové jednodušší, protože malý ještě nechodil.
V rozhovoru před šesti lety měla ambici věnovat se víc stovkám. Jak se to podařilo naplnit a co stovky teď?
To se vůbec nepodařilo naplnit. Už jsem své hadice prodala. Nemám čas a nemám kde trénovat. V roce 2019 jsem běžela postupovky za Michálkovice – to byla taková poslední příležitost zaběhnout si stovky. Ale byl to i takový můj slabší rok a necítila jsem se dobře. Zpomalila jsem a zaběhla jsem asi jen dvě stovky a tím to pro mě skončilo.
Zpomalila jsi? Letos jsi zaběhla nový rekord Moravskoslezské ligy na jednom terči – v Jistebníku 15,25.
To jsem po pravdě nečekala. Tuto zimu jsem do toho dala fakt hodně. Snažila jsem se připravit, přece jen ta motivace tam je, že běhám s jednou z nejlepších proudařek – s Péťou Skýpalovou. Měla jsem možnost chodit přes týden na tréninky. Tak jsem ráda, že se mi to takhle vrátilo.
A samozřejmě co bude v příští sezóně?
Příští sezónu je plán jasný, já chci běhat Extraligu. Proud je pro mě dost unavující, tak to bude taková poslední sezóna, kdy chci odběhat Extraligu na proudu.
Za jaký tým?
Ještě to není úplně jasné, ale asi to nemá cenu dál tajit – za Markvartovice. S holkami jsme se dohodly, že ten současný potenciál je škoda nevyužít někde výš.
A kdo bude k tobě druhá proudařka?
To si ještě necháme pro sebe. Ale někteří už tuší.
Takže její tým to ještě neví…
Ten už to ví, ale ještě si to necháme jako tajemství.